For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

10. kapitola

„Takže, ještě mluvit nebudeš? O co dál bys tedy mohl přijít, hm? Ucho už nemáš, šest prstů už nemáš, čtyři kulky už jsi dostal, zlomený nohy máš, popálený seš, zlomený nos máš, co takhle vypíchnout ti to nepoškozené druhé oko, aby se ti rozvázal jazyk?" chodil kolem zhrouceného muže, jestli se tomu tak dalo říkat, Harold kolem dokola a pohrával si s nožem v ruce.

Chlapec už neměl ani sílu nějak protestovat. Jen se třásl a skuhral bolestí. Krev mu tekla snad ze všech míst na těle.

Harold měl někdy i pocit, že mu upadá do bezvědomí, ale to nemohl dopustit, takže ho vždy nechal polít kýblem ledové vody, aby se zase probral.

„Takže?" přiložil špičku nože pod mužovo levé krvavé oko a čekal. Vyrušilo ho ale zaklepání na dveře.

Otráveně se proto odtáhl a zadíval se tím směrem. „Co zas?"

„Seth leží v bezvědomí v garážích a jeho auto je pryč!" vyhrknul blonďatý Simon, jeho dvojče, zadýchaně a tvářil se i docela vyděšeně.

Harry se zarazil a protočil nožík v ruce. „Jak jako leží v garážích a jeho auto je pryč. Kdo jiný to auto řídí, když ne on!" zvýšil naštvaně hlas, až se blonďák přikrčil.

„Já..."

Harold podrážděně zavrčel. „Tak mluv!"

„Tomlinson je pryč..."

                                                                      ***

Kapička potu stekla po brunetově spánku až k čelisti. Nemohl si ji ale nijak setřít, protože jednou rukou držel volant a tou druhou byl rád, že nemusí hýbat. Neskutečná bolest mu vystřelovala do postřelené paže při každém pohybu a nešlo s tím nic dělat. Klasické prášky nezabíraly.

„Kurva..." zasyčel tiše skrze zuby a ještě více sešlápl pedál k zemi. Byl na cestě zhruba hodinu, takže Harold už určitě o jeho útěku věděl. Tím si byl jistý.

Druhá věc byla to, že na autě měl určitě nějaký sledovací zařízení, podle kterého ho najde. Musel proto co nejrychleji na letiště a to nejbližší bylo vzdálené právě asi hodinu od místa, kde prožil svých posledních šest let.

Nejhorší na tom všem ale asi bylo, že neměl plán. Pochyboval, že ho ochranka jen tak pustí do Bílého domu, aby se mohl svěřit otci, že jeho mrtvý syn je zpátky.

Prudce sešlápl brzdu a bez blikání sjel na sjezd směrem k letišti. Měl to jen tak tak. Problém ale nastal hned vzápětí, když viděl narvané letištní parkoviště. Tiše zaskuhral, ale ani to mu nepomohlo. Po několika marných pokusech najít místo, zastavil auto u krajnice. Na sedadlo spolujezdce položil kufřík s poslední záchranou.

Pomalu ze sebe stáhl bundu a ještě opatrně vyhrnul krátký rukáv bílého trička až na rameno. „Kurva," zamumlal tiše, když viděl, že rána hodně krvácí a do toho hnisá, protože se do ní zřejmě dostal zánět. Nemohl se nad tím ale pozastavovat a tak se zatnutými zuby rychle odvázal obvaz a začal ránu obmotávat čistým.

Díky zbrklým pohybům si způsoboval bolest, kterou ale neměl čas vnímat. V hlavě mu jen vyskakovala slova dělej, nemáš čas, musíš zmizet.

Po obvázání se opět opatrně nasoukal do bundy a na sucho do sebe hodil rovnou tři prášky na bolest. Poté z auta vystoupil a jen tak ho tam nechal stát.

Jako první zamířil k bankomatu, kde se ujistil, kolik je na kreditkách peněz a že je Harold ještě nezablokoval. To mu hodně hrálo do karet.

