Mistake

15.

Už byla skoro tma, ale já ještě neměla v plánu se zastavit a vrátit se zpátky k Justinovi. Neustále jsem přemýšlela nad tím, co mi řekl a nemohla jsem to dostat z hlavy. Bylo mi horko, ale mě to bylo jedno. Potřebovala jsem od něj aspoň chvíli být. Vběhla jsem do lesa do kterého bych nikdy dřív sama nevkročila, ale teď mě to nezajímalo. Nebála jsem se ničeho. Skoro nic jsem neviděla. Slyšela jsem jenom šum listů a stromů. Měla jsem pocit, jako kdyby mě někdo pronásledoval, ale říkala jsem si, že se mi to nejspíš jen zdá. Jakmile jsem uznala za vhodné, že už bude lepší jít domů, tak jsem vyběhla k silnici a utíkala podél ní. O chvilku později se zamnou obejvil černý Range Rover. Nejdřív mi nepřišlo vůbec nápadné, že zamnou jede, ale asi po pěti minutách mi to stačilo. Zastavila jsem se přímo před autem a hodila ruce do vzduchu.

"To mě nemůžeš předjet nebo co?!" Pomalu se začalo stahovat okénko a já uviděla Lucase. Nechápala jsem, co po mně chce. Musím přiznat, že mě děsí.

"Čau krásko." Na tváři se mu roztáhl široký úsměv.

"Co tady děláš?"

"Přijel jsem se za tebou podívat. Kde pak máš ochranáře Biebra?"

"Do toho ti nic není! Mimochodem, okuď víš jeho příjmení?" Celkem mě to zaskočilo, protože jsem si byla jistá, že se o svém příjmení Justin nezmínil.

"Věděl jsem, že mě nepozná. Celej Bieber."

"Jak tak koukám, tak jste oba dva pošahaný."

"Copak? Nechceš mi snad říct, že jste se pohádali?" Začal se smát. Co se to stalo? Jako kdyby předemnou byl úplně jiný člověk, než jsem potkala v obchodě u nemocnice.

"Nejsi blázen?"

"Možná." Chytil mě za ruku a přitáhl mě k němu. Okamžitě jsem se ucukla. Šel z něj strach. Nevypadl vůbec nebezpečně, ale jeho jedno oko šilhalo a neustále si poklepával rukou o volant. Vsadím se o cokoliv, že utekl z blázince.

"Bojíš se?"

"Ne."

"Tak si nastup svezu tě."

"Ne, dík." Panebože, co je zač? Beze slova jsem se rozeběhla po straně silnice a utíkala, jak nejrychleji jsem mohla. Otočila jsem se, ale žádné auto za mnou nejelo. Čekala jsem, že to bude jako v těch filmech, kde Vás pronásleduje auto a nakonec Vás chytí a zabije. To se naštěstí nestalo. Když jsem konečně dorazila, tak jsem si vyzula boty a utíkala nahoru do pokoje si dát sprchu. Umírala jsem vedrem. Justin ležel na posteli a hrál si se svým telefonem. Jakmile mě uviděl, tak se chystal něco říct, ale já už byla dávno v koupelně. Zamkla jsem za sebou a pustila vodu.

"Proč jsi mi to nezvedala?" Ozval se za dveřmi.

"Proč bych měla? Běhala jsem."

"Měl jsem strach."

"Teď už nemusíš. Máš mě tady."

"Chanel promiň mi to.."

"Nech mě se osprchovat. Děkuju."

Byla to neskutečná úleva. Milovala jsem ten pocit, udělat něco pro svoje tělo a pak si dát horkou sprchu. Všechny svaly se uvolní a já jen relaxuji. Vmáčkla jsem si do ruky sprchový gel a jemně si ho rozetřela na pokožce. Pomyslela jsem si, že bych si měla oholit nohy a to jsem také udělala. Vmasírovala jsem si šampón do vlasů a pak jej jen opláchla vodou. Obmotala jsem si kolem sebe ručník a šla směrem k zrcadlu. Popadla jsem zubní kartáček a vyčistila si zuby. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a konečně jsem se odhodlala jít do pokoje. Tak do toho Chanel.

Když jsem ho tam viděla ležet polonahýho, tak jsem měla chuť na všechno zapomenout a přitulit se. Ale nemohla jsem. Aspoň do té doby, než mi vysvětlí co se to dnes stalo. Bezeslova jsem nakráčela k posteli a hodila sebou na ní. Byla  tak úžasně měkká. Netrpělivě jsem čekala, až začne mluvit. Netrvalo to dlouho.

