Právo Nástupců

Právo Nástuců- kapitola pětašedesátá: Jako osina v zadku

Měnit se ve velkého šedého vlka mělo své velmi velké plusy, za prvé běhat po horách jako divoké zvíře bylo zábava a za druhé - nikdo zvířeti nikdy nevěnoval dostatečnou pozornost, protože lidi tu jsou přece páni všeho tvorstva a kdo by se zabýval zablešeným čoklem?

Rozhlédla se po chodbě, všimla si dvojice strážců a rychle se skryla ve stínu velké pukliny ve zdi. Podzemí bylo zčásti velkými jeskyněmi a vykopanými chodbami.

„Už se těším, až mi dnešní šichta skonči, fakt," slyšela rozhovor těch dvou. O poloze Věznice se však nedozvěděla nic.Vystrčila čenich a začenichala. Vzduch čistý. Pomalu se vyplížila ze svého úkrytu. Rozhlédla se napravo a nalevo a rozběhla se temným tunelem chabě osvíceným pochodněmi dál do útrob Labyrintu. Snad se tu neztratí. Tahle část byla naštěstí velmi hojně využívaná, takže dostat se do Věznice bylo až překvapivě snadné. Dostat odtamtud Alexe, už tak lehké nebude.Dříve než se rozhodla pátrat mezi vězni po tom zatraceném Nástupci se snažila zjistit, jak funguje zdejší stráž a kudy bude možné Alexe nespatřeně protáhnout.

Navíc na to nemá celý den, musí být v korunovačním sále včas.Jinak by všechno bylo zbytečné. Potichu si pro sebe zavrčela, a pak se vydala hledat Alexe.

„Pejsku,pojď sem pejsku," volal na ní jeden z vězňů. Pobytem v tmavých kobkách byl celý sešlý, ale oči mu ještě trochu sloužili. Mirawa si ho nevšímala a pokračovala dál. Moc vězňů tady nebylo, tedy těch, co by se dali označit za živé.Vlčici uniklo z hrdla zakňučení, když míjela cely, které byly prázdné. Tedy bez života, jediné, co je naplňovalo byly již zetlelé kosti vězněných nešťastníků.

„Tak, Alexi, kde jsi?" zakňučela si pro sebe a dál neúnavně pobíhala v nekonečných uličkách a spletitých cestách Labyrintu vězení. Naštěstí její vlčí smysl pro orientaci zabraňoval možnosti se ztratit, přesně si pamatovala, kudy musí běžet zpátky.

„Až ho najdu...," běsnila, aby tak skryla svůj strach, že mladík, který se má stát právoplatným Králem ve věznici není a Pošlapatel ho raději zprovodil ze světa hned.

Pak ho konečně objevila, až úplně vzadu, kam dosahovalo jen minimum světla byl mladík zavěšený v poutech přikovaných ke zdi.

Když uslyšel blížící se kroky a kňučení pozvedl hlavu. Mirawa tak mohla pohlédnout do jeho zbídačené tváře. Levé oko měl celé opuchlé a pravá strana tváře byla zakrvácená. Stejně jako i zbytek jeho těla nesl neklamné známky fyzických trestů.

„Mirawo?"zaskuhral, když si všiml šedivého vlka. Přiběhla k němu blíže a po vlčím způsobu mu olízala celou tvář. Zbavila ho tak alespoň částečně krve. Alex si viditelně oddechl a s vděčností přijal společnost dívky ve vlčím těle.Posadila se naproti němu: „Zachráním tě," řekla mu a proměnila se zpět v člověka. Díky obojku, který měla na krku a Magii Eyi nestála ve věznici tak, jak ji příroda stvořila,ale zase plně oblečená ve svém tradičním divokém oblečení tvořeném z kůže a kožešin zvířat.

„Eya věděla, že jsi určitě neunikl trestu," povzdechla si dívka.Poloviční myslela na všechno, proto Mirawu vybavila kouzelnými odvary, mastí a lektvarem. Ten se mu právě snažila dívka vpravit do úst. Šlo to velmi těžce, protože přes napuchlé rty a namožené čelisti od surových ran, nemohl Alex ústa pořádně otevřít. Navíc sténal bolestí.

„Už bude dobře," tišila ho Mirawa, když se ji povedlo ho vysvobodit z jeho pout a mladík vyčerpáním klesl k zemi, kde zůstal ležet. Dívka se k němu naklonila: „Potřebuju, abys nabral síly. Ještě tě čeká tvůj úkol."

„Nezvládnuto," zašeptal Alex. Po prožité hrůze už netoužil být králem tolik, jako ještě před několika dny. I Mirawa si všimla jeho pohaslého Práva.

