Friendship or love.

Friendship or love-22.díl

*Po měsíci, takže už je po pohřbu*

Už bylo po pohřbu. Přišlo hodně lidí. Od té doby se událo hodně věcí. Například to, že můj bratr začal chodit s moji nejlepší kamarádkou napřed jsem to jak si nechtěla zkousnout,ale teď mi to je jedno. Mám svých problémů dost  zjistila jsem,že jsme s Erikem každý úplně jiný. Stále se snažíme spolu být a nějakou tuhle krizi překousnout, ale obávám se, že jinak než rozchodem to nevidím.

Dneska jdu po měsíci opět do školy. Oblékám si své upnuté bílo modré rifle k tomu bílé tílko a košili. Beru si batoh, do kterého házím pár sešitů peněženku. Klíče beru do ruky, scházím schody do kuchyně kde opět sedí můj bratr s Lucy a vyměňují si sliny.

‚Nemohli by jste toho nechat? Alespoň pro jednou?‘ Zavrčím vezmu si jablko. Napiji se džusu a odcházím ke dveřím.

‚Jedeš do školy?‘ Volá na mě Lucy s kuchyně. ‚Jo,‘ odpovídám nezaujatě.

‚Jedu s tebou.‘ Slyším pak už jenom jak se loučí s bráchou obuji si conversky a vycházím z domu.

‚Tesso, jsi v pohodě?‘ Ptá se mě Lucy v autě na cestě do školy.

‚Ne dneska se nejspíš rozejdu s Erikem,‘ zašeptám.

‚Proč?‘ Vyvalí oči.

‚Nerozumíme si tak jako dřív. Prostě jsme každý úplně jiný,‘ přijíždíme ke škole. Nasadím svůj falešný úsměv a vystupuji z auta.

‚Zkus to sním ještě chvíli. Uvidíš, že bude líp.‘ Zašeptá Lucy když přicházíme do třídy. Sedla jsem si na svoje místo. Bylo mi to nepříjemné všichni na mě koukali jak na nějakého blázna, byla jsem normální holka nevím co jim všem je. Koukla jsem na Zayna měl ve tváři lítostný výraz. Když jsem se koukla na Harryho taky vypadal,  jak kdyby mu to bylo líto. Nevydržela jsem všechny ty pohledy, proto jsem se zvedla a utíkala jsem na holčičí záchody. Slyšela jsem jak zamnou Lucy volá co se stalo, ale neodpovídala jsem.

Otevřela jsem dveře od holčičích záchodů. Jelikož zbývalo asi půl minuty do zvonění nikdo tu nebyl. Stoupla jsem si k umyvadlu před zrcadlo a koukla jsem na sebe. Proč já? Ptala jsem se sama sebe v duchu. Ani jsem nezaregistrovala, že někdo vešel až když jsem se koukla za sebe do zrcadla všimla jsem si Harryho.

‚Jsi v pohodě, Tereso?‘ Prudce jsem se otočila.

‚Co tu děláš? A co je ti do toho?‘ vyprskla jsem na něho.

‚Víš něco mi říkalo, že bych měl jít za tebou, ale byla to asi blbost.‘ Řekl a otočil se k odchodu.

‚Ne počkej,‘ do prdele proč jsem to řekla? Měla bych být ráda, že jde pryč.

Harry se otočil a drze se usmál. Přiblížil se ke mně. Stále jsem koukala na něho a netušila jsem co udělá. Proto mě zarazilo to, že spojil naše rty k sobě. Ani jsem si neuvědomila, že spolupracuji. Když mi to v hlavě docvkalo rychle jsem se odtáhla a couvla do zadu.

'Co to děláš?' Koukla jsem na něho a zamračila jsem se.

'Ani nevíš jak dlouho jsem to chtěl udělat,' řekl s tajemným úsměvem a odešel. Otočila jsem se na zpět k zrcadlu pustila jsem vodu a opláchla jsem si obličej. Doprdele co se to teď stalo?

-----------------------------------------

Krátké a po strašně dlouhé době vím, ale na intr jedu až v pondělí večer takže se pokusím do té doby ještě něco napsat. Mamka mi slíbila, že si budu moct vzít na intr i notebook takže snad napíšu i něco na intru:) 

Jinak budu strasně moc ráda za každé votes a hlavně komenty. 

Nedivte se, že je díl krátký,ale dneska jsem měli pohřeb takže jsem ani moc neměla náladu na psaní nějak extra dlouhého dílu. Snad se vám líbí,alespoň tohle. Omlouvám se za chyby:)