Friendship or love.

Friendship or love - 36.Díl

POHLED TESS

"Tess, teď mě poslouchej prosím," zhluboka se nadechuje a škrábe se ve vlasech, je nervózní, ale z čeho? Koukám na něho a povzbudivě se na něho usmívám. 

"Tess už od prvního dne co jsem tě viděl mi něco říkalo, že jsi jiná. Byla jsi tak krásná, furt jsi hrozně krásná. Býval jsem na tebe hnusný, ale to ty na mě taky. Býval jsem na tebe hnusný asi jenom kvůli tomu, že jsem se bál přiznat to, že se mi líbíš a to, že tě nikdy nebudu moct mít. Jsi tak nádherná a já na tebe v poslední době nedokážu přestat myslet. Tess já-áá miluji tě. Teď čekám, že se mi vysměješ nebo tak něco, ale já ti to musel říct. Si to jediný na co myslím v posledních dnech. Nedokážu si s tebe dál dělat srandu ani ti dělat naschváli." Koukala jsem na něho a vstřebávala jsem to co mi právě řekl. Pane jo, on ke mě cítil to co já cítím k němu. Nikdy bych nevěřila, že on bude milovat mě. Stejně jako bych nikdy nevěřila, že já budu milovat jeho. 

"Harry, to vážně? Nebo si ze mě děláš srandu?" Vykoktala jsem, vážně originální Tereso nic trapnějšího tě nenapadlo? "Tess, tohle všechno je pravda." Řekl a začal se zvedat. Chytla jsem ho za ruku a stáhla jsem ho na zpět ke mě. 

"Harry, víš já miluji tě. V poslední době vlastně taky nemyslím na nikoho jiného jenom na tebe." S těmi to slovy jsem se přilepila na jeho rty. 

Doufám, že tohle není jeden z mích snů. 

"Pane jo, tak hrozně jsem se bál, že se mi vysměješ." Řekl Harry, když jsme rozpojili naše rty a koukali jsme se do očí. "Co to pro nás teď znamená?" Zeptala jsem se a opřela jsem si hlavu o jeho hruď.

"Co to pro nás znamená? Znamená to, že už tě nechci ztratit. Tess, budeš semnou chodit?" Zeptal se mě a já si sedla naproti němu, abych mu viděla do očí. Koukala jsem na něho a když jsem nic neříkala, viděla jsem jak sklápí hlavu a jeho naděje se pomalu vytrácí. "Ano," špitla jsem a Harry rychle zvedl hlavu. Usmála jsem se na něho, úsměv mi oplácel. Ty jeho jiskřičky v očích. On je tak krásný.

Začali jsem se opět líbat, ale vyrušil nás můj zvonící mobil. Brácha. Bylo na obrazovce. Zvedla jsem se a čekala jsem co mi řekne. "Tess, měli by jsme jít pro ty peníze a měli by jsme je zanést tomu chlápkovi," řekl a já koukla na Harryho. Nespouštěl ze mě zrak. 

"Jo to by jsme měli, ale až zítra brácha. Bude pondělí a teď už je stejně pozdě." Koukla jsem na čas a bylo 21:30. Měla bych jít spát, abych byla schopná jít zítra do školy. 

"Jo to máš pravdu, hele sestřičko dneska zase nebudu doma tak se zítra ve  3 sejdeme u banky. Mám tě rád." 

"Taky tě mám ráda, budu tam." S těmi to slovy jsem to položila. Harry na mě nechápavě koukal. "Kdo to byl?" Usmála jsem se na něho. "Brácha." Jednoduše jsem řekla a stoupla jsem. 

"No asi půjdu," řekl a zvedl se taky. Zesmutněla jsem, nechci tu být sama. 

"Nemůžeš tu zůstat, bojím se tu spát sama." Vypadlo ze mě. Harry váhal, ale pak kývl na souhlas."Dobře, ale musím napsat mámě." Kývla jsem a vydala jsem se do svého pokoje. Celkem mi chyběla Lucy. Musím se jí svěřit. Určitě bude kroutit hlavou na de mnou a Harrym. Co teprve bude říkat zbytek třídy o nás dvou?

"Harry, co myslíš, že na to řeknou děcka ve třídě? " Zeptala jsem se ho když už jsme oba leželi v objetí v posteli. " Nevím, ale je mi to jedno ať si o nás každý myslí co chce, hlavní je, že jsem se konečně dokopal ti to říct, a že jsem konečně s tebou." Líbil mě do vlasů a já zavřela oči a nechala se vtáhnout do říše snů.

-------------------------

Tak je tu další díl. Co na to říkáte? Jste rádi? 

Jinak do konce story asi už nebude moc dílů. Přemýšlím jestli jich napsat jen 40 a udělat druhou řadu nebo nechat jen tuhle? Četli by jste druhou řadu? 

Budu ráda, za každý vote a komentář:) ♥