Mistake

6.

Z pohledu Chanel

Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi a přemýšlela jsem. Slyšela jsem tlukot jeho srdce a bylo mi to příjemné. Věděla jsem, že je naživu a je tu semnou. Milovala jsem tyhle chvíle. Po třech letech jsem mohla být s ním. Nikdy bych nepomyslela na to, že se ještě někdy uvidíme. Teď tu ale byl a byl celý můj. Jen můj.

„Řekni mi, co se stalo Justine. Prosím.“

„Lhal jsem ti, protože jsem tě miloval. Nechtěl jsem abys věděla, co jsem udělal, aby ses nebála. Bál jsem se, že když ti to řeknu, tak tě navždy ztratím.“

„Nikdy bych to nedovolila.“

„Víš, jak jsem ti říkal, že mi umřel táta, když jsem byl malý?“ Kývla jsem.

„Tak to není pravda. Táta nezemřel při autonehodě, zastřelili ho.“ Tolik mě to zaskočilo, že jsem neměla sílu vyslovit ani slovo, jen jsem se na něj dívala a nechala ho mluvit. „Já se rozhodl tátu pomstít, protože on si to nezasloužil, nikdy by neublížil živé duši. Neuměl prohrávat, ale nikdy by nezabíjel.“ Nevěřícně jsem ho pozorovala. „Potom jsi přišla do mého života ty. Byla jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Tolik jsi mi pomohla, i když jsi to ani nevěděla. Pomohla jsi mi zapomenout. Miloval jsem tě víc než svůj život, kvůli tobě bych udělal cokoliv. Rozhodl jsem se, ale svého tátu pomstít. Hledal jsem Draka ještě před tím, než jsem znal tebe. Potom se Drake objevil a přinutil mě k tomu, abych tě opustil. Vyhrožoval mi, že pokud to neudělám, tak tě zabije a to jsem nemohl dovolit. Věděl, jak moc mi to ublíží, tak toho využil. Byla to nejtěžší věc v životě, co jsem musel udělat. Nemohl jsem za tebou jen tak přijít a říct, že je konec. Musel jsem to udělat jiným způsobem. Takovým aby ses přes to dokázala přenést, ale to byla chyba. Celou dobu jsem plánoval jak toho hajzla najít a zabít. Po tom, co udělal mému tátovi a ještě nás od sebe odloučil jsem ani sekundu neváhal. Po dvou letech jsem ho našel a konečně jsem se ho zbavil, ale jeho parťák Marshall zůstal naživu. I on mi vyhrožuje, ale já jsem se rozhodl to podstoupit. Nemohl jsem to vydržet, pořád jsem na tebe myslel, myslel jsem na to, jak moc jsem ti ublížil a rozhodl jsem se, že tě ochráním, i kdybych měl za to zabíjet. Každý den bez tebe byl pro mě ničím. Nevážil jsem si ničeho kromě svého kamaráda Ryana. Nikoho jsem k sobě nepustil a s nikým se nebavil. Můj život bez tebe pro mě neměl smysl. Prosím Chanel, víš, že tě miluju a doufám, že mi tohle odpustíš. Dělal jsem to jen proto, že tě miluju. Byla to chyba tě opustit a ty roky co jsem byl od tebe si nikdy neodpustím. Promiň mi to.“

Pozoroval jsem ho a viděla jsem jak má slzy v očích. Tolik ho to bolelo. Zpracovávala jsem v hlavě všechno, co mi právě řekl. Bolí mě, když vím kolik věcí jsem o něm a o jeho rodině nevěděla, ale nemůžu mu to vyčítat, když jsem ho takhle viděla. Ne teď. Chytla jsem ho rukou za tvář a utřela mu pár slz, co mu stékalo po tvářích. Položila jsem svoje rty na jeho. Obtočil kolem mě ruce a pevně mě stisknul.

„Ať už se stalo ve tvé minulosti cokoliv, teď už na tom nezáleží. Jsi tady, teď a v pořádku. Mrzí mě, že jsem to nevěděla a, že jsem ti nemohla pomoct, ale už to vím. Spolu to zvládneme. Teď tu pro tebe budu, ať se stane cokoliv. Po druhé nás nikdo nerozdělí. Nikdo. Odpouštím ti Bieber.“ Ze široka jsem se na něj usmála a nedokázala jsem udržet slzy.

„Nezasloužím si tě Chanel.“

„Zasloužíš. Každý dělá chyby. Chybami se učíme.“

„Chanel, ublížil jsem ti. Jsou to tři roky, nedokážu uvěřit tomu, že jsi mi jen tak odpustila. Tolik tě miluju.“

„Ty tři roky jsou pryč. Teď žijeme přítomností dobře?“  Byl tak krásný, když si dělal starosti.

„Co když tě znovu ztratím?“

„Pššššt, neztratíš. My to dokážeme. Už na to nemysli a radši mě pořádně obejmi.“ Konečně se zasmál.

„Víš, že jsi ta nejkrásnější a nejúžasnější osoba pod sluncem?“

„To si piš, že to vím.“ Šťouchla jsem do něj a cítila jsem jak se mi do obličeje hrne krev.

„Miláčku, nějak rudneš.“

„Nech toho!“

„Skoro jsem zapomněl, jak jsi stydlivá.“

„No, tak teď už zase víš.“

„Moje pako.“

„Neříkej mi tak.“ Rozčileně jsem se na něj podívala.

„Můj brouček.“

„Pořád nic moc, zkus něco lepšího.“

„Moje beruška.“

„Pořád nic.“

„Moje princezna.“

„To už je lepší, ale pořád nic.“

„Moje všechno.“ Tak a teď mě dostal, protože jsem byla zase rudá.

„A mám tě!“ Díval se na mě a začal se smát. Zakryla jsem si obličej, aby mě neviděl, ale on mi ruce z obličeje stáhnul. Přisunul se ke mně blíž a díval se mi do očí. Cítila jsem jeho dech na pokožce a naskakovala mi z toho husí kůže. Co to semnou, ten kluk dělá? Je neuvěřitelně krásný.

Co říkáte na tuhle část? Myslíte si, že Marshall dá pokoj nebo ne?

Omlouvám se vím, že tahle část není zrovna nejdelší ale do příště se polepším!

Děkuju za přečtení!:)

-A