Spící smrt

Kapitola 3

Když jsem přišla domů, táta už připravoval večeři. Usmála jsem se na něj a sedla si ke stolu.

"Ahojky," usmál se na mě a položil na stůl talíř. "Máš hlad?"

"Jako vlk," řekla jsem a vlepila mu pusu na tvář. "Díky, tati."

Přikývl. "No a co ve škole?" zeptal se a položil na stůl druhý talíř. "Slyšel jsem, že k vám přišel někdo nový."

"Mike," kývla jsem. "Jo. Je prý z nějakého velkého města." Pokrčila jsem rameny. "Chová se jako idiot. Řekla jsem mu, že to není dobrý nápad."

Táta vážně přikývnul. "To je dobře, Liny. Jsi správný člověk. Máš dobré srdce." Pohladil mě po vlasech. "Mám tě moc rád, víš to?" 

Přikývla jsem. "Já tebe taky, tati."

Jen se usmál pod vousy a sedl si ke stolu. "Dobrou chuť, beruško."

"Dobrou."

Po chvíli mlčení se táta znovu ozval. "A jak se má Erik? Už jsem ho dlouho neviděl."

"Pořád stejně. Znáš to. Ve škole má jedničky, hladce si proplouvá životem..." zarazila jsem se. 

"A Marie?"

Marie byla Erikova máma. Erik by pro ni udělal cokoli - byla totiž vážně nemocná a tak nikdy nevycházela z domu. Měla občasné ztráty paměti, projevovala se u ní demence a Erik se o ni musel starat úplně sám. Jeho táta totiž utekl, když byl Erik ještě malý - jako jediný dokázal uniknout. Nikomu jinému se to nikdy nepovedlo. Nikdo z nás si nepamatuje, jak se to stalo - každopádně jednou ráno Erik našel na stole v kuchyni vzkaz, ve kterém stálo, že už ho nikdy nikdo neuvidí. Marie, ve vzácném stavu bdělosti, se tenkrát psychicky zhroutila. Od té doby se její stav jenom zhoršoval.

Erik o své mámě mluvil jen nerad. Snažil se na ni nepřitahovat pozornost, aby jí náhodou někdo neublížil. A navíc to bylo vždycky velmi citlivé téma. 

"Nevím," řekla jsem popravdě. "Poslední dobou se o ní Erik ani jednou nezmínil."

"Chudák kluk," povzdechl táta. "Je to moc milý chlapec. Tohle si nezaslouží."

"Ne," odpověděla jsem. "Ale nedá se nic dělat. Jeho táta utekl a Erik je teď na všechno sám."

"Tak to je dobře, že mu s tím vším pomáháš," usmál se na mě táta. "Jsem na tebe moc hrdý, beruško. Kéž by všichni tihle lidi byli jako ty. To by se tu krásně žilo."

Zavřela jsem oči. "To jo."

Táta mě chvíli pozoroval, pak se napřímil a zcela vážně se na mě zahleděl. "Bude líp," řekl, "neboj se. Postarám se o to."

"Dobře," řekla jsem, i když jsem vůbec nechápala, jak to myslel. Jedno jsem ale chápala moc dobře. Dokud budu mít tátu, budu šťastná. Ať už budu kdekoli.

.

Musela jsem se ujistit, že moje tajemství nevyplave na povrch. Musela jsem si být jistá, že žádné tikání se ve skutečnosti neozývá. Že je to všechno jen výplod mé fantazie. Hned druhý den po škole jsem proto popadla Erika za ruku a odtáhla ho na místo, kde jsem se včera bavila s Mikem. 

"A co Mike?" zazubil se na mě. "Jak to včera šlo?"

"Normálně." Pokrčila jsem rameny. "Není zas tak blbý, jak jsme si mysleli. Vzal to celkem dobře. Ale stejně mi není moc sympatický."

Erik jenom přikývnul. "Poslyš," řekl, "víš... potřebuju si s tebou promluvit."

Pozvedla jsem obočí. "Vždy připravena tě vyslechnout," mrkla jsem. 

