For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

6. kapitola

O několik minut později opatrně seskočil z asi dvou metrové zíďky a přeběhl na druhou stranu ulice, kde vklouzl postranním vchodem do budovy. Ani se nesnažil najít na zdi vypínač a na roztřesených nohách se rozešel nahoru.

Mohl sice použít výtah, ale do toho od jisté doby ani patu nestrčil.

Proto také než se vyškrábal do nejvyššího patra, z prstů na ruce už mu odkapávala krev a celý rukáv svetru jí byl úplně nasáklý. Louise ale ani tak neděsila krev, jako tak ukrutná bolest.

Už jednou kulku schytal, ale nepamatoval si, že by to tak moc bolelo.

Se sevřenými zuby pevně k sobě se doplahočil k bytu, kde prudce zmáčkl tlačítko zvonku. Naléhavě třikrát za sebou.

Z poza dveří se ozvaly nejdříve pěkně nahlas nadávky a poté rychlé kroky. Když se poté dveře otevřely, Louis se nezmohl na nic jiného, než se sesunout bezvládně do Harryho náručí.

Harold ho jen díky rychlé reakci včas podchytil. „Williame?" poplácal chlapce po tváři, když viděl, jak se mu zavírají oči.

Ani to ale nepomohlo. Poslední co Louis nakonec slyšel, bylo jeho vlastní pravé jméno.

                                                                                            ***

Příchod opět do reality byl snad horší, než po první noci s Haroldem. Bolelo ho naprosto všechno a nejvíce Louise na sebe upozorňovala jeho postřelená ruka, ve které mu nepřetržitě bolestí cukalo.

Přiložení studeného obkladu bylo pro bruneta jako chvilkové vysvobození.

Těžce zamrkal víčky a poté své zastřené bolestí oči upřel na osobu sedící vedle něho na kraji postele. Harold měl vlasy svázané v drdolu a na sobě měl věci na doma, tedy tepláky a nátělník. Zřejmě se od něho od té doby ani nehnul, pokud se nepočítá pravidelné namáčení obkladu.

„Dobré ráno, lišáku. To je dost, že ses mi probudil," pohladil ho Harold rukou po vlasech a jeho tvář zdobil lehce pobavený výraz.

Louis měl v ústech naprosté sucho a hlava mu třeštila, ale i tak ji natočil do strany a zadíval se na závěsy, jestli jimi prosvítá světlo. Nic moc ale neviděl, proto hlavu vrátil zpátky a těžce se nadechl. „Kolik... Je hodin?"

Harold sklopil oči ke svému zápěstí, kde měl zapnuté své velice drahé hodinky. „Pět. Uklidni se. Všechno už je v pořádku. Až se pořádně vyležíš, všechno mi řekneš."

Louis ale na protest se lehce zvedl. Hned vzápětí ale poznal, jakou udělal chybu. Bolest, která mu z ruky při námaze vystřelila, mu vehnala slzy do očí a donutila se zhroutit zpátky do lehu.

„Říkal jsem ti, ať ležíš," zavrtěl nad ním Harold pobaveně hlavou a nijak se Louisovou bolestí netrápil. Přece jenom ho na to upozornil. Nepřímo.

„Ne... Musím... Teď," zaskuhral Louis a zavřel oči. Když se bolest trošku uklidnila, znovu oči otevřel. „Drápek," nadechl se, „mluvil o místě na jihu města. Policie to... to tam prý skoro neko... nekontroluje. Chce tam... tam něco někomu předat. Musíme... tam."

Haroldův výraz ztvrdl. „No ty rozhodně nikam nejdeš," pravil nekompromisně a zvedl se na nohy.

Louis po něm ale zdravou levačkou vystartoval a chytil ho rukáv. „Musím! Chci... chci vidět, od koho jsem tu... kulku koupil..."

Harry povytáhl obočí. „Nevíš, kdo to byl?"

Louis lehce zavrtěl hlavou.

„Jsi tvrdohlavější, než mezek. Sotva se zvedneš do sedu, jak chceš někam jít!" zavrčel Harold a svůj rukáv z brunetova sevření vytrhnul.

