For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

3. kapitola

Louis se pomalu probral ze svého zamyšlení nad minulostí a postavil se za stálého jemného foukání větru na nohy. „Do dvou jsem zpátky," lehce stiskl Haroldovo rameno, než se rozešel pryč ze střechy ke dveřím na schodiště.

Harry mu jen jemně kývl hlavou, aby věděl, že ho vnímá.

Brunet tiše otevřel dveře a poté se svižně rozeběhl dolů. Na to, jak měl krátké nohy, ze schodů běhat uměl snad nejlíp z celé bandy. Nikdy neuměl odpovědět, kde se to naučil nebo jak to dělá, protože to sám nevěděl.

Prostě běžel a byl vděčný za tu rychlost, protože mu už několikrát zachránila život.

O dvě patra níž zabočil doprava a za rohem málem vrazil do chechtajícího se Zayna. „Debile..." zavrčel na něho tiše a obešel muže, aby mohl pokračovat chodbou dál.

Černovlasý se ale nenechal jen tak odbýt a hbitě s ním srovnal tempo. „Copak, liško? Seš nějak na nervy, hm?" vztáhl k němu Zayn ruku a za pas si ho přitáhl ke svému boku.

Louis podrážděně zavrčel. „Nechceš na mě konečně přestat sahat? Nejsem tvůj mazlíček!" odtrhnul od sebe brunet štítivě Zaynovu ruku a udělal krok do strany. Nesnášel, když se ho dotýkal takto někdo jiný, než Harry. A zvlášť mu to vadilo u Zayna.

Stále měl v živé paměti, jak mu tenkrát zarýval hlaveň pistole do lopatek a vedl ho na rozsudek. Na rozhodnutí o jeho životě. Tenkrát byl posraný strachy, ale teď se nebál ani přiložit pistoli Zaynovi ke spánku. Otrkal se a přesně věděl, co na lidi v podsvětí funguje.

O život nechtěl přijít nikdo.

„Hele, klídek, lištičko. Jsi nějaký napružený, ne?" natáhl Zayn paži, jako by ji chtěl přehodit Louisovi přes ramena.

Brunet ale zareagoval dříve, než se ruka jeho plecí byť jen dotkla. Hbitě chytil Zaynovo zápěstí a poté ho bolestivým chmatem a otočkou dostal zády ke zdi, na kterou ho natiskl a stále bolestivě svíral jeho ruku. „Řekl jsem," zasyčel tiše, „nesahej na mě," pousmál se nevině a následně bez slitování vrazil koleno mezi Zaynovy nohy a pustil ho.

Černovlasý se ihned v bolestech sesunul na kolena na zem a držel se za rozkrok. „Za co?" zaskuhral.

Louis zavrtěl nevěřícně hlavou. „Aby sis nechal zajít chutě, blbečku." Měl chuť ještě na snědého muže na zemi plivnout, ale nakonec se udržel a prostě se jen otočil a opět se rozešel, nevšímajíc si nářeku za sebou.

Se Zaynem nebyli nikdy nijak velcí kamarádi, ale když se černovlasý choval slušně v rámci mezí, dokázal s ním vyjít. To se ale nedalo říct o dvojici Simon a Seth. Byla to dvojčata, která ho tehdy unesla tím nejvíce nešetrným způsobem.

Harry je tenkrát sice potrestal, ale to nijak nepomohlo. Ti dva ho za to nesnášeli ještě víc, protože jak se později dozvěděl, dříve s nimi oběma Harold spal. Když ale přišel Louis, šli oba stranou a nějak to ani jeden nemohl zkousnout.

Brunet zabočil opět doprava, vyšlapal jedny schody a poté zapadl do luxusního střešního bytu, který patřil Harrymu. A který obýval i Louis.

Hodlal se totiž ještě prospat, než vypadne shánět informace. Zásadně vždy odcházel, až když se setmělo. Ne jen tak se mu v podsvětí říkalo i liška podšitá.

Cestou do ložnice se ještě stavil v kuchyni, kde se napil pomerančového džusu z krabice. Až poté došel do místnosti se zataženými tmavými závěsy. Ložnice byla velká a prostorná a i když byla podkrovní, nebyla v ní střešní okna. To se Louisovi líbilo.

Brunet ze sebe beze slov shodil všechno oblečení a poté si zalezl pod deku zcela nahý na břicho. V místnosti totiž byla klimatizace, která jela prakticky nonstop a udržovala v místnosti osmnáct stupňů nepřetržitě. Na Harryho rozmar.

Louis pažemi obejmul polštář pod svou hlavou a snažil se usnout. Alespoň na pár hodin by mu spánek přilepšil, ale nějak nemohl zabrat.

Jen lehce sebou škubnul, když mu najednou byla odhrnuta deka z odhalených zad a na pravou lopatku se mu přitiskly teplé rty. Už si dokázal zvyknout i na to, že nikdy Harryho příchod do ložnice nezaregistruje. Nikdy na něho totiž nečeká a tím pádem se ani nesoustředí na žádné zvuky. A proto mu vždy unikne tiché cvaknutí dveří.

Na pažích mu naskočila husí kůže.

„Nemůžeš usnout?" zašeptal tiše Harold a znovu se tak rty otřel o jeho citlivou pokožku. Přitom natáhl ruku a přejel lehce dlaní po Louisově boku.

Tomu se zasekl na chvíli dech v hrdle. „Ne," hlesl nakonec tiše s tváří otočenou směrem k oknu, takže by Harryho vůbec neviděl. Oči možná proto nechal zavřené.

„A chceš nějak pomoc?" zašeptal znovu podmanivým hlasem Harry a lehce bříšky prstů začal vytvářet linii pohybu až k Louisově šíji.

Brunet se pod těmi doteky zachvěl a na pažích mu naskočila husí kůže. „Jak mi chceš pomoct usnout, Harolde?" zamumlal a musel se přiznat, že ho ty doteky vzrušovaly, ale zároveň ho Harryho chraplavý hlas uspával.

„A kdo říkal, že ti chci pomoct usnout, lásko? Když ale jinak nedáš... můžu tě zkusit utahat, lištičko moje," zavrněl kudrnatý muž v těsné blízkosti Louisova ucha, na které vzápětí lehce foukl.

„Teď?" zasténal brunet a pak už jen poslouchal, jak se Harry zbavuje oblečení a následně sahá do svého šuplíku. Moc dobře slyšel i roztrhnutí malého obalu od kondomu a následně typický zvuk pro otvírání lahvičky s lubrikantem.

„Uvolni se, lištičko," zašeptal brunetovi Harold do ucha, když na něho nalehal a hned jak ho Louis poslechl, se jedním prudkým pohybem do něho dostal až na doraz.

Brunet bolestně zakňoural a měl tendenci se z pod Harryho těla dostat pryč. Harold ho ale ihned zpacifikoval, když jeho tělo sevřel rukama i nohama a nedovolil mu tak utéct. Následně chlapce pod sebou pohladil na uklidněnou po vlasech a začal už jemně do jeho těla přirážet.

„Nechápu, jak to děláš, že seš stále tak proklatě úzký, Louisi Williame Tomlinsone..."