Právo Nástupců

Právo Nástupců - (Znovuspuštění) 51. kapitola:Je na čase, vrátit ti tvůj trůn!

Někdo volal moje jméno. Kroky trolla se přibližovaly, řval a máchal kyjem. Ta tam byla jeho počáteční neohrabanost, jako by s těmi třemi slovy přišla i jeho nevídaná mrštnost, dokonce i technicky dokázal svoji kyj s dokonalou přesností ovládat. Nadzvedla jsem se na loktech a záchvěv pudu sebezáchovy mě donutil udělat aspoň nějaký pohyb vpřed. Stále jsem se ale nedokázala vymámit z toho otřesení, které způsobilo už ani nevím co. Snad ta tři slova, úder dřevné kyje, nebo tvrdý náraz na zem. Jedna z těch tři možností byla asi správná. Nad rozhodováním jsem však nemohla ztrácet čas.

Znova volání mého jména: „Eyo!" tenhle hlas ale nepatřil elfovi. Ržání koní. Věrný? Co ten tady dělá. Odlesk ostré čepele. Svist kovu vzduchem. Divoké zařvání a ustání trolla v běhu mým směrem. Teď stál trol tváří v tvář svému novému nepříteli. Velké tělo mi však znemožňovalo výhled.

Zatřásla jsem hlavou, no tak, zbav se té otupělosti. Znovu viď! Přikazovala jsem si a snažila se najít rozvahu, klidnou hlavu a hlavně ostrý zrak. Zamrkala jsem.

„Alexi?!" měla jsem dojem, že mi hlava stále ukazuje to, co není pravda. Zatřásla jsem hlavou, ale podivný obraz nezmizel. Naproti rozzuřenému tvorovi, který teď kupodivu předváděl vrchol svého umění a jeho rány byly přesné a smrtící, stál opravdu ten mladík. A elfský král mi chvátal na pomoc. „Alex! On...," křičela jsem a ukazovala na mladého Nástupce. Nemohla jsem přece dopustit, aby ho rozdrtil nějakej trollskej opilec.

Jenže Leonas mého volání nedbal, snad naschvál? Doběhl ke mně a pomáhal mi vstát. Hlavu jsem měla během chvíle naprosto čistou. V pravém spánku stále tepalo a ruka, kterou jsem si zkroutila při pádu pod sebe a naražená žebra pekelně bolela, chtěla jsem vyrazit Alexovi na pomoc. Všimla jsem si, že můj meč se válí jen na dva kroky od trolla.

„Tady budeš!" zarazil mě Leonas. „On to zvládne!"

„Ale je to Alex!" protestovala jsem, copak si nepamatuje, jak ve své divoké pýše a domýšlivosti vyrazil proti královským? Tenkrát jsem měla, co dělat, abych si vybojovala svůj život, takže nezbýval čas na strach o Nástupce, ale teď, přímo před mýma očima, bojuje, zatímco já tu stojím a jen přihlížím. To mu nikdo nepomůže?

„Nechceš ho zabít," připomněl mi. Jistě, to bylo ale před tím, než začal ohrožovat životy. „Nech ho, ať se zachová jako král!"

A tak jsem byla donucena jen přihlížet. Trol mezi jednotlivými útoky a divokým vrčením, jenž měl nahánět strach stále opakoval ta tři slova. Pak jsem to také pochopila. Proč mě Leonas zastavil. Proč ten souboj trval tak dlouho. I Alex váhal, zda má tvora naproti sobě zabít, ale on na rozdíl ode mne nezapomněl na to, co jsem mu za posledních několik týdnů tvrdě vštěpovala nebo spíš natloukala do hlavy a dalších částí těla, když jsem ho trénovala. Parádně se kryl, i když mu občas dělalo problém udržet silné rány trolla, uhýbal a vyrážel sám na útok. Stále se ale neměl k tomu poslednímu a rozhodujícímu činu.

Vzít mu život? Nechat ho být? Počkat až sám udělá chybu, naběhne si na meč nebo padne vyčerpáním?

Nadechla jsem se a zavolala: „Zab ho! Jedině tak, ho zbavíš jeho bolesti!"

A Alex mě poslechl, rychlou otočkou se dostal za trollova záda, přece jen byl tvor i ve svému seku o dost pomalejší než mladík v rozkvětu svých sil, a ťal. Trol zařval a padl na jedno koleno. Alex sekl po druhé. Jeho nepřítel padl na obě kolena. Snažil se vstát, ale nohy ho neposlouchaly, přeseknuté vazy odporovali v jisté logice se postavit. Naposledy máchl kyjem, ten však nenalezl svůj cíl a tupě padl do trávy, následován trollovým tělem.