"Poslyš Chanel. Zachoval jsem se jak idiot, já vím. Chci se omluvit, že jsem řekl, že ti něvěřím. Sám nevím, co to do mě vjelo. Ty moc dobře víš, že ti věřím a jak moc mi na tobě záleží. Víš, nenaštval jsem se kvůli tomu, že ses mi smála kvůli mým rtům." Zasmál se, když si na to vzpoměl. "Naštval jsem se kvůli tomu Lucasovi. Nevím proč, ale připadalo mi, jako kdybych ho znal, ale nemůžu si na něj vzpomenout. Bál jsem se, že ti něco udělá, tak proto jsem byl takový. Celou cestu jsem přemýšlel nad tím, okuď ho znám, ale nic. Místo toho, abych to nechal být a věnoval se tobě, tak jsem se zachoval, jak debil. Promiň mi to. Nejspíš to byl vážně, jen obyčejný kluk kterému ses líbila."

Koukala jsem mu do očí a přemýšlela, jestli mu mám říct, co se mi dnes stalo. Rozhodla jsem se, že si to nechám zatím pro sebe. Třeba už mě nechá na pokoji.

"Chápu tě Justine, ale musím přiznat, že mě tohle chování zaskočilo. Nikdy jsem tě takového neznala."

"Já vím, to asi proto, že jsem se o tebe nemusel nikdy bát, ale víš potom co se odehrálo s mým tátou a s Marshallem se o tebe prostě bojím." Sklopil oči a odmlčel se. "Prosím příště mě nenech se o tebe bát a zvedni mi telefon zlato. Vážně jsem měl strach."

"Dobře, promiň."

"Pšššt, ty se neomlouvej. To já." Přiložil mi prst na rty a naklonil se nademnou. Věděla jsem, že to takhle skončí, ale co už. Chybělo mi to a to jsem od něj byla jen pár hodin. Jemně přiložil svoje rty na moje a políbil mě.

"Ani nevíš, jak moc jsi sexy, když se zlobíš lásko."

"Dalo mi práci se na tebe zlobit, když si ležel s tim svým tělem na posteli."

"Líbí se ti?"

"Trochu." Nadzvedl obočí a podíval se na mě tím pohledem "to vážně?" Kousl se do rtu a sjel mi rukou po stehně. Věděla jsem, co po mě chce, ale dnes to nedostane. Byla jsem unavená a všechno mě bolelo. Přinutila jsem ho, si lehnout vedle mě, přehodila jsem mu přes nohy svojí nohu a položila si na něj hlavu.

"Ale já myslel, že--." Umlčela jsem ho polibkem.

"Né vždycky, dostaneš to co chceš brouku." Nespokojeně zabručel a já se bavila jeho reakcí. "Jo a jen tak mimochodem, ty nateklé rty ti slušely mnohem víc."

"Haha, fakt děkuju." Zasmál se a přistisknul si mě k sobě. Přemýšlela jsem jestli mu mám říct, co se dnes stalo, ale nechtěla jsem kazit tenhle moment. O chvilku později jsem už nevnímala okolní svět a usnula jsem v jeho náruči. Co víc si přát?

Sáhla jsem na místo Justina, ale nikdo tam nebyl. Pomalu jsem otevřela oči a sluneční světlo mě prudce praštilo. Musela jsem si zvyknout, než jsem se vzpamatovala. Došlo mi, že na sobě nemám ani ručník ve kterém jsem šla spát. To by nebyl Justin, kdyby ho ze mě nesvlékl. Natáhla jsem si přes hlavu tričko Justina a seběhla jsem dolů. Byl tam Ryan, což mě zaskočilo. Oči se mu rozšířily, když si mě všimnul.

"Páni, to takhle vypadá vždycky po ránu?"

"Co? Tím chceš říct, že vypadám strašně?"

"Pravý opak, vypadáš božsky."

"Ooo děkuji."

Zezadu ke mě přistoupil Justin a obtočil kolem mě své ruce a dal mi pusu do vlasů.

"Dej si pozor Ryane, je to moje holka. Nedělej si chutě."

"To bych si nedovolil brácho." Zasmál se.

"Justine?"

"Ano lásko?"

"Včera jsem viděla Lucase." Vím, že jsem to řekla  nevhod, ale nemohla jsem to v sobě dál dusit. Cítila jsem, jak celý stuhl a pustil mě z objetí.

Já vím nic moc, ale doufám, že se Vám aspoň trošku tahle část líbila. Nejsem si jistá, jestli zítra přidám další, ale budu se snažit. Děkuji za přečtení:)

-A