Spící smrt

Kapitola 9

"Myslím, že bychom si v tom měli udělat systém," prohlásil Mike. Seděl na podlaze v mém pokoji, kam se bez mého svolení vetřel, a něco si zapisoval do deníku, který si přinesl. "Tak mi řekni všechno co víš o tom jejím manželovi."

"Už jsem ti to přece říkala několikrát!" namítla jsem popuzeně.

"Potřebuju to všechno slyšet ještě jednou. A nevynechej ani slovo."

Vzdychla jsem a znova mu převyprávěla svůj včerejší rozhovor s Marií.

"Hm," pronesl po chvíli přemýšlení Mike. "Takže jsem měl pravdu. Ta listina je nějak důležitá, něčím významná. Myslím, že bychom první měli začít pátrat po ní."

"Vždyť ani nevíme, co to je, co se v ní píše a ani jestli ještě vůbec existuje!" namítla jsem. 

"Budeš mi pořád kazit radost?" zeptal se naoko uraženě Mike. "Snažím se ti pomoct, a jediné co děláš je, že mi říkáš, jak jsem blbej."

"Co- To jsem ti přece nikdy neřekla!"

"Ale myslelas to tak," odseknul Mike. "A už buď zticha. Snažím se na něco přijít."

Uraženě jsem zmlkla a dál ho propalovala pohledem. Mike si mezitím něco zapisoval do svého sešitu.

"Listina... Něčím vý-znam-ná." Hláskoval si slovo, které zrovna psal. "Ale čím? Měli bychom ji najít. Poslední dobou o ní slýchám až příliš často. Vsadím se, že ta listina bude klíčem ke všemu." Odmlčí se. "K tomu tikotu i k těm tvým zprávám."

"Miku, říkám ti, že-" začala jsem, pak mě ale přerušilo zapípání. No jistě. Můj telefon. Hrábla jsem pro něj do kapsy.

"Další zpráva?" zeptal se zaujatě Mike.

Podívala jsem se na displej a vzdychla jsem. "Jo, bohužel."

"Ukaž, co se tam píše?" vyskočil na nohy a nakoukl mi přes rameno. 

"Hele, když mi tam budeš cpát hlavu, tak houby zjistím," uzemnila jsem ho a strčila do něj, abych se mohla podívat, co stojí ve zprávě tentokrát. 

Tik tak, tik tak, pospěš si...

Zamračila jsem se. 

"Pospěš si?" četl Mike. "Vážně? Nic lepšího toho člověka nenapadne?"

"Ach Bože, Miku, zalez prosím tě někam do kouta a přestaň se k tomu vyjadřovat," odsekla jsem. "Tohle je vážné. Tvoje přiblblé vtípky nám nepomůžou."

"A teďs přiznala, žes řekla, že jsem blbej!" chytil se toho okamžitě. "Ha! Takže čekám omluvu, je ti to jasný!"

"Zavři klapačku!" pronesla jsem rozčarovaně. Tohle mě přestávalo bavit. 

"Tak to sorry, že se ti snažím pomoct!" prohlásil uraženě.

"Miku, já ti říkám, že máš okamžitě zmlknout, protože mě to opravdu přestává bavit!" vypálila jsem.

Mike jen něco uraženě zamumlal, ale pak zmlknul a výsměšně mě pozoroval.

"Musíme zjistit, kdo ty zprávy posílá," řekla jsem po chvíli ticha. "To je teď to hlavní."

"Nesouhlasím," nechal se slyšet Mike. "Myslím, že důležitá je ta listina. Když ji najdeme, tak pokud nic jiného, budeme aspoň o krok blíž k vyřešení celé téhle velké záhady."

Skousla jsem si ret. "Já ti nevím," prohlásila jsem, "vždyť o té listině nevíme vůbec nic."

"A právě proto musíme všechno zjistit!" namítl Mike.