For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

5. kapitola

Tiše jako myška se na střeše plížil podél stěn a ve stínech blíž k střešnímu oknu, kde se svítilo a uvnitř probíhala nějaká sešlost. Drápek buď něco slavil, nebo o něčem informoval. To druhé by se Louisovi hodilo podstatně víc, kdyby okno bylo pootevřené. Bohužel, ale nebylo.

Tiše zaklel a zkontroloval nenápadně všechna okna. Nic. Prostě měl dneska smůlu.

Opatrně proto sjel u okna do sedu a nahlédl dovnitř, aby Drápka zkontroloval. Podle jeho gestikulace poznal, že právě vyhlásil něco jako přestávku. Několik lidí se pomalu zvedlo a rozešlo se zřejmě na toaletu nebo si zakouřit.

Mezi nimi byl i sám Drápek. Louis se hned na to zašklebil, když uslyšel jeho hlas dole na nádvoří něco říkat svým podřízeným, kteří šli na cigaretu s ním.

Moc toho ale neslyšel, proto se opatrně zvedl a po nějaké tlusté trubce přeběhl na druhou stranu budovy, aby byl k Drápkovi blíže. Následně se přehoupl přes zábradlí a sklouzl tiše o patro níž, kde lehce dopadl na všechny čtyři končetiny.

Stín druhé budovy mu dopřál výborný úkryt a navíc měl pěkný výhled a vše na doslech. Lepší místo si vybrat nemohl.

„... je hloupý. Myslí si, jak mu to nemyslí a jak on je nejlepší a přitom mu dlužím už takovou sumu nejméně tři měsíce a on s tím nic nedělá. Jako by snad ani nevěděl, že mu něco chybí," zasmál se Drápek a muži a ženy okolo něho s ním.

„Opravdu myslíte, šéfe, že o tom neví?" zeptal se někdo, na koho Louis neviděl.

„Vypadá to tak. Nepřišla mi žádná upomínka a ani výhružka. Prostě nic. Ticho po pěšině," trhnul rameny Drápek a potáhl ze své cigarety.

A Louis měl chuť mu v té chvíli ustřelit palici. „Jen počkej, prase jedno vyžraný..." zamumlal si tiše pro sebe. Harold mu to ještě spočítá.

Nějaká blonďatá žena přešla k Drápkovi a přitulila se k jeho boku, aby si mohla zapálit svou vlastní cigaretu o jeho. Toho muž ihned využil a jeho masitá ruka pohladila ženin zadeček v těsných minišatech.

Louisovi naskočila husí kůže a zimou to opravdu nebylo.

„Snílek také žádné upomínky neposílá. Posílá rovnou svou lišku," ozval se opět někdo jiný. Louis jen hádal, kdo z nich tam dole mluví. Poznal jen Drápka. Jeho hlas byl totiž stejně nechutný jako jeho zjev.

„Myslíš toho kluka? A co ten mi udělá, hm? Jen donáší a sám se třese jako ratlík, jen když se na něho Snílek špatně podívá," odfrknul si Drápek a Louisem škublo. To totiž vůbec nebyla pravda.

„Jen pomluvy. Pravdou je, že on jediný se Snílkovi dokáže postavit. Nikdo jiný si to nedovolí. Co já vím, ten kluk od něho chtěl už několikrát pláchnout, ale Snílek ho pokaždé dotáhl zpátky. Ani radši tedy nechci vědět, co se v jeho bandě děje, když od něho utíká kluk, který na to má jediný koule," zamrmlal ten samý muž co předtím.

„Takže je to jak jsem říkal. Bojí se ho, a proto mu donáší," trhnul Drápek s nezájmem rameny a zapálil si další cigaretu.

V Louisovi to vřelo. Za tohle ten chlap zaplátí. Ať už jeho nebo Harryho rukou. To bylo jedno.

Muž na to už nic neřekl. Zřejmě nechtěl svému pánovi odmlouvat nebo se sním hádat. Louis by se tedy na jeho místě hádal s Harrym a to velice rád.

Promluvil až poté znovu Drápek. „Ohledně toho zítřka, sejdeme se na tom jihu. Je to nejbezpečnější místo na předání peněz. Fízlové tam skoro nechodí."

Louis povytáhl obočí. Drápek chce něco předávat, ale co? Vždyť prakticky nic nemá, kromě Harryho kradených peněz.

