For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

9. kapitola

Byl... Tak nehorázně vytočený. Nevěděl, jestli udělal dobře, když na Louise zase takhle vyletěl, ale nedokázal se udržet. Prostě to dál nešlo a opět mu po dlouhé době bouchly saze trpělivosti. To se hold stává, ale Harry přesně tohle nechtěl.

Nemohl jen tak Louisovi ukázat, že žárlí, že ho chce jen pro sebe, protože za těch šest let to v něm pocity jen vířilo. Pocity k jeho lišce.

Naštvaně bouchl pěstí do stěny výtahu, a když mu tiché cinknutí prozradilo konec cesty, rázným krokem z výtahu vystoupil. Ještě pořád vnitřně bublal a tak neviděl jiné řešení, než se na něčem nebo někom vybít.

Kdyby neměl svou dnešní oběť, zcela určitě by zamířil do posilovny vymlátit se do pytle. Takhle měl ale jiné plány. Chlapec se na něho už určitě třese nedočkavostí a on sám už se také nemohl dočkat, až uslyší toho parchanta křičet.

Bude platit za činy, které provedl. Dovolil si na jeho bruneta, jeho lišáka, namířit hlaveň a tak bude pykat. Bez výjimky. A až zjistí, kdo dál na Louiho sahal, tak i on zaplatí.

Se svraštělým obočím prudce rozrazil dveře do výslechové místnosti, jak tomu místu s oblibou říkal. Celá bytovka byla zajištěna, aby nic neproniklo ven, ale jinak se zvuky odtud šířily skoro celým domem do všech pater. Tak jak si přál. Aby každý věděl, čeho je schopný v rámci pomsty.

Zayn a několik dalších kluků se na něho překvapeně otočilo. Do té doby se totiž dívali na jejich vězně, který seděl na židli uprostřed místnosti. Izolepou měl zalepená ústa, provazem svázané ruce za zády a kotníky k nohám židle. Byl viditelně pobledlý a to se ho Harold ještě ani nedotkl.

„Děje se něco?" zeptal se ho Zayn s povytaženým obočím a prsty si hrál s vystřelovacím kapesním nožíkem.

„Ne," odsekl kudrnatý krátce a očima se zaměřil na muže v propocené košili. Měl by tady být teď i Louis. Aby vše viděl a slyšel pořádně zblízka. Přece jenom byl takovýhle převážně kvůli němu. Kvůli tomu zatracenému brunetovi, který si ho získal hned první den.

Harry do dnes nepochopil, jak se mu to povedlo, ale dokázal to. Udělal by pro něho snad první poslední, co by mu na očích viděl, ale musel hrát i svou roli. Šéfa mafie. Jinak to ani nešlo.

Harold přimhouřil své zelené oči na toho odporného člověka a velice pomalým rozvážným krokem se k němu vydal. Klapot jeho lakýrek jen vyvolal ještě větší třas zajatce. Měl ale smůlu. Jeho osud už byl dávno zapsán na listině a on to nehodlal měnit.

Zastavil se jen pár kroků od něho a s potěšením zjistil, že se muž na židli rozbrečel. Tiše mu po tvářích kanuly slzy. Zřejmě už pochopil, že živý odtud neodejde.

Harold se ušklíbl a jedním prudkým pohybem strhnul zajatci izolepu ze rtů, až muž zaskuhral a na jeho pokožce se začaly objevovat maličké skvrnky od krve.

„Takže," začal nízko posazeným hlasem, „čí to byl nápad, střílet po mé lištičce? Pověz a možná tě to bude bolet méně," povytáhl jedno své perfektně tvarované obočí a pomalu začal muže krčícího se na židli obcházet.

Muž s ním ale zřejmě odmítal spolupracovat, protože prudce krátce zavrtěl hlavou.

Harold si povzdechl. Stále stejný scénář. „Zeptám se ještě jednou," zastavil se za zády zajatce a poté se naklonil tak, že jednu ruku si opřel o opěrku židle a rty se ocitl u jeho ucha, „čí to byl nápad, střílet po mé lišce?"

Muž na židli sebou prudce škubl, ale znovu o poznání váhavěji zavrtěl hlavou.

Harold zamlaskal. „Špatná odpověď," vytáhl z pod opasku pistoli a střelil. Kulka zasáhla stehno.

Muž na židli zakřičel jako umírající zvíře a začal sebou škubat a ještě více se třást. Na jeho kalhotách se začal ihned vytvářet rudý flek, který se zvětšoval a zvětšoval.

Harry se narovnal. „To byla zatím první. Za lišku. A dostaneš jich desetkrát víc, pokud nebudeš mluvit," přešel kudrnatý opět zpátky dopředu a přitom si znovu nabil zbraň. Poté natáhl jednu ruku a rozevřel dlaň. „Přineste mi nůžky a nůž."

                                                                                           ***

„Tak, dělej, dělej, sakra!" zanadával brunet tiše a zaskřípal zuby. Neměl moc času. Musel pryč. Teď nebo už nikdy.

Nadopoval se prášky prakticky ihned po Haroldově odchodu, aby přehlušil bolest, ale i tak ruka docela bolela. A když poté uslyšel výstřel, došlo mu, že Harry se šel bavit. Sice mu bylo toho střelce líto, ale na druhou stranu mu byl vděčný, protože jestli tohle vyjde, bude volný.

Ignorujíc bolest proto přiběhl k Haroldově kabátu a prošacoval mu kapsy, aby našel dvě kreditky. „Alespoň něco..." zamumlal tiše. Poté popadl svou bundu, na hlavu nasadil čepici a rychle byt opustil. Jen s dvěma kreditkama a falešným pasem v kapsách. Bude muset ty peníze vybrat, než je Harold zablokuje, to mu bylo jasné.

Rychle seběhl několik pater a vyběhl ven na ulici. Zima se do něho zakousla i přes teplé oblečení, ale ani to ho nezastavilo. Musí pryč. Hned. A pešky by to tedy zrovna praktické nebylo.

Bez dalšího přemýšlení se proto otočil směrem ke garážím, a co nejrychleji uvnitř začal hledat nějaké menší normální auto, což bylo prakticky nemožné. Poté už ze zoufalství začal zkoušet kliky všech aut, jestli někdo nějaké nenechal otevřené.

„Sakra..." zanadával tiše a přeběhl k dalšímu autu. Ford. Nesnášel ty auta, ale pokud bude jediné... Zkusil vzít za kliku. Dveře cvakly a poté se i pod tlakem otevřely.

„Bingo!" zašeptal s úsměvem.

„Ano, bingo, teď ty dveře zase zavři a dej ty svoje pěstěný ručičky nahoru nebo ti prostřelim palici. Hned!"

_____________________

Hello! :)

Dneska jsem měla zase pro změnu chuť na Larry a tak tu je další díl tohoto, kde už je více méně vše promyšlené. Snad se kapitola líbila. ;)

~Matthew~