For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

27. kapitola

Louis se spokojeně přitulil k horkému tělu po svém boku a nos zabořil s požitkem do ohbí mezi ramenem a krkem druhého muže. S uspokojením zároveň vnímal, jak ho klidný dech šimrá ve vlasech a mozolnatá ruka ho hladí pod peřinou po nahých zádech. Přesně jako kdysi.

Na chvíli se ocitl daleko ztracen ve vzpomínkách. Moc si sice nepamatoval, že by u staršího muže ležel takhle spokojeně s úsměvem na rtech, ale v této poloze už byl mnohokrát.

S tichým povzdechem otevřel oči, lépe se na širokém rameni uvelebil a prstem na pravé ruce začal kreslit na Haroldově hrudi obrazce. Lépe řečeno kolečka, spirály, srdíčka a všelijaké patvary. Nešlo tak ani o významy obrázků, ale o ten dotek. Miloval se Harryho dotýkat, a když teď věděl, že dokonce bez hranic smí, bylo to něco neuvěřitelného, čeho se nedokázal nabažit.

Harry v jednu chvíli lehce natočil hlavu a věnoval jeho vlasům polibek. „Měli bychom vstávat," zamumlal. Ani jemu se očividně nechtělo vyhřáté místo s Louiho tělem po boku opouštět.

„Proč?" zaskuhral brunet tiše a místo kreslení obrázků na hrudi přes Harryho paži přehodil a jednoduše ho tak objal. Zároveň s tím s mužem pod peřinou propletl nohy v celistvém objetí.

Harry se tiše zasmál. „Možná proto, abys včas stihl dojít dolů a poté na tu... konferenci nebo co to bylo?"

Louis se zamračil a několik dlouhých chvil přemítal, o čem to Harold zase mele, než se prudce na posteli posadil. Pohled tak zabodl do hodin přesně naproti, kde se ručička pomalu ale jistě přibližovala k dvanáctce. „Harolde!" vyjekl naštvaně.

Dříve dlouhovlasý muž se pobavený též posadil a opřel si bradu o menší rameno. Na nose ho zašimraly brunetovy vlasy. „Hm?" zabručel.

Louis po něm naštvaně sekl pohledem, než se urychleně vyhrabal z peřin a následně i z postele. „Za tři minuty máme být oba dole v hale. Oba! Tím myslím sebe i tebe, takže se neválej a laskavě sebou pohni!" zavrčel, zatímco skoro běžel ke skříni.

Bez pořádného prohlédnutí popadl první boxerky, co mu přišly pod ruku a stejně tak ponožky, tričko, sako a džíny. Co na tom, že by si měl správně vzít oblek celkové kvality. Nesnášel ty věci a nehodlal je na sebe rvát ani teď. A ještě k tomu ve stresu. To by se tou kravatou spíše uškrtil, než aby si ji zavázal společensky u krku.

Harry ho celou dobu pobaveně sledoval z postele a nijak nepodléhal stresu jako jeho milenec. Spíše se ještě bavil brunetovou roztržitostí a celkově tím, co na sebe házel. Nevypadalo to špatně, teda... Až na ty modře puntíkaté ponožky. Říkat mu to ale nehodlal, protože mu ty ponožky přišly docela roztomilé. A taky hezky narušovaly jinak celkovou vizáž prezidentova synka. Ani nevěděl, že Louis něco takového vlastní. Jeho lišák a puntíky. No...

„Harolde!" Louis mu naštvaně luskl prsty před obličejem, aby ho probral. „Už dvě minuty jsi měl stát v pozoru v obleku, který... Sakra, kde máš ten oblek?!" otočil se brunet kolem své osy a opět začínal vyšilovat.

Harry se tiše zasmál, než nahý vylezl z postele a postavil před menšího mladého muže. Natáhl ruku a pohladil Louise po tváři. „Neboj se, pěti minutové zpoždění ještě nikoho nezabilo, lišáku můj. A navíc, v pozoru už jsem stál. Tak třicet minut zpátky," sklonil se s ušklíbnutím, aby popadl své vlastní spodní prádlo ze země a rovnou si ho navlékl na nohy a natáhl. S klidem si dokonce upravil gumu kolem svých boků, aby ho náhodou překroucená neškrtila.

