For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

26. kapitola

Po červeném koberci se procházel dvojí pár nohou. Jeden pár měl nazuté černé lakýrky a druhý se procházel jen v bílých ponožkách a vychutnával si ten kus volnosti.

„Myslíš, že je v mé přítomnosti opravdu tak klidný, jak se snaží vypadat?" zeptal se tiše Harry čelem k nějakému jistě drahému obrazu a prohlížel si jeho detaily. Poté pokročil dál a zadíval se na fotografii malého, sotva desetiletého Louise. Nebyl se čemu divit, že tam visela, když to byla soukromá chodba do osobních pokojů.

Louis několik kroků za mužem s rukama spojenýma za zády sledoval, jak je jeho domov podrobován velice preciznímu zkoumání a pozorování. „Možná," odpověděl.

Harry se uchechtl a vložil ruce do kapes svého saka, které vyfasoval. „Možná... Co je to možná. To není prakticky nic. To přece víš, ne?" otočil na Louise přes rameno hlavu a povytáhl obočí.

Brunet se ušklíbl. „Přestaň mě pořád poučovat, ještě jsem z role úplně zase nevypadl," rozešel se v ponožkách po koberci dál.

Harry se po chvilce zaváhání rozešel za ním, a když se brunet zastavil před další fotografií, přitiskl se k jeho zádům a strčil si ruce do jeho předních kapes od tepláků. Ačkoliv se tu totiž Louis pohyboval ve svém domácím klasickém oblečení, které nosíval i u Harryho v bytě, nehorázně ho vzrušoval. Hlavně tedy ten jeho zadek v těsném obepnutí. Lehce se přikrčil a opřel si bradu o hubené rameno.

Louis se jen lehce náznakem pousmál, než si založil ruce na hrudi a zahleděl se jako Harry na fotografii. Byla to ta jedna z mála, která byla černobílá a zachycena profesionálním fotografem. Jeho otec na ní seděl v pohodlném křesle s jednou nohou přes tu druhou a Louis asi jako čtrnáctiletý kluk stál ležérně opřený za ním o hlavovou opěrku.

Charles se na fotce široce usmíval, zatímco jeho syn za ním měl zvednutý jen jeden koutek úst. Byla na něm vidět ta nechuť k focení.

„Hodně ses změnil," zamumlal tiše starší vedle jeho ucha, až se Louis zachvěl.

„To změnil..." odpověděl tiše.

„Ale k lepšímu. K hezčímu a statečnějšímu."

Louis se uchechtl. „Myslím, že teď to slovo hezký nemá s mou osobou vůbec nic společného."

Harry na to nic neřekl a jen lehce zamračený k sobě otočil drobnější tělo čelem. „Však se neboj," zašeptal a přitáhl si Louise jednou rukou za bedra těsně na své tělo. Druhou rukou mladíka pohladil po tváři. „Chvíli budeš pod mým dohledem a dostaneš se opět do vynikající kondice, věř mi."

„To věřím," zasmál se tiše Louis a ruku zabořil do Harryho krátkých vlasů na zátylku, za které si ho poté přitáhl k sobě dolů, „třeba sexem, co?" vrátila se mu trošku drzejší nálada a proto i lehce zelenookého kousl do rtu, než se mu přitiskl na rty.

„Třeba," zapředl starší muž spokojeně a oběma rukama pohladil Louisovo perfektní zaoblené pozadí.

Decentní odkašlaní je ale donutilo se od sebe odtáhnout.

Charles stál trošku nerozhodně kus od nich a očima statečně zůstával viset na svém synovi a jeho nové stráži. Doufal, že tak konečně svého syna plně ochrání a čeho byl tak zatím svědkem, tak měl pocit, že udělal správný krok.

Louisovi ruce sklouzly z Harryho vlasů na jeho hruď a mírně ho zapálelo ve tvářích. Přeci jenom, byl to jeho otec, rodič, který ho takového neznal. „Potřebuješ něco, tati?" zeptal se opatrně, ale krok vzad od Harryho udělat nemohl. Zelenooký si ho totiž stále přidržoval.

