Když se Louis narodil, jeho matka zemřela. Zůstal mu tedy jen otec, který byl tou dobou celkem významným politikem a tak nebylo divu, že když bylo Louimu patnáct, jeho otec se stal prezidentem.
A Louis dostal to, co chtěla většina dětí v jeho věku...
Harold zbytek cesty přemýšlel, jak nějak v poklidu Louise dopravit na předem objednaný hotel. Nepotřeboval, aby vyváděl a zase nemohl vypadat jako zdrogovaný.
Nakonec to vyřešil celkem jednoduše a nemusel se ani namáhat, protože se sám Louis ani na odpor nezmohl. Buď mu došlo, že je to zbytečné nebo byl úplně odrovnaný díky bolesti. Celou cestu do hotelu a následně na pokoj měl totiž pevně zatnuté zuby. Musel trpět jako zvíře, ale Harrymu to bylo jedno. Neměl zdrhat, jeho problém.
Kartou otevřel dveře do luxusního pokoje a Louise v té otřesně velké bundě nechal vejít prvního. Ihned poté, co za sebou zabouchl dveře, se napřáhl a vrazil brunetovi takovou facku, až druhou ránu schytal Louis o bílou zeď vedle sebe. Jen tak tak se udržel na nohách.
„Doufám, že víš, za co byla. Nemysli si, že to je ale konec. Až se z toho vylížeš, tak to schytáš se vší parádou," hmátl po Louisově zápěstí zraněné ruky a prudce zatáhl.
Brunet vykřikl bolestí. „To bolí, ty magore!" vyjel na něho vztekle a v očích se mu lehce zaleskly slzy.
Harold povytáhl obočí. „Neříkej," vydechl užasle a opět zatáhl, že brunet musel rychle klopýtat za ním. Dotáhl ho až do ložnice, kde byla jedna jistě pohodlná velká manželská postel a jedna velká skříň.
Harry ale nezamířil ani k jednomu a dotáhl Louise do rohu místnosti k topení, kde ho nešetrně srazil na kolena a jednu ruku, tentokrát tu zdravou levou, mu přicvakl pouty k jedné z trubek. Beze slova.
„To mě tu jako takhle necháš?" vydechl brunet nevěřícně, když se Harry narovnal do své plné výšky a spokojeně si ho prohlédl.
„Jistě, co si čekal?" odpověděl mu Harry za chůze ven z místnosti a poté za sebou prudce zabouchl dveře. Zvuk zamykání se ale nedostavil.
Harry za dveřmi lehce zavrtěl hlavou a vytáhl z kapsy kalhot mobil, kde vytočil Zaynovo číslo. Musel počkat tři pípnutí, než mu to volaný zvedl.
„Šéfe?"
Harry se lehce zamračil a přešel k oknu, kde se zadíval ven z dvacátého patra. K jeho smůle ale zároveň radosti měl výhled přímo na Bílý dům. „Zdržím se ve Washingtonu, Zayne, rovnou tady něco vyřeším. Zatím to tam máš na starost, žádný ukvapený kroky, jasné?!" zavrčel výhružně.
„Jasně, jasně, nejsem už malej," zasmál se kriminálník na druhé straně linky.
„Někdy o tom dost pochybuji, blbečku," vrátil mu beze stopy pobavení Harry a bez rozloučení zavěsil. Jen doufal, že Zayn nic neposere. Jako vždycky.
Poté se unaveně svalil do křesla a nohy si vyložil na konferenční stolek. Zavřel oči. Nechtěl tohle dělat, nechtěl Louisovi ubližovat, ale bohužel pro něho se ho nedokázal vzdát. Louis byl pro něho jako droga, na které byl závislý.
Měl v plánu bruneta nechat jednu noc vycukat v bolestech, ale už během hodiny sezení v křesle si uvědomil, že byl srab a nedokáže to. Proto se také po chvíli postavil a z pracovní brašny vytáhl silná antibiotika a prášky na bolest.
Pomalu jen v ponožkách přešel ke dveřím do ložnice, a co nejtišeji je otevřel. Pohled na Louise schouleného u topení mu maličko hnul srdcem a jeho zahryzala na chvilku provinilost. Tiše došel až k chlapci a klesl u něho do dřepu.
Louis k němu otočil těžce hlavu.
„Na," podal mu Harry celkem tři pilulky společně se sklenicí vody a počkal, až je nějakým způsobem Louis dostane do sebe. S pitím mu trošku musel pomoct, jak se mu ruka třásla.
„Děkuju..." hlesl tiše brunet a sledoval ho s hlavou opřenou o topení unaveným bolestí zamlženým pohledem. Horečka ho hodně vyčerpávala.
Harold si tiše povzdechl. Byl slaboch. O věcech týkajících se Louise vždycky. Z kapsy vylovil klíček a opatrně sundal Louimu pouta ze zápěstí. Následně jeho zesláblé tělo podebral a vtáhl do svého náručí. Hnědovlasá hlava se mu bez síly a odporu svezla na rameno. „Blázne," zamumlal tiše do zpocených vlasů a odnesl tělo bez odporu do koupelny, kde ho opatrně svlékl a osprchoval studenou vodou, aby více srazil horečku.
Poté Louise opět opatrně vzal a nahého přenesl zpět do pokoje, kde ho posadil na postel. Brunet ale nedokázal ani sám sedět a tak se nakonec pasivně s hlavou na Harryho rameni nechal obléknout do čistých boxerek, vydesinfikovat a následně obvázat ránu a nakonec uložit jako dítě do teplých peřin.
Harold ho přikryl až po krk, protože se stále třásl, ale zároveň potil. Věděl, že za to může vysoká horečka, ale více pro Louise udělat už nemohl. Jen mu jemně poupravil hnědou vlhkou ofinu a poté ho jemně políbil na čelo. „Dobrou noc," zašeptal, i když věděl, že Louis už dávno spí. Tiše oddechoval, už když ho ukládal.
Harry se pousmál a tiše pokoj opustil. Věděl, že to co právě udělal, byla naprostá slabost, ale nedokázal si pomoct. Prostě tomu malému ďáblovi propadl. Radši ani nemyslel na to slovo, které se mu dralo na jazyk. Zamilovanost.
„To určitě... Hloupost..." zamrmlal si tiše pro sebe. I když si to ale nechtěl přiznat, tak nějak věděl své. Někde hluboko uvnitř to věděl. Věděl, že to byla pravda. Možná toho kluka, který se mu neustále vzpíral, už dlouhá léta miloval.
S povzdechem si pustil televizi a zadíval se na první program, který mu tam zůstal. Nějaký film. Několikrát během sledování televize si došel ven na balkon zakouřit a třikrát šel zkontrolovat Louise, aby se přesvědčil, že klidně spí.
Až něco málo po půlnoci se sám šel osprchovat a stejně jako brunet jen v boxerkách ulehl do velice pohodlné postele. A po několika minutách slepého zírání do stropu to vzdal.
Přetočil se na bok, vtěsnal se k Louimu pod peřinu a přitiskl se hrudníkem k jeho nahým zádům. Rukou objal jeho štíhlý pas a zároveň propletl své prsty s těmi Louise na jeho zdravé ruce. Až poté v klidu s úsměvem na rtech usnul. Spokojený a s Louisem, to bylo hlavní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
___________________
Hezký večer :)
A máme tady první vnitřní přiznání. Asi Vám bylo jasné, že Harry k Louimu chová jisté city, že? Ale jak je na tom druhá strana? :D
Snad se kapitola líbila. Byla totiž poslední předepsaná, budu muset zase něco nastřádat. :D
