For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

14. kapitola

„Dělá si tady ze mě, kurva, někdo prdel?" zavrčel Harry, zatímco Louis pod ním zaskuhral a lehce se zavrtěl nedočkavostí. Oba byli vzrušení už na tu největší možnou míru.

Zvonek se ozval znovu a tentokrát dvakrát po sobě.

„Hned jsem zpátky," zamumlal Harold a krátce políbil Louisovy rty, než se zvedl a v rychlosti na sebe natáhl boxerky. Zaklepání se ozvalo znovu. „Už jdu!" zakřičel kudrnatý namíchnutě a zmizel z obývacího pokoje do chodby.

Louis si povzdechl a začal si prohlížet strop. Když se Harold ale dlouhou dobu nevracel, pomalu se posadil, natáhl si boxerky a bosý v rozepnuté bílé košili se rozešel za ním. Vzrušení z něho už skoro celé totiž odpadlo.

Vešel do chodby a falešně se usmál na portýra ve dveřích, s kterým se Harry tiše bavil. „Dobrý den," slušně pozdravil a přešel blíž k oběma mužům.

Harold zasténal. „Teď si tomu dal!" seknul po brunetovi pohledem.

„Cože?"

Starší už mu ale neodpověděl a jen si povzdechl. Poté prudce hmátl po chlapci na chodbě, který mu přinesl zprávu, vtáhl ho dovnitř pokoje a prudce mu bouchl hlavou o stěnu, aby ztratil vědomí. Portýr se bezvládně sesunul k zemi a Harold zabouchl dveře.

„Co děláš?!" vyjekl Louis nechápavě a očima přeskakoval z portýra na kudrnatého muže.

Harold k němu zvedl zelený pohled. „Někdo nás viděl."

„No a?!"

„Někdo tě poznal, Wille! Nahlásil na policii, že na letišti viděl tvář hodně podobnou zesnulému synovi prezidenta. Tady na tebe totiž nezapomněli ještě, víš?! A teď jdou sem! Ten kluk přinesl vzkaz, že policie jim volala, že sem jedou, takže nás tu mají zdržet!" ukázal Harold na chlapce na zemi.

Brunet celý ztuhnul. Někdo ho poznal. Mohl by se vrátit k tátovi!

„Ani na to nemysli!" zavrčel Harold a ukázal na něho prstem. „Odcházíme, dej mi tu košili!" stáhl košili z Louisova ještě stále ztuhlého těla.

„Vždyť to ale nedává smysl! Jak mě někdo mohl poznat! Měl jsem čepici a hlavu sklopenou k zemi a navíc jsem se změnil, je to blbost!"

„Williame, teď to prosím neřeš, ano?"

„Ale já musím! Není možné, aby mě někdo poznal, copak to nechápeš?! Někdo tě podrazil, Harolde! Někdo z tvojí, zasraný, bandy!"

Starší muž se zasekl na místě. Vše mu došlo, až když mu to Louis doslova hodil do obličeje. A měl pravdu. Za těch šest let se prostě Louis hodně změnil a moc se svému mladšímu já nepodobal. Byl to prostě podraz.

Harry naštvaně zaskřípal zuby a přeběhl do ložnice, kde hmátl po telefonu a vytočil Zaynovo číslo. Mezitím co se hovor spojoval, se nasoukal do svých kalhot.

„Šéfe?" ozval se Zayn nejistě.

„No konečně! Teď mě dobře poslouchej, Zayne! Máme ve svých řadách pěšího zrádce. Někdo od nás poslal Louisovi fotku sem do Washingtonu a teď po nás jdou. Někdo od nás jim musel vykecat, kdo Louis opravdu je. Po tobě chci, abys tu svini našel a zavřel ji někam, kde zčerná, ale nechcípne, rozumíš?"

„Jasně."

„A ještě něco, Zayne. Zarezervuj nám letenku domů, co nejbližší let, dík."

„Provedu, Harolde. Spolehni se, toho bastarda najdu!" zavěsil Zayn bez rozloučení a stejně tak Harry, který strčil mobil do kapsy.

