Mistake

5.

Dívala jsem se na telefon, který ležel na posteli, a váhala. Mám zavolat? Nemám zavolat? Nevěděla jsem si rady. Vždycky když jsem ho vytočila, tak jsem to hned zavěsila. Věděl, že mi nemá volat, protože mi chce dát prostor, abych si uvědomila, co se stalo, a všechno promyslela.  Už to bylo několik dní a řekla jsem si, že si ho musím vyslechnout. Neměla jsem ale odhodlání vzít ten telefon a zavolat mu. Nervózně jsem klepala do postele a pozorovala telefon. Nakonec jsem se vzchopila a zavolala mu. Hned po prvním tónu to zvednul.

„Chanel.“ Jeho hlas zněl překvapeně. Myslím, že nečekal, že zavolám tak brzy.

„Neruším?“ Zeptala jsem se, i když jsem věděla odpověď.

„Jasně, že ne. Ty nikdy.“ Cítila jsem, jak je smutný.

„Jsem připravená vyslechnout všechno, co mi chceš říct Justine. Záleží mi na tobě a já ti dám druhou šanci.“

„Děkuju, Chanel. Kdy můžu přijet?“

„ Kdykoliv chceš, budu doma celý den.“

„Dobře, uvidíme se za chvilku.“

„Budu čekat.“ Položila jsem telefon vedle sebe a zjistila jsem, že jsem nervózní. Co když už se mu nelíbím? Co když jsem se za ty tři roky změnila? Rychle jsem běžela ke skříni, popadla ručník a utíkala do sprchy v koupelně. Pustila jsem horkou vodu a snažila se co nejrychleji umýt. Slyšela jsem, jak někdo vešel do mého pokoje.

„Justine? Jsi to ty?“

„Jojo jsem, asi jdu moc brzy co?“ Přijel za necelých 5 minut, jak je to možný? Je to pořád ten Justin, kterého jsem milovala a asi pořád miluji.

„To je v pohodě, já budu za chviličku hotová.“

Začala jsem panikařit. Věděla jsem, že to bude ještě tak na 10 minut, ale on to jistě zvládne. Pousmála jsem se pro sebe. Vyšla jsem ze sprchy a došlo mi, že oblečení mám ve skříni a tady mám jen svůj ručník. Obmotala jsem si kolem sebe ručník, šla jsem před zrcadlo a trochu se upravila. Vlasy jsem si rozpustila a vyšla do pokoje z koupelny.

Z pohledu Justina

Byl jsem neskutečně nervózní a už jsem jí chtěl všechno vysvětlit. Doufám, že to pochopí. Moje oči střelily k Chanel vycházející z koupelny. Byl jsem překvapený, protože přes sebe měla obmotaný jen ručník. Postavil jsem se a prohlédl si jí. Byla ještě dokonalejší než dřív. Její dokonalé tělo, vlasy, rty. Všechno bylo ještě přitažlivější. Všimnul jsem si, jak se chce smát, ale snaží se to v sobě držet.

„A-a-ahoj.“ Vykoktal jsem ze sebe a v duchu jsem si říkal, jaký jsem idiot. Překvapil mě její pobavený výraz. Měl jsem chuť ji políbit.

„No ahoj.“ Usmála se a přistoupila ke mně dřív. Myslím, že nejdřív měla v plánu si vzít nějaké oblečení, ale to si asi rozmyslela, protože se čím dál tím víc ke mně přibližovala. Sedla si na postel a podívala se na mě s tím, abych se posadil vedle ní. Nemohl jsem to vydržet. Potřeboval jsem ji.

„Kašlu na to. Potřebuju tě.“ Vydal jsem ze sebe, naklonil jsem se k ní a políbil ji. Polibek mi opětovala a posunula se dál, aby mi uvolnila místo. Lehla si a já se naklonil nad ní, chytila mě za tváře a přisunula si mě blíž. Jednou rukou jsem jí sjel na stehno a hladil ji. Obmotala mi ruce kolem krku a vzdychla.  Po chvilce jsem ucítil, jak mi zajela prsty pod tričko a začala mi ho sundávat. Hodila ho na zem a usmála se na mě. Přitáhla si mě blíž a jemně mi zaryla nehty do zad. Přesunul jsem se k jejímu krku a začal ji sát pokožku.

„Tolik jsi mi chyběl.“

„Odpusť mi to Chanel, už nikdy tě neopustím. Slibuju.“

„Vysvětlování necháme na potom, teď jsem jenom tvoje.“

„Miluju tě.“

„Taky tě miluju, Justine.“

„Jseš připravená?“

„Ano, ptáš se, jako kdyby to bylo poprvé.“ Zasmála se.

„Jsou to tři roky, Chanel.“

„Já vím.“ Litoval jsem toho, co jsem řekl, protože se jí skutálely slzy.

„Jsem debil, promiň mi to.“

„Minulost se nedá vrátit, tak žijme přítomností.“

„Jsi pro mě všechno.“

Přejela mi k pasu a rozepnula džíny. Pomohl jsem jí je sundat a už jsem byl jen v trenkách. Po chvilce, co, jsme se jen líbaly jsem si svléknul trenky a Chanel sáhla po konci ručníku a stáhla ho ze sebe. Vzal jsem peřinu a přehodil ji přes nás, protože se vždy styděla být odhalená, i když neměla proč. Usmála se, když viděla, že si to pamatuju. Propletl jsem nám prsty a pomalu jsem do ní vnikl. Oba jsme vzdychly vzrušením.  

Když bylo po všem, tak jsem se svalil vedle a podíval se jsem se jí do očí. Přisunula se ke mně blíž, hlavu mi položila na hrudník a jednou rukou mě objala kolem pasu. Já jí objal kolem ramen a hrál si s jejími vlasy.

„To bylo jiný.“

„Jak to myslíš?“

„Bylo to lepší milování než dřív.“

„Víš proč?“

„Proč?“

„Protože naše láska je ještě silnější.“

„Justine, řekni mi, že už mě nikdy neopustíš. Prosím. Už nikdy tě nechci ztratit a znovu prožívat tu bolest.“ V tu chvíli mě něco píchlo v hrudníku bolestí.

„Nikdy ti nedokážu vyjádřit slovy, jak moc mě to mrzí Chanel. Slibuju ti, že už tě neopustím. Nikdy.

Tak, to je pro dnešek všechno. Pište jak by jste chtěli aby to pokračovalo a klidně mi vytkněte nějaké chyby, kterých se dopouštím:) Hodnocení a komentář potěší, děkuju

-A