For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

8. kapitola

Harold ho od sebe jemně odtáhnul a sám se podíval, jak se plní jím zadaný úkol. „Fajn, nehodlám se tady víc zdržovat. Jdeme," podíval se na bruneta za sebou a oklikou se vydal dolů do haly s Louisem v zádech.

Brunet na sobě nedal znát žádné vyvedení z míry, když vyšli z poza rohu a viděl na zemi jen nehybná těla Drápkovy bandy a jinak jen Haroldovi lidi, kteří sbírali kufříky a kontrolovali jejich obsahy, pokud to šlo.

A mezi nimi stál jeho střelec.

Louis prudce zatnul čelist, aby toho debila sám nezabil. Kvůli němu teď bude určitě minimálně týden pod Harryho dohledem, a tudíž nebude mít šanci spřádat plány na útěk. Všechno bylo špatně.

Harold si zřejmě lehké změny v jeho postavení ale všimnul a lehce se naklonil za chůze k brunetovu uchu. „Neboj, tak lehké to mít nebude. Zažije minimálně třikrát tak větší bolest, než ty, lištičko moje."

Louis lehce podrážděně zavrčel. „Neříkej mi tak..."

Harold se tiše zasmál a odtáhl se. „To je na mně, jak ti budu říkat. Nebuď drzý nebo si to ještě i přes svoje zranění odskáčeš."

„A co mi uděláš?" povytáhl Louis lehce ironicky obočí.

„Ošukám tě tak, že si týden nesedneš," natáhl kudrnatý ruku a poplácal Louise po zadku. Poté i jednu jeho půlku pevně stiskl, než ruku odtáhl a zastavil se před Zaynem, který měl nataženou pistoli ve směru jejich rukojmího.

Muž ve středních letech se díval zarytě dolů a zřejmě ho už zábava přešla.

„Kolik je mrtvých?" směřoval otázku na svou levou ruku a sám přistoupil k muži, který zranil jeho lišku. Poté pomalu zvedl ruku a bolestivě sevřel mužovu bradu, aby mu mohl zvednout hlavu a podívat se mu do tváře.

Černovlasý muž se skoro neviditelnými melíry uhnul rychle před Harryho očima. Pohledem ale díky tomu skončil na Louim, které zřejmě poznal, protože vytřeštil oči. Louis na sobě nedal nic znát. Jen stál kus za Harrym a čekal.

„Polovina, jak jsi nařídil, šéfe," nehnul Zayn ani brvou. „Zbytek je jen omámený, peníze zabaveny a tady ten postřelil lišáka. Nepřiznal se, ale... podle toho pohledu, který tvé lištičce momentálně věnuje..." zachechtal se.

Harold svůj stisk výrazně zesílil, protože muž bolestně zasténal. „Takže to ty jsi sáhl na mojí lišku. Nemusíš se ale bát, bude to bolet, ale domů už se nevrátíš."

Muž výrazně pobledl a přeskočil očima opět k Harrymu. „Ne, prosím, mám ženu a děti, prosím!"

„Laciný trik," pousmál se falešně Harry a poplácal muže po tváři jako malé dítě. „Ale i kdyby, hlavu jim určitě pošleme. Přece jenom víme, co je to slušné vychování," usmál se ještě mileji, než se natočil směrem k Louimu. „Jdeme, svažte ho a berte sebou, ostatní tu nechte," mávl rukou a kývl na Zayna.

Tichá domluva proběhla a Harry se rozešel za křiku jejich rukojmího ven s Louisem po boku. Ani jeden už ale nepromluvil. Jen v tichosti nasedli do auta a dostali se zpět do bytovky. Oba se beze slova rozešli po schodech. To byl totiž jeden z mála ústupků, který Harry vůči své lišce udělal. Chodil s ním po schodech a nejezdil výtahem. I když to bylo patnáct pater. Pokud s ním byl Louis, výtah jako by neexistoval.

„Půjdeš si lehnout," promluvil až v bezpečí jejich střešního bytu. Byl to spíše rozkaz, který se ale Louimu příčil.

„Je mi dobře," odpověděl proto tvrdohlavě a rozešel se do kuchyně.

Harold přivřel oči a rozešel se za brunetem. „Hodláš odmlouvat?"

„Nejsem dítě, Harolde, můžu si dělat, co chci."

Harry se se zavrtěním hlavou a obklíčil rukama Louiho boky, když se k němu otočil čelem od kuchyňské linky. „Moc si dovoluješ," zamumlal a přesunul dlaně pod brunetův zadek, aby ho bez problémů opatrně vysadil na pult a vtiskl se mezi jeho roztažené nohy.

Louis přivřel oči a nezraněnou rukou Harryho objal kolem krku. „To bych si nedovolil..."

Harry se zasmál a pohladil bruneta po holé kůži na bocích pod tričkem. Poté se naklonil a přitiskl se rty těsně po Louiho levé ucho, což donutilo mladšího z dvojice tiše zasténat. Bylo to jeho obzvlášť citlivé místo. „I po tom skvělém včerejšku mám na tebe pořád chuť, lišáku. Nejradši bych si tě tvrdě vzal tady na tom pultu, ale..."

„Ale?"

„Ale budu ohleduplný k tvému zranění. Asi tě čeká něžný týden v posteli, Wille," zavrněl Harold u Louisova ucha. „A mimochodem, nahrál jsem ti to včerejší řečnění tvého otce. Vím, že se na to každý rok díváš a zakazovati ti to nehodlám. Když budeš stále tak hodný."

Louis povytáhl obočí a patami zatlačil na Haroldův zadek, aby k sobě muže dostal ještě těsněji. „Tak to děkuji," opřel se sám bokem hlavy o tu Harryho. „A mimochodem, měl bys někdy připomenout svým poddaným, že na mě se nesahá."

Harold ztuhl v ramenou a odtáhl se od Louise tak, aby mu viděl do obličeje. „Jaká krysa-" začal vrčet, ale Louis ho umlčel vášnivým polibkem.

„Nedělej ze mě chudinku, která nic sama nezvládne, Harolde," zašeptal mu následně tiše do rtů. „Vyřídil jsem si to sám. Jen už mě ale unavuje, jak si stále myslí, že když dávám tobě, tak dám všem. Nejsem děvka, Harolde!" odstrčil od sebe zdravou rukou vyšší tělo a sklouzl z kuchyňského pultu.

Harold zatnul čelist. „Kdo to zkoušel?" zeptal se znovu a sledoval, jak brunet otevírá ledničku a bere si z ní kostičku sýra, který tam měl nakrájený.

„Řekl jsem, ať to necháš být."

„A já ti říkám, že chci vědět, kdo to na tebe opět zkoušel? Nikdo na tebe nebude šahat! Nikdo kromě mě, rozumíš?!" vyletěl kudrnatý.

Louis se na něho překvapeně zahleděl. Tohle ale nebylo poprvé, kdy mu Harry předvedl žárlivou scénu. Nenápadně se pousmál. „Neřeš to."

Kudrnatý k němu ale i přesto prudce přešel a opět si ho za pas přitáhl těsně na své tělo, až brunet sykl bolestí, která mu vystřelila do ruky. Harold rozzuřenýma zelenýma očima hleděl do těch nižšího muže a ten naopak cítil napnuté svaly pod Harryho košilí. Následující Harryho slova ale donutila Louise tiše zalapat po dechu.

„Myslíš, že bych si děvku vydržoval ve své posteli šest let?!"

________________________

Budu ráda za každý názor, když už jsem se dokopala konečně něco napsat. :)

~Matthew~