Erik kývnul a zahleděl se do dálky. "Nechci tady už dále být," vyklopil ze sebe najednou.

Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, co právě řekl. "Počkej, cože? A kam chceš jako jít? A co tvoje máma? Jak..." zmlkla jsem. Nebylo ode mě hezké mu to takhle předhazovat. 

"Už to tady dále nevydržím," odpověděl Erik smrtelně vážně. "Tohle... to, co se tu děje, je to prostě strašné." Zamrkal. Zdálo se mi to, nebo jsem právě zahlédla slzy? "Mámě to tu nedělá vůbec dobře," pokračoval. "Dokonce i táta se zdekoval, hned jak se mu naskytla příležitost... Nezůstal tu ani kvůli své rodině. Raději se nás vzdal, než aby tu musel dále být. Mám pocit... že měl nějaké tajemství, Lin. Sice si ho vůbec nepamatuju, ale to, jak se máma chová, když se o něm zmíním... Jako by se bála." Zavřel oči. Byly to slzy. 

"Eriku, já..." začala jsem, ale zavrtěl hlavou.

"Nějak se odsud dostal. Netuším jak, ale povedlo se mu to. A mám pocit... Máma o něm tak nerada mluví. Když je střízlivá, říká, že na něj nemám myslet. Že ona tu se mnou bude napořád a nikam mi neuteče. Ale když není... vykřikuje něco o odkazu, který táta zanechal, a že jeho práce musí být dokončena... Netuším, o čem to mluví, ale mám strach, Lin. Hrozně se bojím. Vím, že máma není úplně v pořádku, ale co když si to nevymyslela? Co když před námi táta opravdu něco tajil?"

Nebyla jsem schopna slova. Jen jsem tupě zírala před sebe a snažila se zpracovat, co mi to právě řekl. Po chvíli jsem se ale donutila promluvit. "To bude dobré, Eriku, neboj se. Všechno se vyřeší, jo?"

Přikývl.

"Ničeho se neboj. Všechno je v pohodě." Odmlčela jsem se. Byla to ale lež. Nic není v pohodě. Teď jsem ale musela zjistit ještě něco.

"Ty, Eriku, neslyšíš něco?" zeptala jsem se. Sama jsem se snažila něco zaslechnout, ale tikání se neozývalo. Ne, počkat... Ale jo! Slyšela jsem to.

Erik nastražil uši. Se zatajeným dechem jsem čekala. Prosím, prosím, prosím, prosím. To tikání bylo sice tiché, ale šlo slyšet moc dobře, když se člověk trochu soustředil. Tik, tok, tik, tok, tiky tiky tok...

Erik se na chvíli zamračil, jako by něco poslouchal... Ne, ne, ne, ne, ne! Pak se zhluboka nadechnul a... zavrtěl hlavou. "Nic neslyším."

Ano, ano, ano, ano! Usmála jsem se. Takže je to pravda. Žádné tikání se neozývá. Žádné tikání není. "To se mi asi něco zdálo, promiň. Nevibroval mi telefon?" Sáhla jsem do kapsy pro ten nejstarší telefon, jaký kdy mohl existovat, a podívala se na displej. A zarazila jsem se. "Páni..." vydechla jsem. 

"Co?"

Opravdu mi přišla zpráva. Od neznámého čísla. Rozklikla jsem ji... A ztuhla hrůzou. 

"Lin?"

Stálo v ní:

Tik, tok, tik, tok, tik, tok...

Ahoj :) Tak je tu další kapitola! Byla o polovinu kratší než předchozí, ale to snad nevadí :) Naopak, myslím, že je to dobře. Kratší se lépe čte :) A taky myslím, že byla o něco napínavější než předchozí :) I když to nebylo v plánu :D Děkuju vám moc za to, kolik lidí to čte, moc mě to potěšilo! :) A v brzké době mám v plánu sepsat seznam nevysvětlených věcí a pořádně je vysvětlit. Pokud je tedy něco, co jste stále ještě nepochopili (ohledně města, samozřejmě), napište! 

Tipnete si, kdo poslal Keline tu zprávu? :) Pište mi do zpráv! :)