Právo Nástupců

Právo Nástupců -Epilog

Nejen Správní město, ale i celé Království se utopilo v radosti a veselí. Na světlo světla přicházeli všichni rebelanti, jak je bývalý král nazýval a hrdě se hlásili do vojska a služeb novému Králi. Zbylo totiž ještě mnoho těch, pro které bylPošlapatel vzor a stejně jako on těžili na bolesti a útrapách obyčejných lidí, bude tedy zapotřebí každého odvážného muže, aby v Království konečně zavládl mír.

„Vidíš?!"ukázal mi Leonas na radostné tváře lidí kolem. „Už se zase se směji, radují a užívají života."

Usmála jsem se na elfa po svém boku: „Bude to ještě nějaký čas trvat, než se začnou smát opravdu všichni."

„To přijde a nebude to trvat tak dlouho."

„Alex hlásil, že se čarodějka s celou Gardou usídlila ve Skalách nad Mořem, lidé z Pobřeží se bojí, že její zloba dosáhne až k nim."

„Ano slyšel jsem, ale Skály jsou od pobřeží daleko a než zase posbírá své síly, bude to nějakou chvíli trvat."

„Co,když ho ale zase oživí?"

„Myslíš Pošlapatele? Poradili jsme si s ním jednou, porazíme ho i podruhé," uklidňoval mě Leonas, „pokud bude potřeba!"

Věnovala jsem elfovi svůj úsměv a pak krátké políbení, propletl prsty s mými a ruku v ruce jsme se vydali po starém Správním městě v novém světle. Pohled na Sídlo už nikoho nelekal.Monumentální stavba jiskřila a zářila do daleka. Místo černých mračen, která se nad ní v posledních dlouhých letech stahovala, nad nejvyšší věží zářila modrá obloha plná velkých barevných motýlounů, připravovali se na odlet zpět do Hvozdu. Do odletu do mého nového domova zbývalo už jen pár hodin.

Zatím jsme se procházeli kolem břehu řeky, Jasná dávno ztratila svůj zatuchlý odér a v křišťálově čisté vodě plavali zlaté rybky, které sem při včerejší oslavě vypustili lidé jako symbol právě vznikající šťastné éry. Rybám Zlatněnkám se ve vodě dařilo velmi dobře a díky jejich lesklým tělům se zdálo, že je řeka jako tekoucí zlato.

Došli jsme až do zahrad Knihovny, Leonas mě vedl na místo, kde mě škádlil se stuhou a kouzlem víry, které do těch stuh ukryli lidé. Nepotřebovali Magii, stačila jim jejich víra, aby se stuhy staly magickými. Zde mi odtajnil svoji lásku a to, kdo opravdu jsem.

Stiskl mi ruku a podíval se do mých očí. Stoupla jsem si na špičky a vtiskla mu krátký polibek.

„Měl bych ještě jednu otázku, na kterou jsem se nestihl zeptat,"prolomil Leonas ticho, během kterého jsme si jen vychutnávali přítomnost jeden druhého.

„Ptej se," vyzvala jsem ho.

„Od války s obry uběhlo tisíc let, ty jsi na svět přišla chvíli po válce, musíš tedy být také tak stará. Jak je to možné? Ani Poloviční královského rodu nemohou svou dlouhověkost měřit s elfy. Pro nás je to normální, ale ty?"

„Jakého věku se dožila krásná Eviatë?"odpověděla jsem otázkou.

„Necelých šesti stech  let, zemřela společně se svým milovaným manželem,"odpověděl Leonas a pak ještě doplnil: „Chřadla stejně jako její láska, vydechli oba ve stejný okamžik, Král Tomis se na člověka dožil úctyhodných stodesetilet."

„Kamse poděly ty roky, které měla Eviatë jako elfka ve své krvi?"vznesla jsem další otázku. Už jsem však nečekala na odpověď.Vytáhla jsem zpod mých šatů stříbrný řetízek s ozdobnou lahvičkou na konci. Byla tvořená z elfského stříbra a křišťálu, tak pevného, že by lahvičku nebylo možno ničím rozbít.