Mistake

8.

Z pohledu Justina

„Justine co se děje?“ Zeptala se Chanel a ustaraně se na mě dívala. Ignoroval jsem to. Nevěděl jsem, jak se mám cítit. Ze sekundy se mi život převrátil naruby. Všechno bylo tak dokonalé. Konečně jsem byl s osobou, kterou miluju šťastný. Po třech letech. Nemůžu uvěřit, že se Marshall ukázal tak rychle. Ta svině za to zaplatí. Chanel mě chytila a zatřásla semnou.

„Justine, odpověz mi! Co se děje?“

„To Pattie. Marshall ji má.“ Viděl jsem, jak ztuhla a nevěděla co říct.

„Proboha, co budeme dělat?“

„Já nevím. Přísahám bohu, jestli se jí jenom dotkne tak toho bude litovat.“

„Tak na co čekáme? Jedeme!“

„Chanel, je to moc nebezpečné. Pojedu sám.“

„Po druhé, už si tě nenechám vzít. Teď jsme v tom spolu.“

„Ale co když—„

„Pšššt, žádný co když, jsme v tom spolu.“

„Miluju tě.“

„Miluju tě, jedeme si pro Pattie.“

Z pohledu Chanel

Celou cestu autem mlčel. Nevěděla jsem, co mám říct. Byla jsem nervózní a nechtěla jsem mu to dělat ještě těžší. Jeli jsme rychlostí 120 kilometrů v hodině. Justin pevně svíral volant a uklidňoval se. Nemůžu uvěřit, že jedeme za mužem, který se podílel na vraždě jeho táty. Chtěla jsem ho obejmout a uklidnit ho, ale nešlo to. Měl strach. Měl strach, že ztratí opět někoho blízkého. Tentokrát svoji vlastní matku.

Asi po patnácti minutách jsme dorazili k domu Pattie. Nikdo kolem nebyl a všude bylo ticho. Justin vystoupil z auta a otevřel kufr. Otevřel velký kufr a já viděla všechny zbraně, co tam měl. Byla jsem v šoku. Bylo jich tam nejmíň deset. Podal mi jednu menší a pro sebe si vzal větší.

„Je tam dost nábojů. Nic dělat nebudeš je to to jasný? Budeš mě jenom krýt, kdyby se něco dělo. Nesmí se dozvědět, že jsi tady je ti to jasný Chanel?“

„A-a-ano.“

„Neboj se. Nic se ti nestane, pokud tohle dodržíš.“

„Dodržím.“

„Spolu to zvládneme, jak už jsem řekl.“

„Slibuješ?“ Zvedla jsem malíček do vzduchu a on mi dal svůj.

„Slibuju.“

Byl tak nervózní. Musela jsem ho uklidnit, tak že jsem se k němu natáhla a políbila ho. Prohrábl mi vlasy a usmál se. Vydal se směrem ke dveřím a já šla za ním. Neměla jsem ponětí, co mám dělat. Poprvé v životě jsem držela zbraň. Justin sáhl na kliku a pomalu začal otevírat dveře. Já si mezitím dala pistoli dozadu za pásek. Šel pomalu do kuchyně a nejspíš tam uviděl Pattie. Já za ním pro případ raději nešla, kdyby se náhodou Marshall objevil. Vzduch byl snad čistý, tak jsem za ním utíkala.

Pattie byla přivázaná k židli a měla zalepenou pusu páskou, jako to vždy bývá ve filmech.

„Panebože Pattie, jsi v pořádku?! Vypískla jsem a utíkala jsem k ní. Justin ji sundal pásku a začal jí rozvazovat ruce.

„Mami mrzí mě to. Přísahám bohu, že jestli by ti něco udělal nikdy, bych si to neodpustil.“ Řekl s bolestí v hlase.

„Jsem v pořádku, ale nemám ponětí, co po mně ten muž chtěl. Nic mi nevysvětlil, řekl mi jen, abych ti vzkázala, že je tohle varování.“

„Ten hajzl. Tohle není konec.“ Justin odkopl židli a snažil se uklidnit.

„Co to má znamenat Justine? Co s tím máš společného?“

„Mami to je ten, co se podílel na vraždě táty. Ještě jsem ho nenašel. Rozhodl se, že chce zemřít mladý.“  Takhle rozzuřeného jsem ho ještě neznala. Mlčky jsem stála a poslouchala jejich rozhovor.

Všimla jsem si jak Pattie vyhrkly slzy. Přistoupila jsem k ní a objala ji.

„Broučku, tolik jsi nám chyběla.“

„Ani nevíš, jak ty mně.“

„Víš, že jsme to dělali jen pro tvoje bezpečí? Nezlobíš se?“

„Ano vím a nezlobím se. Justin mi všechno pověděl.“

„Teď je všechno bezpečí v prdeli! Teď hrozí nebezpečí jak tobě mami tak Chanel!“

„Justine, uklidni se. Zvládneme to.“ Řekla jsem mu.

„Jak to chceš zvládnout? Ten hajzl, už ví co dělat. Jen tak nás nenechá být. Nemůžu Vás ztratit! Nemůžu.“ Naskočily mu žíly na krku z toho, jak byl rozčílený.

„Justine…“ Řekly jsme s Pattie naráz.

„Ne! Nic neříkejte! Musím ti zařídit někoho, kdo na tebe dá pozor mami. Ryan teď stejně bydlí u mě, tak ti ho sem pošlu. Ty Chanel budeš pořád semnou. Nespustím tě z očí.“

„Když tě to uklidní, tak to tak bude.“ Řekla Pattie.

„Mami prosím dávej na sebe pozor. Ryan do několika minut dorazí. Jen mu zavolám.“

Justin vešel vedle do pokoje a už mluvil s Ryanem. Já jsem si sedla k Pattie. Vyptávala se mě na všechno, co se stalo od doby, co jsme se neviděly. Už to je tak dávno. Chyběl mi její úsměv a její povaha. Děkovala jsem bohu, za to, že je v pořádku. Slyšela jsem, jak přichází Justin z vedlejšího pokoje.

„Můžeme jet? Ryan tu je do pěti minut.“

„Dobře.“ Zvedla jsem se a Pattie nás doprovodila ke dvěřím. Justin se k ní otočil.

„Mami.“

„Pšššt, odsekla ho Pattie. Budu v pořádku, slibuju. Neztratíš mě.“ Pohladila ho po tváři a dala mu pusu na čelo. Justin jí podal zbraň do ruky.

„To máš pro jistotu.“

„Dávej na sebe pozor.“ Řekla jsem a objala ji.

„Hlavně vy, děti moje. Mám Vás ráda a zavolejte, jakmile dorazíte domů.“

„Zavoláme.“

Mlčky jsme šli směrem k autu. Otevřel mi dveře a pak přeběhl na druhou stranu. Nastartoval a už jsme byli na cestě.

„Za Pattie, už nepřijede. Jsem si jistý. Už dávno je v našem městě.“ Náhle řekl a stiskl pevně volant. Dostala jsem takový vztek, že bych zvládla cokoliv. Jsem připravená i zabíjet. Po druhé o Justina nepřijdu. Už ne.

Vím, je to nudnější část, ale to nejhorší teprve příjde. Co myslíte, že se stane dál?

Pište komentáře a dávejte hodnocení prosím:) děkuji za přečtení

-A