Friendship or love.

Friendship or love - 29. díl

* Pohled Teresa *

"Tak co se děje? " Zeptala jsem se bráchy hned co jsem došla do jeho pokoje a usadila jsem se na jeho postel. Seděl na židli, kterou měl u psacího stolu a otočil se na mě. 

"Myslím si, že mi Lucy něco tají." Řekl a koukl na mě smutným pohledem. Má i opravdu rád, a kdyby ho začala podvádět asi to nezvládl. 

"Proč si to sakra myslíš?" Vykulím na něho oči a on spustí: " Byl jsem teď u ní. Celou dobu byla taková jiná, taková nervozní furt kontrolovala čas a ptala se mě kdy už konečně odejdu. Byl jsem u ní necelé dvě hodiny. Za celou dobu se na mě ani neusmála, nechtěla si se mnou ani povídat. Prostě byla taková zvláštní." Jen co to do řekl, zarazila jsem se. Nemohl jí někdo začít vydírat kvůli tomu co ví? 

"Bráško?" Řeknu a slzy mám na kraji, tohle nemůže dopadnou dobře. "Co když jí někdo vydírá nebo tak něco jen kvůli tomu co ví? Přece jenom neměli jsme to nikomu říkat." Vykulí oči a hned hledá mobil. Tuším, že vyťukává její číslo a čeká až to vezme. Nic! Toho jsem se bála co když jí někdo něco udělá? Co když se jí něco stane? Pane bože. Proč my? 

"Nebere to, Tess co mám dělat?" Zeptal se mě celý zoufalí brácha. Zkoušel jí vola furt dokola pořád mu to nebrala. Sakra mysli Tereso, mysli. 

"Jedem za ní." Zvedám se jdu do svého pokoje kde si vezmu rifle, bílé triko a koženou bundu. Do kapsy si strkám mobil a beru klíče.  "Budu řídit," volá na mě brácha, který už schází schody, aby se šel obout následuji ho. 

"Na," podává mi mobil, když už sedíme v autě. " Zkus jí volat," dodává a já si hned přikládám mobil k uchu. Brácha startuje a vyjíždí směr Lucy. 

"Furt nic, brácha." Říkám mu když už asi po 20 mi to nebere. Sakra tak moc se oni bojím. Moje jediná nejlepší kamarádka a beztak kvůli nám má potíže, tohle si nikdy neodpustím. Když brácha přijíždí k domu Lucy. Rychle vyskakuji z auta a zvoním. 

"Má doma rodiče? " Ptám se ho když nám nikdo neotvírá. Zvedá ramena a zase je spouští. 

"Ty nevíš? Však si tu před chvíli byl." Řeknu a kroutím hlavou, zkouším zvonit ještě jednou a pak ještě jednou, ale furt nám nikdo neotvírá. Brácha se sklání sahá za květináč a vytahuje náhradní klíče.

"Bože, ty si vořech, nemohl si ty klíče vytáhnout dřív?" Zeptám se ho a čekám až odemkne. 

"Nevzpomněl jsem si." Zasyčí na mě a otevírá dveře. Rychle vbíhá dovnitř a já běžím za ním.

"Není ve svém pokoji," volá na mě. Jak by taky mohla když stojí v kuchyni a koukám se na mě vyděšeně, tedy né na mě, ale za mě. Tak teď se opravdu bojím otočit, ale i tak to udělám. 

---------------------------------

Je tu další díl ♥ Poslední dobou jsem se v přidávání zlepšila nemyslíte? :D ♥  Omlouvám se vám za chyby ♥ Snad se vám díl líbil ♥