Louis musel zatnout zuby, aby nezaskuhral. „Prosím," drtil to slovo doslova mezi zuby, ale tak nějak tušil, že to s Harrym hne.

Kudrnatý při pohledu na něho zúžil oči a několik vteřin si ho beze slova prohlížel. „Fajn, zvedej se! A zapomeň, že na tebe budu brát ohledy!" zavrčel nakonec a následným prudkým škubnutím za zdravou ruku, vytáhl Louise z postele na nohy.

Výkřik z Louisových úst by jiným rval uši, ale Harry ani nemrknul. Říkal mu to.

                                                                                                ***

Zmatené pohledy se obrátily ke dveřím ve chvíli, kdy do nich vstoupil lehce strnulý Louis. Měl na sobě tričko s krátkým rukávem, takže všichni mohli vidět kus obvazu od zranění, o kterém jim už Harold stačil říct. Žádné podrobnosti, jen prostě čistý fakt.

Tentokrát se ale Louis nezdržoval žádným obcházením stolu, ale přišel ke svému místu rovnou z pravé strany, kde se mírně řečeno sesunul do židle.

Harry na něho upřel své zelené oči. „Blahopřeji, zvládl jsi to. Asi jsem tě podcenil, lišáku," pozvedl jeden koutek úst.

Louis se opatrně nadechl a vydechl na uklidnění. „Jdi do prdele..." zamumlal poté klidně a postřelenou ruku si opatrně položil na měkkou područku křesla.

„On jde s námi? Vždyť sotva stojí!" vyjekl blonďák o několik míst dál, než seděl Louis.

Brunet se ušklíbl, což samozřejmě neušlo Harrymu, který nenápadně cukl koutkem. Moc dobře věděl, jak se to má s Louisem a dvojčaty Simonem a Sethem. Nikdo by se nebyl nadšený, kdyby ho v posteli šéfa vystřídal malý drzý kluk.

„Ano, jde s námi, Sethe. Hádám, že se nadopoval nějakými prášky, tak snad něco ustojí. A navíc to není tvoje starost, když tak ho budu chytat já, ne ty a Simon."

Blonďák sevřel zuby pevně k sobě. „Omlouvám se, šéfe..." zavrčel ale nakonec podřízeně.

„Omluva přijata. Ještě někdo má problém?" povytáhl Harold obočí už beze stopy úsměvu na tváři. V místnosti po těch slovech ale zavládlo naprosté ticho. „To jsem rád. Teď tedy k věci. William mi včera získal velice cenné informace, díky kterým nakonec koupil kulku. Ale máme je. Dozvěděl jsem se, že Drápek a ostatní bandy už nemají z nás takový strach, jaký by mít měli. Nevěří, čeho jsme schopni, a myslí si, že nám je vše jedno. Musíme proto začít jednat a Drápek je našim prvním bodem seznamu.

Někdy během dneška má schůzku s někým neznámým zřejmě ve starých továrních skladech na jihu. Našim cílem nebude ho zabít, ale ukázat mu, s kým si to vlastně zahrává. Chci, abyste ho zbavili jednoho oka a minimálně dvou prstů na pravé ruce. Je mi jedno jak, pohrajte si.

Mezitím já s liškou vypátrám střelce, aby i on byl po zásluze potrestán. Zbavím se ho sám."

V místnosti to tiše zašumělo. Snílek totiž nikdy neukazoval svou tvář. A už vůbec ne ve dne.

I Louis na Harryho upřel svůj pohled. Harold k němu ale pohledem ani nezabloudil. Ale i tak Louis věděl, o co tady jde.

Někdo sáhl na jeho lišku a to Harold jak se zdá, nepromíjí nikdy. A že cena zato byla vysoká...

Smrt.

_____________________

Ahoj,

tak je tady další kapitola tohoto, protože nic jiného nemám. :D Ne, něco mám, ale teď mám docela chuť psát toto, i když pochybuji, že dlouhou dobu teď něco zase přibude. Vracím se po nemoci do školy a hned v pondělí píšu z chemie, kterou vůbec nechápu. :D

Ale nevadí. Snad se kapitola líbila. :)

PisálekMaty