„Tak to teda ne, nesmíš se toho vzdát! No tak Alexi!" vykřikla, když mladík zavřel oči a chystal se usnout. Před tím jí Eya varovala. Elixír sice Alexe povzbudí, ale pokud to sám vzdá, nebude mít skoro žádnou sílu a mohlo by se stát, že umře.

„Slyšíš?"mluvila k němu. „Ty se přece nevzdáš!" poklepala ho po tváři. Vytáhla další Magickou věc, kterou ji Eya dala. Mast léčila Alexova zranění. Stačilo jen, aby ji trochu nanesla na jeho tvář a jeho rány a opuchliny začínaly pozvolna mizet.„Vidíš? Už se uzdravuješ," povzbuzovala ho dívka a využívala i Magický odvar z bylin, která léčil velká bodná a sečná zranění na jeho těle. Eya jí sice varovala, že to na kůži zanechá spoustu jizev, protože rychlé léčení si vybírá svou daň, ale zachrání mu to jeho život.

„Taksi ze mě netrop žerty a otevři ty tvoje zatracený oči!" teď už na něho pomalu Mirawa křičela. Kdyby jí matka nevzala její medailon. Mohla využívat Magii svoji, ale bez medailonu neměla žádnou. Mohla se jen spolehnout na to, co jí dala Eya a Alexovu sílu a chuť žít. Nechtěla si ani představovat, co všechno si musel protrpět, když stačilo jen pár hodin, aby změnil svůj názor a ze sebevědomého kluka se stala jen troska a odraz toho,jakým byl.

„Neříkej,že zrovna ty to tak rychle vzdáš? Vždyť si unikl Královskému vojáku jen na tlustém a líném horském koníkovi, dokázal si sám přežít cestu až k nám na Zavětu. Nevyděsil ses, když jsem se snažila, aby ses otočil a zmizel. Neotočil ses ke mně zády, když jsem na tebe řvala, že za to všechno můžete vy lidé," rozpovídala se Mirawa a přitáhla si Alexe na klín. Houpala s ním jako malým dítětem, ruku přitisknutou na jeho tváři, „ba naopak postavil ses mi, než aby ses stáhnul. Plný síly jsi mi vypověděl, co potkalo tebe, jak jsem byla hloupá a umanutá a neviděla tvoji bolest. Stejně jako já jsi přišel o všechno. O svou rodinu, domov a starý život, aby ses pak mohl postavit a začít znovu. Jako Nástupce. Jako Král!" podívala sena něj Mirawa. „Vidíš? Slyšel si mě? Uznala jsem tě jako Krále a pokud se toho všeho bojíš, chápu tě, ale přidala jsem se k vám, stála po vašem boku. Byla součásti celého toho cestování. Pomohli jste mi vypořádat se s mojí bolestí a teď já můžu pomoci tobě, jen mě nech. Byla jsem a budu stát při tobě," odhrnula mu z oči pramínek vlasů. Pak jen sledovala mladíkovu tvář, nevěděla, co by měla dalšího říct.

„Už jsi skončila s proslovem?" až s sebou cukla, když Alex promluvil.

„Ty?"vyjekla překvapeně. Alex otevřel oči, „kolik si toho slyšel?Od kdy jsi zase vzhůru?"

„No...slyšel jsem všechno, nechtěl jsem tě rušit v tvém srdceryvném proslovu." usmál se na Mirawu: „Co třeba pusa, tu nedostanu?"

„Pitomče!"odvětila mu a shodila ho ze své náruče na zem.

„Au, tohle ale ještě bolí!" vyjekl Alex ve viditelně lepším stavu.Jak se zdálo, veškerá medicína od Eyi zabrala tak, jak měla a bylo jen otázkou chvil, než bude mladík relativně zdráv.

„Jdeme,"zvedla se Mirawa, pak se zarazila: „Můžeš zase normálně chodit, že?"

„No, snad jo," pokusil se Alex zvednout, trochu se mu zatočila hlava,načež mu dívka přispěchala na pomoc, „Klídek, to bude dobrý."Zasmál se její starostlivosti.

Mirawa se jen zašklebila a vyrazila vpřed.

„Počkej,"zarazil ji Alex a zase zvážněl: „Opravdu si vážím, toho, co jsi pro mě udělala, a všechno ta slova..."

„Zapomeň na to," usadila ho Mirawa a bylo jasné, že se o tom nechce bavit.„Můj názor je stejnej, jsi jak osina v zadku, ale bohužel,potřebná osina. Jdeme!"