„Vlastně," začal Charles, „jen, že na dnešní večer jsem byl donucený udělat uvítací večírek pro tebe. Takže by ses... Měli byste se jít připravit. Za hodinu pro nás přijede auto."

Brunet zasténal. „Ale ne. Další fraška. Doufal jsem, že se toho nebudu muset účastnit."

Jeho otec omluvně pokrčil rameny. „Nedokázal jsem to nijak zastavit. Najednou to bylo ve všech novinách a zprávách v televizi."

Harry jen mlčky vyčkával, co na to Louis. Ten si povzdychl. „Fajn. Za hodinu... Dole?"

„Dobře," usmál se lehce Charles a už se otáčel k odchodu. Pak se ale zarazil a otočil se zpátky. „Jen by se tam asi nehodilo... tohle," poukázal na jejich pozici těl v objetí.

Louis na něho ale jen nechápavě zamrkal. „Jak tohle?" povytáhl obočí.

Harry se naopak hravě pousmál, protože on pochopil a trhnul rukou ve svém směru, aby na sebe bruneta ještě více natiskl. „Tvůj táta myslí asi tohle," zašeptal mu u ucha poté, načež se opět lehce odtáhl a prezidentovi přikývl. „Můžete se spolehnout."

Charles nejistě pokýval hlavou, ale už beze slov se otočil a odešel rychle chodbou pryč.

Louis se zamračil a trhnul hlavou, když ho starší muž štípnul pobaveně do tváře. „Tohle nebylo vtipné. Je to můj táta, měl bys své zvířecí hormony držet na uzdě, když jsme v jeho blízkosti."

„Ale no tak, jen jsem ti přece ukázal, co tvůj táta myslí. Nepochopil jsi to," bránil se chabě Harry.

Louis se mu prudce vyškubl a rozešel se ke svým dveřím. Strnulost v jeho zádech dávala jasný signál.

„Wille," zasténal starší muž.

„Nejsem žádný Will, tak už si to konečně zapamatuj a nedělej si z tohohle srandu!" otevřel brunet dveře a poté za sebou jimi prudce práskl. Dal tak svůj vztek ještě dost hlasitě najevo. Nelíbilo se mu totiž, jak se Harold před jeho otcem chová. Věděl moc dobře, že to je prostě jeho normální povaha a chování, ale teď se hold bude muset hlídat, s tím se nedalo nic dělat. Nemohl ho jen tak začít osahávat na veřejnosti nebo ho z ničeho nic políbit. Byl by z toho totální skandál.

Celý strnulý přešel ke své šatní skříni a otevřel ji, aby se podíval, co vůbec ještě stále vlastní za kousky. Docela ho překvapilo, když našel další nová saka a košile. Musel mu je koupit otec.

Ozvalo se tiché zaskřípění. „Louisi..."

„Jen na mě teď nemluv. Až vybublám, dám ti vědět."

Z Harryho strany se ozval tichý smích. „Baví mě, když trucuješ."

„Netrucuju, Harolde."

„Ale ano, trucuješ."

„Ne!" otočil se prudce brunet k Harrymu čelem.

Starší povytáhl pobaveně obočí.

„Debile," zamrmlal nakonec tiše Louis a už s lehkým úsměvem se otočil zpět ke skříni. Následně ale přivřel oči a přemýšlením si olízl rty. „Harry, pojď mi vybrat oblečení. Jako moje osobní stráž bys tohle měl zvládnout."

Ani ne o pět vteřin později se k jeho tělu zezadu natiskla vypracovaná horká hruď. „Jen co tohle bude dole, vrhnu se na to."

_______________________

Přijde to jenom mně nebo tuhle povídku fakt prodlužuju? :D Kdy jsem říkala, že se blížíme ke konci a pořád jako nic? :D

~Matthew~