For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

2. kapitola

Louis pevně zatnul zuby. „Necítil jsem se ve své kůži. Dnes půjdu znovu a už chybovat nebudu," informoval Harryho naoko klidně, i když uvnitř bublal.

Muž na něho několik dlouhých vteřin mlčky hleděl a propaloval ho svým pohledem, jako by si snad ověřoval, zda mu Louis nelže.

Zřejmě nakonec usoudil, že mluví pravdu. „Dobrá. Čekám tě do dvou ráno tady, jasné? Porada skončila," zaklapl Harold svůj laptop a počkal, dokud se místnost zcela nevylidní. Když vstal i Louis, Harry ho zarazil. „Ty ne," řekl mu jen, čímž si Louis vysloužil nenávistné pohledy od některých lidí z bandy. Neměli ho rádi a on to věděl.

„Co chceš?" zeptal se brunet bez zájmu, když místnost naprosto utichla a zbyli v ní jen oni dva.

„Už jsem ti jednou říkal, ať si dáš pozor na pusu, Williame," založil Harry nějaké papíry do své brašny.

Louis protočil oči, ale tak, aby to kudrnatý neviděl. „Stejně jako já ti říkal, ať mi neříkáš Williame a lištičko."

Harry k němu zvedl své zelené ledové oči a několik dlouhých sekund na něho jen mlčky hleděl. Následně sjel jeho tělo mírně hladovým pohledem. Až v tu chvíli si Louis uvědomil, že s ním Harold už dobré čtyři dny nespal. Hodně se to na něm podepisovalo, jak tak koukal.

Nijak na sobě ale nedal nic znát. Jen přešlápl z nohy na nohu a zůstal stát.

Nakonec k němu vykročil sám od sebe Harry. Těsně u jeho těla poté zvedl ruku a za pas si jednou přitáhl Louise těsně k sobě. Jejich výškový rozdíl byl tím tak ještě více patrný, protože Louis měl nos v úrovni Harryho úst. Neměl rád, když mu to Harold tímto způsobem připomínal.

„Nezakouříme si, zlato?" zavrněl následně kudrnatý muž a zvedl jednou rukou Louisovi bradu, aby se mu mohl dívat do očí.

Brunet lehce škubl koutkem a schválně se více na svého nadřízeného natiskl. „Zdravě nebo nezdravě, Harolde?" zvedl své prsty a přejel po Harryho ostré hraně dolní čelisti.

Harry se tiše zasmál. Byl už na tyhle provokace zvyklí. Trochu. „Tentokrát nezdravě," pokýval nakonec hlavou a sjel dlaní na úroveň Louiho beder, kde vjel prsty pod látku tmavého trička.

Louis ho ale zarazil, když obemkl kolem zápěstí za svými zády prsty a ruku celou odtáhl. „Dobře, za deset minut na střeše," vykroutil se z mírného objetí celý a už beze slova se rozešel od Harryho pryč, směrem ke dveřím.

„Možná by sis mohl zakouřit ale i zdravě," ozval se Harry, když byl brunet už skoro u dveří. Místo slovní odpovědi se mu také dostalo pouze zvednutí prostředníčku na Louiho pravé ruce a poté už byl modrooký nadobro pryč ze zasedačky. Tiché dovření pantů tomu bylo dostatečným důkazem.

Harry se tiše se zavrtěním hlavou zasmál.

Nikdy by nevěřil, že z patnáctiletého rozmazleného nic neumějícího spratka se stane něco takhle sexy a drzého. Ta změna se mu ale líbila, to musel uznat.

                                                                                           ***

Louis vyběhl schody nahoru na plochou střechu vysokého věžáku a posadil se na její okraj tak, aby mu nohy visely volně dolů. Následně si zapálil cigaretu a blaženě potáhl. Přitom do něho narážel mírný vítr, který mu cuchal vlasy a znemožňoval slyšet tiché klapání Harryho lakýrek.

I přes nevědomost sebou ale netrhnul, když mu Harry vzal z prstů cigaretu, sám si z ní potáhl a posadil se vedle Louise na okraj střechy. Poté mu cigaretu podal zpět.

Několik minut jen seděli a kouřili takto střídavě jednu cigaretu a Louis se navíc díval do dálky na slunce, které příjemné hřálo. Ticho přerušil jako první Harry.

„Už dlouho si nezkusil utéct, plánuješ něco?"

Louis se ušklíbl. „Ne."

„Vzdáváš se?" vrátil mu úšklebek Harry a potáhl si z neřesti mezi svými prsty silněji.

„Ne."

Harry povytáhl obočí.

Louis k němu natočil hlavu a sebral mu cigaretu z ruky. „Já se totiž nikdy nevzdávám."

Harry se tiše zasmál. Louis se totiž ohledně tohohle chování vůbec nezměnil. Byl taková malá šelmička, která ale na rozdíl od jiných neuměla jen štěkat, ale i kousat. Vždy se mu tohle na chlapci líbilo. Možná proto se taky tehdy rozhodl, že ho nikomu jinému nedá. Brunet byl jen jeho.

Když si ho totiž vzal poprvé, byl ještě panic. Ani se nedivil, když mu bylo teprve patnáct let a byl synáčkem prezidenta. Když si ho ale tehdy vzal a chlapec se pod ním bránil, brečel, křičel a kousal, rozhodl se, že tohle nikomu jinému nedopřeje. Uvázal ho na sebe jako pán psa na řetěz.

A Louis to respektoval. Nějakou dobu. Ze začátku ano, protože tenhle celý prohnilý svět byl pro něho nový a neznámý a Harry byl jediný, kdo mu slíbil naprostou ochranu.

Když se ale malé štěně otrkalo, začalo vystrkovat své ostré zoubky. To byla doba, kdy se Louis snažil poprvé utéct. Samozřejmě, že ho chytili, ale i přes potrestání, které přišlo, to zkoušel znova a znova.

A Harry ho obdivoval. Byl nezkrotný i přes tu všechnu bolest, kterou mu Harry prováděl.

Jednou ale Louis zašel moc daleko.

Pokusil se vyspat s někým jiným, aby mu jeho oběť následně pomohla prchnout. Jakou chybu udělal, to si bude nejspíš pamatovat navždy, protože ještě někdy teď má díky Harrymu noční můry. Harold se to totiž dozvěděl a jeho trest nebyl vůbec mírný.

Toho muže zaživa vykastroval. A nutil se na to Louise dívat, aby chlapec, štěně, pochopilo, že s ním si zahrávat nemá a aby se konečně začalo chovat jako dospělý pes. A k překvapení všech to pomohlo.

A ta změna byla opravdu radikální. Navíc nešlo jen o Louisův vzhled. Šlo i o jeho povahu a chování. Změnil se celý. Už jen neškrábal a nekousal. Už trhal a zabíjel.

_____________________________

Zdravím. :)

Po dnešku jsem si zase musela spravit trošku náladu a tahle povídka mi zrovna přišla pod ruku. A tak jsem kus napsala a teď Vám sem kus dávám, zatímco mi kotě chrápe na peřině a mně je zima, protože se nemůžu přikrýt. :D :)

Jinak děkuji moc všem komentujícím. Dáváte mi tak vědět, že mám psát dál a tenhle příběh nezahazovat. :))

PisálekMaty