Friendship or love.

Friendship or love - 26 díl

Probudila jsem se a vůbec jsem nevěděla co je za den ani jsem nevěděla kolik je hodin. Vzala jsem mobil, který ukazoval, že je půl 11 večer v pátek. V celém domě bylo ticho nehrála televize ani si nikde nikdo nepovídal. Bylo to divné.

"Brácha?" Zavolala jsem stále ležíc v posteli neschopná se hýbat nic. Byla jsem stále nějaká unavená ze všeho toho jsem se cítila hrozně smutně moji náladu ani pozvedlo to, že jsem vlastně byla volná a zase jsem mohla chodit na párty a dělat to co jsem chtěla. Nikdo se neozýval bylo to divné. Vstala jsem tedy z postele i když se mi nechtělo. Otevřela jsem dveře a vyšla jsem ke schodům nezapomněla jsem ani nakouknout do bráchova pokoje.

"Brácha?" Zkusila jsem to ještě jednou, ale furt nic. Vešla jsem do obýváku televize byla vypnutá a nikdo tam nebyla. Jak nečekané, šla jsem tedy do kuchyně kde taky nikdo nebyl. Zakroutila jsem nad tím hlavou a vzala jsem si džus, se kterým jsem se vydala na z pátek do pokoje.

V pokoji jsem vzala mobil a vytočila jsem bráchovo číslo. Nebral mi to. Jen jsem pokrčila rameny a dál se o to nezajímala přece jenom byl pátek a on si někde užívá na zábavě. Vzala jsem si tedy notebook a chtěla jsem si pustit nějaký film, ale vyrušil mě domovní zvonek. Lhala bych kdybych řekla, že jsem se ani trochu nebála. Měli jsme velký dům a já nikdy nerada bývala sama doma.

Pokoj jsem měla tak, že mi šlo z okna vidět před dům proto jsem se koukla z okna před dům stálo tam černé auto s tmavýma skly. Tohle mě vyděsilo ještě víc, ale zvonek se ozval znovu proto jsem se odvážila seběhla jsem rychle ke dveřím a kukátkem jsem se koukla kdo tam je. Hodně jsem se divila, že tam stojí Harry. Otevřela jsem tedy dveře a koukala jsem na něho.

"Co ty tady děláš? " V mém hlase bylo poznat strach, překvapení.

"Můžu dál?" Zeptal se a už se hrnul dovnitř ani se nedivím nebylo venku zas tolik teplo i když měli být za chvíli letní prázdniny dnes večer to tak nevypadalo.

"Hmm, ale furt si mi neodpověděl na otázku." Zavřela jsem za ním dveře.

"Divil jsem se, že nejsi ve škole už 2 den a ani jsi nepřišla na párty." vybalil na mě a prohlížel si mě od hlavy až k nohám. Stála jsem předním v tílku a kalhotkách.

"Tak se mi nechtělo do školy a nevidím ani důvod proč bych měla vymetat každou párty." Tak tohle bych já nikdy neřekla něco se semnou děje.

"Ale no tak Tereso to nejsi ty. Ty by si nikdy nemeškala na žádné párty." Řekl s pobavením v hlase a vydal se směrem do obýváku.

"No tak prostě nemám náladu, Harrolde kam jako jdeš? " Vyštěkla jsem Harry se ani neotočil a už byl v obýváku.

"Sednou si celkem mě bolí nohy." Řekl jako by to byla samozřejmost.

"Jo jasně posaď se u nás." Řekla jsem hnusně. Hned se na mě podíval nebyl to takový pohled, kterým se na mě dívá vždy bylo v něm něco co ani nevím jak popsat. Ten kluk mě víc a víc přitahoval,ale na jednu stranu jsem se ho i bála. Sakra!

"Hele Harry co tady vlastně chceš?" Vypadlo ze mě najednou.

"Já ani nevím. Možná to byla chyba sem chodit,ale něco mi říkalo ať jsem jdu." Vypadlo po chvíli z něho seděla jsem od něho dál a tak se ke mě přiblížil. V jeho očích byl poznat chtíč, ale také strach. Vážně strach v Harryho očích? Koukal se mi stále do očí a někdy mu spadl zrak i na moje ústa. Přesně jsem věděla k čemu se schyluje a nevěděla jsem jestli tomu mám zabránit nebo se poddat touze ho znovu políbit.

------------------------

Další díl je na světě. Hrozně mě mrzí, že jsem ze psaní přestala a tak jsem ztratila většinu čtenářů. Chtěla bych to zas vrátit,ale to už asi nepůjde. Takže se pokusím tuhle story nějak dopsat a pak už se radši do jiného psaní než je !PŘIDAT DO PŘÁTEL! nebudu.

Budu ráda za každý komentář a za každé votes :)