„Stylesi," zavrčel Louis vytočeně, když hleděl do zelených jiskřivých očí.

„Pro tebe, pane Stylesi, lišáku," zavrněl Harold, než mladíka obešel a vytáhl ze skříně svůj vlastní oblek, který vyfasoval.

Louis povytáhl obočí. „Prosím?"

Na to Harry nic neřekl a jen zavrtěl hlavou. Pomalu na sebe natáhl kalhoty, košili, sako, upravil vázanku, připnul opasek na zbraň a nazul si boty, na kterých uvázal bezchybnou smyčku. Poté se ještě zkontroloval v zrcadle, než se otočil k brunetovi, který seděl na posteli a co chvíli těkal pohledem na hodiny.

„Už jsi hotový?" zeptal se se skousnutým rtem a prohrábl si lehce nervózní vlasy.

„Jistě," usmál se zelenooký na mladíka s vrabčím hnízdem na hlavě a sám mu po chvilce váhaní vlasy upravil. „Jdeme?"

Když Louis přikývl, vytáhl ho na nohy a poté s dlaní na jeho bedrech ho popostrčil směrem ke dveřím. Společně pomalu sešli po schodišti dolů do haly, kde už na ně čekal lehce zamračený Charles.

Louis se zatvářil omluvně. „Trošku jsme... usnuli," uhnul pohledem ke svým prstům na nohou.

Charles zavrtěl hlavou. „Nepotřebuju vědět vysvětlení, proč jdete pozdě, ale rád bych, aby se to už neopakovalo. Když jednou auto přijede před dům ve čtyři, tak vaší povinností, pane Stylesi, je, že můj syn ve vaší společnosti bude minimálně minutu před čtvrtou tady dole v hale. Začněte prosím brát svou práci vážně. Nejste tu od toho, abyste Louise jen chránil před venčím světem, ale také abyste to vždy včas dopravil na místa, kde být má. Jako můj syn na tohle musí dbát. Až v této funkci nebudu, pak to bude jiné. Teď jsem ale stále prezident, chápete to?" zabodl své oči do těch Harryho, zatímco brunet stále hleděl jen do země.

Harold zatnul prudce čelisti a rty semkl do přímé linky. „Jistě, pane prezidente."

„Děkuji," přikývl Charles. Následně se však otočil a vyšel otevřenými dveřmi ven na štěrkovou cestu, kde stála dlouhá černá limuzína s tmavými skly. Nastoupil dovnitř.

Louis nic neřekl a jen napodobil svého otce se zamračeným Harrym v patách. Cesta proběhla v nepříjemně dusivém tichu. Nikdo z nich nemluvil. Charles si četl nějaký časopis, Louis se díval ven z auta a Harry propaloval pohledem bok prezidentovi hlavy.

Když limuzína zastavila a kolem auta se seběhl dav novinářů, Charles sáhl do šuplíčku vedle sebe a podal Harrymu pistoli, nůž a sluchátko do ucha, kterým se mohl dorozumívat s ostatními kolegy. „Snad vám nemusím vysvětlovat, jak se to používá."

Harry jen zavrtěl hlavou a nasadil si sluchátko na ucho, kde ho aktivoval. Pistoli zandal pod sako a nůž do pouzdra na holeni. Poté zvedl hlavu a přikývl, že vše sedí a je v pořádku.

Louis nervózně polkl. Dnes to totiž bylo poprvé, co se ukáže veřejnosti od té události. Byl nervózní. Hodně nervózní. Proto sebou také lehce trhnul, když mu na stehnu přistála dlaň a jemně ho stiskla.

Zvedl své modré oči k Harrymu a viditelně nahlas polkl.

„Budu pořád s tebou, ano?" zašeptal starší muž klidným hlasem.

Louis roztržitě přikývl. „Jo."

____________________

Takže čtenáři, připravte, ještě jedna kapitola a zřejmě epilog a máme tu konec povídky. :D Zřejmě ji ale brzy nahradí jiná, nebojte se, pokud ji teda budete chtít číst. ;)

~Matthew~