„Hotovo?" zadíval se na oblečeného Louise v té otřesné bundě, ale nekomentoval to. Jen počkal na brunetovo přikývnutí. „Fajn, pojď!" chytil Louisovo zápěstí a do druhé ruky popadl svou brašnu.

„Ten portýr," zastavil ho ale brunetův nesmlouvavý hlas. „musíš se ho zbavit úplně, aby nemluvil." Sice to říkal trošku neochotně, ale byla to pravda.

Harold se na něho pronikavě zahleděl, načež zašátral ve své kapse a vytáhl malý kapesní nožík. S naprosto kamenným výrazem ho podal Louisovi. „Chceš se ho zbavit? Tak prosím!"

Brunet zatnul čelist a vytrhnul se z kudrnatého sevření. „Fajn!" zasyčel a rozešel se i s nožíkem do chodby. Tam popadl portýra za paže a těžce jeho tělo odtáhl do koupelny, kde za sebou zabouchl. Nepotřeboval, aby na něho Harold ještě dohlížel. Poté se zadíval na chlapce zhruba ve svém věku a zajel si prsty do vlasů. Trošku zoufalé gesto se vydralo na povrch.

Tiše zaskřípal zuby a místo k chlapci se sklonil k umyvadlu, kde ze skříňky pod ním vytáhl lékárničku. Vytáhl čistý obvaz. Nemohl nad tím ale moc dlouho přemýšlet. Rychle si vyhrnul rukáv nezraněné ruky a poté čistým řezem zajel do masa tak, aby si ale moc neublížil, potřeboval jen tu krev.

Nožík odhodil do umyvadla, ránu rychle vydesinfikoval a následně obvázal a skryl pod bundou. Tohle se Harold nesměl dozvědět.

Se srdcem až v krku utrhnul kousek toaleťáku, sebral nožík a vyšel z koupelny. Na chodbě za sebou ihned zabouchl a vyšel z poza rohu, kde na něho čekal naprosto klidný Harry.

Kudrnatý povytáhl obočí a poté jeho oči sjely ke krvavému nožíku, který Louis zrovna otíral. Uznale pokýval hlavou. „V pořádku. Jdeme," převzal kapesní nožík a zastrčil si ho do kapsy kalhot.

Poté v rychlosti s brunetem v těsném závěsu opustil pokoj a po jízdě výtahem i nenápadně hotel.

„Kam jdeme?" zeptal se tiše Louis, když už nějakou dobu kličkovali ulicemi Washingtonu, ale jako cesta na letiště mu to tedy rozhodně nepřipadalo.

Harry po něm střelil pohledem. „Musíme někde přespat. Zayn mi poslal zprávu, že nejbližší let nám letí až zítra v jedenáct," odpověděl stroze, načež natáhl ruku a propletl si s Louisem prsty.

Brunet přimhouřil oči, ale stisk po chvilce váhání Harrymu opětoval a sklopil hlavu, aby mu nikdo moc neviděl do obličeje. Kapuci mu ale Harold nedovolil, protože by to bylo moc nápadné. Bylo mu jasné, že už jsou Louise plné zprávy. Ta myšlenka se mu také vzápětí potvrdila, když na obrovském billboardu spatřil tolik známou brunetovu tvář s ledovým pohledem.

Tiše zasténal. Tohle se mu tedy moc nehodilo. Spíše vůbec.

Louis vedle něho musel zrychlit krok, aby dlouhým nohám svého milence stačil. Jenže poté díky nepozornosti do někoho vrazil ramenem. „Omlouvám se..." zamumlal a rychle i přes bolest v paži pokračoval dál.

Dotyčný ho ale prudce chytil za volné zápěstí a donutil ho zastavit, stejně tak Harolda. „Louisi? Jsi to... Ty?" zadívaly se poté do brunetových očí o trošku světlejší též modré, když se Louis otočil čelem k blonďatému chlapci.

_____________________

Po více jak týdnu jsem dopsala kapitolu. Možná je na vině moje nadšení z nových in-line bruslí. Dneska přišly a zítra je jdu vyzkoušet a tak nějak jsem z toho dostala chuť psát tohle. :D

Snad se líbilo. :)

~Matthew~