For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

1. kapitola

O 6 let později...

Svižné kroky se rozléhaly jindy křikem a chaosem naplněnou halou. Teď v ní vládlo ale naprosté ticho, protože se konala porada, na které prozatím Louis chyběl. Nesnášel tyhle porady už jenom proto, že na něho všichni zírali. Jako by nestačilo, že nenápadně zírali vždycky. Na každém kroku vždy cítil něčí pohled. I po těch letech, co tu byl vězněný.

Ušklíbl se, když si představil, jak Harry bude zuřit, že opět přišel pozdě. Bylo mu to ale jedno. Mohl ho vzbudit. Minulou noc, no spíše už ráno, šel spát až ve tři, takže se mu nikdo nemohl divit, že vstával těsně před desátou.

Na spánek měl právo, takže tohle nijak neřešil.

Bez zaklepání vešel do nově zařízené zasedačky. Jeden dlouhý stůl uprostřed, kolem židle. V čele naproti němu stála židle pro šéfa a za ním na zdi viselo plátno. Projektor byl přidělaný ke stropu někde nad prostředkem stolu.

Louis za sebou beze slova zabouchl a vydal se podél stolu ke svému křeslu po Harryho pravici, ale záměrně šel jako vždy po levé straně, aby mohl Harryho obejít za jeho zády.

Moc dobře si byl vědom, jak si někteří nováčci zase něco pro sebe mrmlají, že on nikdy není potrestaný za pozdní příchody. Kdyby jen věděli.

Když v naprostém tichu procházel za Harryho zády, prudce po něm hmátla silná paže a silně stiskla jeho zápěstí.

„Nezapomněl si na něco?" pozvedl Harry obočí, když k němu Louis přesunul svůj modrý pohled.

„Nemyslím si," odsekl mu klidně brunet se vzpurným pohledem v ledově modrých očích. Následně pevně sevřel zuby, aby nezasténal bolestí, kterou mu Harry začal drtit ruku.

„Ne?" otázal se ještě jednou muž a přivřel na něho své zelené proradné oči.

Louis měl chuť mu plivnout do tváře, ale místo toho se jen poslušně sklonil a přitiskl své rty na Harryho tvář. Hned jak se odtáhl, Harry jeho zápěstí pustil a on se tak mohl posadit.

„Dobré ráno, Williame," přikývl mu hned na to Harry, jako by se nic nestalo, ale Louis mlčel. Byl to něco jako způsob protestu, že ho Harry opět přede všemi ponížil. Někdy si opravdu nutil vymoženosti, ale Louis je musel plnit a to bez protestu. Jinak ho čekal večer trest.

K jeho vlastnímu překvapení ho Harry nikdy netrestal přede všemi, aby ho ještě více ponížil. Vždy si to nechal až na večer, kdy byli sami a on mohl Louisovi ukázat, kde je jeho místo.

„Co si dělal, Wille, že jsi opět přišel pozdě na poradu?" opřel se Harry pohodlně ve svém křesle a doslova si užíval to tíživě ticho v místnosti, ve kterém mohl Louise trápit.

A jak už Louis z předchozích zkušeností věděl, lhát nepřicházelo v úvahu. „Spal jsem," odpověděl proto naprosto klidně a ještě klidněji hleděl Harrymu přímo do očí, což si nikdo další nedovolil. Snad jen někdy Zayn, který měl místo naproti Louisovi a tedy po Harryho levici.

„Vyspal ses doufám dobře?" otočil Harry nezúčastněně list papíru na svém stole, který mu ležel ještě před otevřeným notebookem. Kontroloval se přímo bravurně a nijak nedával znát, jak moc pění. Louis to ale i tak věděl. Vždycky ho jeho drzost štvala.

„Jistě. Lepší to být nemohlo."

Zayn naproti němu už to nevydržel a se zavrtěním hlavou se uchechtl. Tohle totiž bylo tak nějak na denním pořádku a Harry si podle všeho stále nezvykl, že Louis mu bude dělat naschvály neustále. Byl to jeho způsob vzdoru, který ho nepřešel ani za těch šest let.

I přesto, že spolu s Harrym už několik let sdíleli jednu postel.

„Dávej si pozor na jazyk, lištičko moje. Byla by škoda, kdybys o něho přišel. Umíš s ním totiž mnoho užitečnějších věcí," zašklebil se na něho lehce Harry, což mu Louis oplatil přimhouřenýma očima.

Brunet totiž nesnášel, když Harry veřejně dával najevo, že i v posteli je jen jeho. Měl tedy co dělat, aby svému kudrnatému nadřízenému něco peprného neodsekl. „Jistě, omlouvám se," hlesl jen naprosto neupřímně, což většinu osazenstva výrazně pobavilo. Rychle se to ale snažili zamaskovat kašlem.

Louis povytáhl obočí, než si tiše nenápadně odfoukl nosem a sjel ve svém křesle níže pro větší pohodlí.

Harry od něho nakonec pomalu odtrhnul pohled a zaměřil se opět na svůj notebook a vysvětlování dalšího vymahačského dluhu. Drápek, jak se mu říkalo mezi zloději a mafií, jim dlužil už pěknou sumu peněz a nechtěl ji vrátit, což znamenalo jediné. Harry vyšle svojí lišku na výzvědy a podle toho se zařídí.

Vzhledem k tomu, že Louis už ale na výzvědách byl, ale nikoho nezastihl, musel jít dnes v noci znovu. Jeho úkolem bylo zjistit, kde se jejich cíl bude další den nacházet, aby ho Harry bez problémů zastihl.

To byl totiž Louise úkol. Být Harryho očima a ušima všude, kam jeho zelené oko nedohlédlo. Být jeho lištička, jak mu nejraději říkal. To také bylo jeho jméno. Nebyl Louis Tomlinson, ten zemřel. Byl buď William a nebo v podsvětí známý jako Harryho liška. Snílkova liška.

Louis nikdy nepochopil, proč se Harrymu říká v podsvětí Snílek s velkým S, ale když na toto téma jednou před mužem zabrousil, odnesl si nepěkný dárek do dalšího dne. Téma Snílek bylo prostě tabu. Nikdy se o něm nemluvilo a Louis udělal tu chybu, že se zeptal. Naštěstí se pro příště už poučil.

„Lištičko moje, co jsi zjistil dnes v noci, že sis dovolil vyspávat dlouho do rána?" stočil k němu opět Harry pozornost, což donutilo Louise se více ve svém křesle posadit.

Jazykem si navlhčil rty, než promluvil. „Vlastně nic. Nepovedlo se mi Drápka zajistit..." zamumlal neochotně, protože se mnohokrát nestávalo, že by neuspěl.

Harryho obočí prudce vylétlo vzhůru. „A to se stalo jak?" Na jeho tónu hlasu bylo jasně znát, že se mu situace přestává líbit. Jeho liška nesplnila svou práci, ale Harry přesně věděl, čím to bylo.

Dnes to bylo totiž přesně na den šest let, co Louise dotáhl do svého doupěte a donutil ho pro sebe pracovat a celý svět si myslet, že prezidentův syn je mrtvý.

_____________________

Ahoj,

snad někomu udělám v perných dnech radost novou kapitolou k tomuto, protože já už jsem naprosto vyždímaná a melu z posledního. Snad jen doufám, že díky této kapitole nepohnojím zítra test z fyziky, na kterém visí můj život.

Moc děkuji za všechny reakce, které se mi dostávají. Zvlášť u této kapitoly bych ráda viděla Vaše názory, tak snad mi někdo radost udělá a zpříjemní den. :)

Dobrou noc,

PisálekMaty