Mistake

17.

Už něco přes dvě hodiny tu všichni sedíme a snažíme se něco vymyslet. Nikoho nic nenapadá. Všechno se zdá špatně. Všechno je špatné.

"Co když už nás nechá? Třeba zmizí." Řekla jsem.

"Chanel, tomu přeci sama nevěříš. Na to ho znám až moc dobře." Odpověděl Justin a nervózně poklepával nohou o podlahu. 

"Mě už nic nenapadá, nevím co budeme dělat."

"Já bych možná nápad měl." Ozval se Fredo.

"Tak povídej." 

"Můžeme počkat než se zase ukáže a jakmile bude chtít prostě něco udělat, tak zavoláme psychiartra a ten pozná, jestli to je blázen nebo ne. Myslím si, že si ho určitě odvezou, teda pokud o tom nebude vědět a nebude předstírat, že je v pořádku. Což myslím, že bude."

"Jo to by šlo, ale nesmí se to dozvědět." Řekl Justin. V tu chvíli mi došlo, že máma Lily, je psychiatr a ta by nám mohla pomoct. 

"Mojí kamarádky matka by nám mohla pomoct, protože je psychiatr!" Nadšeně jsem se usmála. "Je velmi milá, takže jí bude Lucas věřit a ona okamžitě pozná jestli je nebo není v pořádku. Jen se s ní musím domluvit, ať je připravená, kdyby se náhodou objevil. Co vy na to?"

"Chanel to je skvělý!" Vykřikl Justin, chytil mě za boky a nadšeně mě políbil. 

"Tak a teď zbývá jen čekat, kdy se ten cvok objeví." Spustil z ničeho nic Ryan.

"No nic, tak můžeme někam zajít ne?" Pobídl nám Alfredo a vesele se usmál.

"Já jsem pro! Jako za straých časů."

"Nemluv, jak šedesátiletá babička Chanel." Všichni se začali smát.

"Haha! Hrozně vtipné. Měla jsem na mysli to, že jsme se dlouho neviděli blbečci." Musím přiznat, že tahle trojka mi chyběla. Pousmála jsem se.

"Co takhle bowling a pak grilování na zahradě?" Navrhnul Justin.

"Jo to by bylo fajn. Jdu se připravit." Vyběhla jsem schody a vešla do pokoje. Svlékla jsem si ze sebe oblečení a zůstala stát ve spodním prádle před skříní. Moc oblečení jsem tu neměla, ale něco by se našlo. Cítila jsem, jak mi někdo obtočil ruce kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Justin samozřejmě. Bylo to neskutečně příjemné, cítit jeho tělo na mém. 

"Lásko, to mi nedělej."

"Co?"

"Stát tu jen tak v sexy spodním prádle."

"Jestli ti to vadí, tak nečum." Uraženě se na mě podíval.

"Víš, že toho budeš zase litovat? Koukej se omluvit, nebo víš co udělám."

"Notak Justine! Nech mě se obléct."

"Nechám až se omluvíš." Vzdychla jsem a otočila se na něj. Chytila jsem mu tvář a přiložila své rty na ty jeho. Požádala jsem si o přístup k jeho jazyku a to mi taky povolil. 

"Stačí tohle jako omluva?"

"Ne." Chytil mě do náruče a hodil mě na postel.

"Justine, co to děláš?!" Naklonil se nademnou a přisál se mi k pokožce na krku. Vzdychla jsem vzrušením. Chytila jsem mu zadek a jemně ho zmáčkla. Zastonal mi moje jméno na krku. Zaslechla jsem, jak někdo vešel do pokoje. Fredo. Kdo jiný by to byl?

"Tak, co vám tak trvá sakra! Jejda, to jsem nechtěl."

"Kurva Fredo neumíš klepat?!" Vykřikl na něj Justin.

"Ehm Justine, myslím, že já jsem ta která by se měla zlobit. Jsem to ve spodním prádle." Když to Fredovi došlo, tak se kousl do rtu a prohlédl si mě. 

"Ty dokážeš vyrazit dech děvče." Všimla jsem si pohledu Justina a nezadržela jsem smích. Celý ztuhl a díval se na Freda. 

"Justine neblbni! Dělám si prdel." Zaskučel.

"Nemyslíš, že je na to pozdě?" Fredo vyběhl, jak nejrychleji mohl z pokoje a Justin okamžitě za ním. Jsem ráda, že se tady po takové době ukázal. Vůbec se nezměnil. Trošku mě mrzelo, že nás vyrušil, ale co se dá dělat. Doufám, že večer mi to Justin vynahradí. Konečně jsem si mohla vybrat něco na sebe. Vytáhla jsem džínové kraťásky a tílko s nápisem "Dope". Vůbec jsem si nepřipadala drsně, jen mám to tričko ráda. Natáhla jsem si bílé conversky a dala si černou kabelku přes rameno. V koupelně jsem se upravila a mohla jsem vyrazit. Kluci už čekali venku u auta.

"Co ti tak trvá Chanel? Typická ženská." řekl Ryan.

"Proboha, vždyť jsem byla hotová za pět minut!"

"Děláš si legraci? Čekáme tu půl hodiny." Přidal se Fredo.

"Hele hochu, být tebou tak raději mlčím. Můžu ti ještě nakopat prdel za to, že si vrazil do pokoje a viděl mě polonahou!" 

"Už mlčím, už mlčím!"

"To je moje holka." Přitáhl si mě Justin a dal mi pusu do vlasů. Fredo se ušklíbl a nastoupil do auta. Jakmile všichni seděli, tak jsem pustila rádio a mohli jsme vyjet. Čekali jsme než se rosvítí zelená, ale v tom se za námi objevil černý Range Rover. Přibližoval se blíž a blíž, ale kluci si toho nevšímali.

"Justine jeď!" Vykřikla jsem, co nejhlasitěji jsem mohla, ale bylo pozdě. Cítila jsem, jak silně do nás narazil. 

Omlouvám se, že tahle část je hoooodně krátká, ale jsem ráda, že jse vůbec něco stihla napsat, protože zítra brzo ráno jedu do Prahy na tři dny, tak se musím připravovat. Jakmile se vrátím z Prahy, tak slibuju, že napíšu delší část!:) Omlouvám se i za chyby, ale nemám čas to opravovat, tak to ignorujte:) Děkuju moc za přečtení a mějte se krásně!

-A