For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

24. kapitola

„Musel jsem, Louisi. Pak ti to vysvětlím. Nechceš teď jít zpátky do postele? Taky bych potřeboval toho o tobě dost vědět, když na tebe tak koukám," zamračil se lehce starší muž a vykroutil opatrně brunetovu ruku ze svých krátkých vlasů.

Louis lehce neochotně přikývl. Ty vlasy se mu totiž nelíbily. Miloval ty dlouhé kudrnaté a oni teď... nejsou.

Harry se tiše zasmál a podal brunetovi do ruky jeho krabičky s léky, načež se sklonil a vyzvedl si až příliš lehké tělo do náruče. Spokojeně se pousmál, když Louis ani neprotestoval a jen mu omotal slabé ruce okolo krku a hlavu si položil na jeho rameno.

Tiše se rozešel do brunetova pokoje. Věděl přesně, kde se nachází a tak za chvíli bez problémů stál uvnitř a lehkým kopnutím zabouchl dveře. Mladíka odnesl do postele, kde ho položil a sám se začal svlékat z černého oblečení, až zůstal jen ve spodním prádle.

Louis mu nadzvedl peřinu a tak pod ní ochotně vlezl a stáhl si zesláblého bruneta do náruče. Spokojeně si povzdechl a věnoval hnědým vlasům na svém rameni polibek. „Je moc zlé, když přiznám, že tohle mi opravdu chybělo?"

Brunet se lehce pomrvil. „Myslím, že ne. Mně totiž taky," zašeptal a pohladil Harryho tetování dvou holubic na klíčních kostech a poté sjel dolů na dobře známého motýla. A musel uznat, že ačkoliv si tahle tetování nechal dělat Harry spíše jako kluk, stále na něm vypadala dobře. Vypracované tělo vůbec totiž nevypadalo na třicet.

„Chyběl si mi celý, lišáku," přiznal Harry s úsměvem a pohladil bruneta po zádech přes tričko.

Louis se pousmál a jedné holubici věnoval dotyk svých vláčných rtů od předchozího líbání. Poté natočil hlavu vzhůru a opřel se bradou o Harryho rameno. „Takže... Jak je to těmi vlasy?" zeptal se zvědavě a bez protestů nechal teplou dlaň zajet na zádech pod své spací tričko.

Harry se pousmál, než se lehce jednou rukou natáhl pro své kalhoty a vytáhl z nich svůj dotykový telefon. Něco chvíli hledal. Poté telefon nastavil před oči brunetovi, aby se pořádně podíval.

„To nejsi ty..." zamumlal brunet, když si měřil fotografii očima. Viděl na ní muže úplně stejného, jako byl Harry, ale něco na jeho výrazu mu nesedělo. „A jakou to má spojitost s tvým ostříháním?"

„No, ty vlasy na něm jsou moje, ale on, je moje dvojče. Jmenuje se Marcel a... No, tak trochu spí se Zaynem. Oba souhlasili, že Marcel se bude vydávat nějakou dobu za mě a Zayn mu pomůže řídit mafii, zatímco já, budu tady s tebou," vysvětlil tiše Harry.

„Doufám, že si ty vlasy nehodláš takhle ulíznout dozadu," konstatoval Louis, když Harry přejel na další fotku Marcela s krátkými vlasy a brýlemi.

Harry se zasmál. „To je jediné, co tě zajímá?"

„Samozřejmě, že ne, ale... Vypadá to hrozně," omluvně pokrčil rameny.

Harry se s tichým smíchem naklonil pro polibek. „Ne, nehodlám. Nechám to takhle."

„A necháš si je zase dorůst?" kousl se poté po polibku brunet nejistě do rtu.

Harry lehce trhnul rameny. „Podle situace. Plán je ale takový, že budeš muset jít vypovídat, Lou. Částečně falešně. Všechno svedeš na Dereka."

„Proč zrovna na něho?"

„Protože to on nás prásknul. Jsme domluvení, že Marcel ho poté nějakým způsobem dobrovolně vydá. Spíše ho mrskne do náruče mě tady a já ho předám policii."