Mistake

28.

"Chanel, Justin by ti chtěl něco říct."

"O co sakra zase jde?" 

"V kolik, že jdeš s tou Lily?" Asi si myslí, že jsem naprosto hloupá a nepochopím, že se snaží vyhnout tématu. Bála jsem se co se mi to chystá říct. 

"Justine. Přestaň to zakecávat a okamžitě mi řekni, co jsi mi chtěl říct."

"Víš.."

"Já čekám." Složila jsem si ruce a čekala na jeho odpověď.

"S klukama potřebuju něco vyřešit."

"Cože? Co tím myslíš?" 

"Chanel prosím nevyšiluj není to nebezpečné. Jen na pár dní něco pojedeme vyřídit." 

"Sotva se z něčeho dostaneme a ty už začínáš s něčím novým?!"

"Tak to není.."

"Tak mi pověz jak to je."

"Prosím pochop to. Nemůžu je v tom nechat."

"Co mám na tom pochopit? Že jdeš zase vyřizovat nějakou špinavou práci? To mám na tom chápat?"

"Chanel, věříš mi?"

"Popravdě teď ani nevím. Nejsi mi ani schopný říct o co přesně jde." 

"Prosím jen mi věř."

"Víš co? Dělej si co chceš!" Už jsem neměla sílu poslouchat ty jeho lži. Proč ke mě sakra nemůže být alespoň někdy upně upřímný? Vím, že mu musím věřit, ale mám strach. Strach z toho, že to je možná naposledy co ho vidím. Strach toho, že mi někdo zavolá a řekne, co se stalo. Při té myšlence jsem se celá otřásla. Vyběhla jsem schody do naší ložnice a převlékla se. Popadla jsem klíče a vrátila se dolů. 

"Kluci?" Podívala jsem se na Ryana a Alfreda.

"Ano?" Justin se nechápavě na všechny podíval. Ignorovala jsem jeho pohled.

"Můžete pro mě něco udělat?"

"Cokoliv"

"Dejte mi na něj pozor." Vydala jsem se směrem z domu ven a mířila k autu. Slyšela jsem, jak za mnou Justin vyběhl, ale už jsem nastupovala do auta. Naposled jsem se na něj podívala a rozjela se. Bolelo mě vidět ho tam jen tak stát. Nikde nebylo auto. Na silnici jsem projížděla uplně sama. Pořád jsem na něj myslela. Dovádělo mě to k šílenství. Jsem bez něj pár minut a nemůžu na něj přestat myslet. Vytáhla jsem mobil z kapsy a vytočila číslo Lily. Po chvilce to zvedla.

"No ahoj! Už jsem myslela, že se na mě vykašleš."

"To bych ti nikdy neudělala." Pousmála jsem se. Vždycky mi dokázala zvednout náladu.

"Jsi doma?"

"Jasně, že jsem. Kam vyrazíme? Můžeme zůstat u nás a nebo někam zajít."

"Já k Vám zajedu a pak se domluvíme dobře? Mám auto takže můžeme kamkoliv."

"Těším se. Pa"

"Pa."

Hodila jsem s mobilem na sedačku a pevně stiskla volant. Přidala jsem na rychlosti a snažila se na nic nemyslet. Milovala jsem rychlá auta a prázdné sinice. Nemusíte se skoro na nic soustředit a prostě jen jeden. Ujíždíte daleko od všech problémů. Jediné místo kde se cítím volná. Jelikož je to auto Justina, tak ho i tak nosím všude sebou. Někdy si přeju vymazat všechny ty špatné vzpomínky a ponechat si jen ty dobré, ale to by jsme pak nebyly my. To je to, co nás spojuje s Justinem nejvíc. To, čím jsme si prošli a přesto jsme spolu. Sakra. Já toho debila miluju víc než cokoliv. Ani jsem si to nestačila uvědomit a už jsem stála u domu Lily. Nemohla jsem se dočkat až jí uvidím. Zamkla jsem auto a vydala se ke dvěřím jejího domu, které během sekundy otevřely a Lily mi vběhla do náruče. 

"Tolik jsi mi chyběla!"

"Nemáš ponětí, jak mi chyběla moje nejlepší kamarádka!" Pevně jsem ji k sobě přitiskla.

"Už jsem nám připravila popcorn a spustu dalšího jídla, takže doufám, že máš hlad."

"Umírám hlady!"

"Tak pojď dál." Usmála se a zavřela za námi vchodní dveře. Rovnou jsme namířily do obýváku a tam se posadily. Necítila jsem se moc dobře. Pořád jsem musela myslet na Justina, i když jsem nechtěla. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla a vydechla. Všechno bude v pořádku. Řekla jsem si v duchu. Lily zpozorněla.

"Děje se něco?"

"Justin."

"Zase něco vyvádí?"

"Mám o něj strach. Vydal se zase něco řešit s Alfredem a Ryanem. Nemám ani ponětí co chystají."

"Zkus mu věřit."

"Věřím mu, ale bojím se."

"Tomu rozumím." Lítostně se podívala a chytila mě za ruku. "Bude v pořádku."

"Dobře. Tak a změníme téma. Co budeme dělat?" 

"Ne tak rychle dámo. Ještě mi musíš něco vysvětlit."

"Co?" Nechápavě jsem se na ni podívala.

"Myslím, že moc dobře víš. Jak ses mohla tak vykašlat na svoji nejlepší kamarádku? Nebrat mi telefony a vůbec nereagovat?" Náhle mě polil pocit horka. Nevěděla jsem, jestli ji říct celou pravdu a nebo si něco nechat pro sebe. Je to moje kamarádka od dětsvtí a já jí věřím. Nepřišlo mi správné ji lhát. 

"No..víš.." Prodlužovala jsem to a pořád se nemohla rozhodnout. "Byla jsem v nemocnici."

"Cože?! To jsi mi nic nemohla říct? Panebože Lily!"

"Nechtěla jsem aby ses o mě bála!"

"Ale jsem tvoje kamarádka a mám právo vědět, co se stebou děje! Nebo snad ne?"

"Promiň."

"Co se ti stalo?"

"Nic strašného. Pronásledoval mě jeden blázen. Ukázalo se, že to je Justinův starý známý."

"Jak moc ti ublížil?"

"Byla jsem jen několik dní v bezvědomí."

"Proboha Chanel." V ten moment jí vyhrkly slzy do očí, což mě neskutečně překvapilo. Beze slov jsem ji obejmula a snažila se zadržet slzy.

"Promiň mi to Lily. Nechtěla jsem ti to říkat přesně z tohoto důvodu."

"Co bych bez tebe dělala? Co bych dělala kdyby ses mi neprobrala?" Mluvila skrz pláč.

"Pšššt, jsem tady. Živá a zdravá. Prosím nedělejme to ještě horší než to bylo."

"Slib mi, že na sebe budeš dávat pozor."

"Slibuju. Mám tě ráda Lily"

"Já tebe taky."

Z pohledu Justina

"Víme kde ho hledat?" 

"Může být kdekoliv. Jen ho musíme najít a strčit ho zpátky tam kam patří." Odpověděl jsem a jel jsem, jak nejrycheji jsem dokázal.

Tak co myslíte? Kdo bude ten koho hledají? Schválně jestli to uhodnete. Pište do komentářů kdo si myslíte, že to je:) Děkuji za přečtení! 

-A