Prsty si prohrábl zpocené vlasy a přešel s mírným falešným úsměvem k pultu, kde se prodávaly letenky. Dívka za pultem si ho změřila nedůvěřivým pohledem. „Je vám dobře?" zeptala se s obavou. Louis se nedivil. Vsadil by se o cokoliv, že byl bílý jako stěna.

„Jo, jen mám hrůzu z letadel, to nějak přežiju," ukázal dívce svůj nejlepší úsměv, jaký v té chvílí svedl. Bolest a nervozita v jednom mu to ale moc neulehčovala.

Blondýnka mu úsměv nejistě vrátila. „Kam to tedy bude?"

„Potřeboval bych co nejrychlejší let do Washingtonu D. C. Je jedno, jestli nebude přímý, ale hodil by se asi ten," kousl se brunet do rtu a čekal, co mu dívka řekne.

„Máte štěstí, jeden let odlétá za patnáct minut a mám ta-"

„Beru to!" vyhrknul Louis, aniž by nechal blondýnku domluvit.

„Dobře. Budete platit hotově nebo kartou?"

„Kartou," podal dívce ochotně kartu i pas a poté rychle nacvakal Harryho pin. Platba byla přijata. Věděl moc dobře, že takhle se prozradil, kam má namířeno, ale neměl jinou možnost. Harrymu určitě ihned došlo, že pokud utekl, jeho cesta bude právě do Washingtonu. Kam jinam by šel, než za otcem.

„Tady máte letenku a kartu, přeji příjemný let. Terminál 2," popřála mu dívka mile.

„Díky," přikývl Louis a rychle se otočil, aby mohl najít daný terminál. Patnáct minut. Patnáct minut pro něho byla moc velká spousta času. Jestli Simon šel bratra hledat, tak to musel udělat do deseti minut určitě. Poté to určitě co nejrychleji řekl Haroldovi a jestli o něho Harry opravdu stojí, tak jel po dálnici jako šílený.

Louis měl strach, že patnáct minut je pro Harryho dostatek času, aby se na letiště dostal a letěl klidně stejným letadlem. Jenže co měl dělat!

Bez problému prošel terminálem, kde se prokázal znovu falešným pasem. Nikdo nic nezjistil. Měl štěstí.

Nervózně se rozhlédl po přeplněné hale lidí. Bylo mu zle, začínala se mu motat hlava z velké ztráty krve a ruce se mu klepaly díky bolesti, která se stále zvětšovala.

Rychle proto zamířil na toaletu, kde se jednou rukou opřel o umyvadlo i přes bolest a druhou si opláchl obličej. Dveře jedné z kabinek se najednou otevřely a ven vyšel kluk o něho mladší než Louis, ale stejné výšky a postavy celkově.

Brunet na něho chvíli v odrazu zrcadla zíral, než se k němu těžce otočil. „Vyměníme věci? Prosím!"

O několik minut později Louis vycházel z toalet jako jiný člověk. Dalo mu sice práci toho kluka ukecat, ale nakonec se povedlo, když mu nabídl jednu z kreditek a řekl mu k ní správný pin. Alespoň Harolda možná zmate.

Tentokrát měl na sobě místo přesně pasující džísky asi o dvě čísla větší černou šusťákovou bundu a na hlavě stejně tak černou beanie. Celý tak zůstal v černé barvě, ale ve věcech, které nikdy nevlastnil. To by mohlo Harolda taky zdržet. Určitě bude hledat jeho džínovou bundu, kterou si původně vzal na sebe.

„Prosíme cestující letu 25 846 směr Washington D. C., aby nastoupili do letadla. Let odlétá za pět minut."

Informace z rozhlasu Louise trošku uklidnila, ale ne dost. Harold už tu totiž dávno mohl být a hledat ho.

___________________

Ahoj!

Úspěšně se zvládla překonat menší blok, kdy jsem věděla, co chci psát, ale nešlo mi to napsat, takže snad jste rádi. :)

Když tak mi dejte vědět, co si myslíte o pokračování. Najde Louise Harry? A když jo, tak kde ho najde, co mu udělá, atd... :D Jsem zvědavá na Vaše názory. :)

~Matthew~