Muž naproti Drápkovi si nejistě odkašlal. „Radši bych o tom moc nemluvil, co vy víte, pane. Třeba tu je nějaký špeh."

Drápek mávl rukou. „Nesmysl! Už bych to dávno věděl. A jestli přišel někdo teď, bude vědět houby, o co se jedná. Na jihu je míst."

Louis se pomalu zvedl, protože tohle mu stačilo. Na jihu totiž bylo hodně míst, ale někdo jako Harold určitě bude vědět, které místo na jihu Drápek myslí.

Natáhl paže a za zábradlí se vytáhl opět zpátky nahoru. Následně se opatrně dostal k trubce a rozešel se po ní na druhou stranu budovy. Asi v polovině mu ale podjela noha. Následný dunivý zvuk, který trubka vydala, když se jí pevně chytil, přilákal pozornost všech tam dole. Drápek na něho jen chvíli mžoural, než muž vedle něho zalapal po dechu.

„T-to je liška!" zakřičel a Louis měl chuť mu zakroutit krkem.

„Kreténe," zavrčel si jen pro sebe a rychle se vytáhl zpět nahoru. Střelba ale začala dříve, než stihl na druhou stranu dojít. Naštěstí ho žádná kulka ale nezasáhla.

„Chyťte ho nebo zastřelte, hned! Jestli slyšel víc, než měl, Snílek mě zabije!" vyjekl prudce Drápek a sám vytáhl svůj revolver, kterým na Louise namířil.

Ten ale věděl teď jediné. Musí se odsud dostat živý, takže nesmí zastavovat. V mysli si přehrával Harryho slova z výcviku. Když chceš utíkat před kulkou, kličkuj. Jen tak máš šanci, protože nejistý cíl znamená, že není prakticky žádný.

Louis se pousmál při té vzpomínce a skrčil se, když se vedle něho o zeď odrazila kulka. Zřejmě byli blíž, než si myslel. Následná prudká bolest v paži a cuknutí mu dalo vědět, že kličkuje málo.

Tiše bolestně zaklel a snažíc se bolest nevnímat utíkal, skákal a šplhal kudy to šlo. Jen tím nejobtížnějším terénem, který zvládal jen on sám. To bylo další Harryho doporučení. Jsi malý, hubený, rychlý a mrštný. Dokážeš cokoliv a můžeš se dostat kamkoliv. Využívej toho, ale používej mozek. Nešplhej tam, kde tě lehce chytí.

Louis prudce zabrzdil na okraji střechy a měl to jen tak tak, aby nespadl dolů. Dobrých pět pater by už asi opravdu nepřežil. Měl ale jen jednu možnost.

Hrdlo se mu stáhlo, když už viděl asi čtyř metrovou mezeru mezi oběma bytovkami. Musel ji ale přeskočit, jinudy cesta nevedla. Buď skok, nebo poprava. První možnost se mu líbila více.

Měl asi už jen třicet vteřin, než na střechu vylezou i Drápkovi chytači a bude po něm. Než se odhodlal, spadl jeho čas na dvacet vteřin.

Rozeběhl se.

Na konci střechy se prudce odrazil a vymrštil své tělo do dálky, co to jen šlo a co ho Harry učil a nutil ho skákat. Dokud neskočíš alespoň čtyři metry, odtud se nehneš!

Následně vykřikl bolestí, když dopadl na druhé straně na zem a několikrát se překulil a zkroutil tak postřelenou ruku. Čas mu spadl na pět sekund. I přes bolest se ale vyškrábal na nohy a opět se rozeběhl.

Musel pryč.

Přesně ve chvíli, kdy zabočil za roh další budovy, slyšel dva výstřely a následné nadávky, že utekl. Na oddech ale nebyl ještě čas. Musel za Haroldem. Tak kulka musela ven.

______________________

Ahoj,

omlouvám se, že kapitola nebyla o víkendu, ale chytla jsem zánět spojivek, takže asi stačí jen říct, že jsem i teď na noťasu tajně, takže pššt! :D

Snad jste si díl užili, já musím rychle pryč. Věnování patří těm třem úžasným komentujícím u minulého dílu, děkuji moc, díky Vám vím, že psát dál má cenu. :)

PisálekMaty