For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

15. kapitola

Louisovi se lehce rozšířily zorničky poznáním. Niall. Probral ho až Harold, který mu bolestivě sevřel dlaň. „To bude asi omyl... Jsem Wiliam," donutil se říct naprosto klidně netřesoucím se hlasem. Srdce mu však divoce bušilo, když poznal svého jediného pravého kamaráda z dětství před šesti lety, který ho bral takového, jaký byl a nevyužíval toho, kolik má Louis peněz.

Harold ho lehce zatahal za ruku.

A Louis pochopil. Prudce zamrkal, aby rozehnal slzy a sklopil pohled. Poté se od blonďáka odvrátil a Harry ho začal opět odvádět pryč od jeho pojítka s dřívějším životem. Od Nialla. Poznal ho ihned, stejně jako poznal on jeho. Nepochyboval, že ho poznal. Navíc mu dal nápovědu. Použil své prostřední jméno. Jen doufal, že to tak brzy nedojde Harrymu.

„Louisi!" ozval se najednou výkřik, v jehož hlase bylo jasně znatelné pochopení.

Harry zasténal. „Kurva!" zasyčel a rozeběhl se. Nedbal na to, že za sebou skoro táhne ztuhlého bruneta. Jenže Louis ho takhle brzdil a tak nebylo divu, že ho v jednu chvíli uhodil do zraněné ruky, aby chlapce probral.

Louis bolestně zasténal a tvář zkřivil bolestí. „Co děláš, idiote?!" zasyčel, ale poslušně se rozeběhl davem po Harryho boku, aby ho muž nemusel táhnout.

„Potřeboval jsem tě probrat a jiný způsob nebyl! Teď laskavě makej nebo nás ten kluk dožene a jsme v hajzlu!"

„My?! Snad ty, ne?!"

Harry naštvaně zavrčel, ale ni neřekl. Jen zrychlil své tempo, aby se blonďáka za nimi zbavil. Až po několika rychlých obratech a odbočkách si dovolil za jedním rohem zastavit a vyčerpaně se opřít dlaněmi o svá stehna.

Louis sebou hodil zády na zeď a snažil se klidně rozdýchat, což se mu moc nedařilo. Stále lapal po dechu a měl pocit, že to nebylo z dlouhého útěku. Srdce mu totiž ještě stále divoce bušilo v hrudi. Byl tak blízko domova. Tak blízko normálnímu životu a on poslechl a běžel s Harrym. Proč byl tak hloupý. Proč! Stačilo se mu jen vytrhnout a způsobit povyk. Tak málo stačilo. Tak proč to neudělal.

Nechápal sám sebe.

Pomalu otevřel oči a zadíval se na předkloněného muže před sebou. V tu samou chvíli, jako by to Harold vycítil, zvedl hlavu zelenooký muž. Několik vteřin na sebe jen mlčky hleděli, než se starší prudce pohnul a svým vlastním tělem přitiskl menšího bruneta k cihlové stěně. Jedny rty zajaly ty druhé v drtivém a naprosto zoufalém polibku.

Louis bolestně zasténal a silně sevřel v pěsti Harryhu bundu na pažích.

Starší se pomalu odtáhl a opřel si čelo o to Louisovo. „Stačilo tak málo," zašeptal a těžce přehltnul.

Brunet mu na to nic neřekl a jen křečovitě zavřel oči. Potřeboval z hlavy vyhnat obrázek nechápavého blonďáka a taky jeho hlas plný poznání.

„Musíme pryč. Co nejdřív," vydechl tiše Harry a odtáhl se od mladšího úplně. „Jdeme," sevřel v prstech Louiho zápěstí a vyšel opět na rušnou ulici, kde se brzy zorientoval a na okraji města v té zapadlejší části jim našel hotel. Nebylo ti oslňujícího, ale na jednu noc bohatě stačilo.

Harry ihned po příchodu zapnul televizi.

Louis se na ní podíval jen okrajově, načež ze sebe se sykáním stáhl bundu a zadíval se na krví promočený obvaz. Harry to s tou ránou zřejmě krapet přehnal a ta se znovu otevřela.

„Ukaž, pomůžu ti." Dlouhé prsty uchopily okraj černého trička a s tou největší opatrností ho z menšího sundaly. I tak se ale brunet neubránil bolestnému zasténání.

„Taky jsi mohl být šetrnější!" vyčetl staršímu muži a kousl se do rtu.

„Stejně jako ty jsi mohl být svědomitější!"

„Cože?"

Harry zabodl do mladšího svůj pronikavě zelený pohled. „Ten portýr, kterýho ses ujal, nás prásknul, protože vlastně vůbec není mrtvý. Můžeš mi říct, co jsi v té koupelně dělal?!"

Louis uhnul očima.

„Louisi!"

Brunet sebou prudce škubl pod tíhou toho oslovení. Harry nikdy nepoužíval jeho pravé první jméno jen tak. To opravdu jen ve výjimečných případech.

„Co sis, sakra, myslel?! Že on bude tvoje jízdenka domů?! Na něco jsi ale zapomněl, ty už domov máš!" zvýšil Harold svůj chraplavý hlas.

„Ano!" zakřičel i Louis. „Jo! To jsem si přesně myslel, protože to, čemu ty říkáš domov, tak to já vnímám jen jako zasrané vězení, chápeš?!"

Facka, která mu poté přilétla na levou tvář, ho tak vykolejila, že se neudržel na nohách a spadl na zem.

Harry k němu klesl do dřepu. „Teď mě dobře poslouchej, Williame! Budu dělat, že to s tím portýrem se jakoby nestalo a ty jen doufej, že nás nenajdou dřív, než odsud zmizíme. Já tě totiž nenechám jít, s tím se smiř. Radši chcípnu, než abych měl hnít v base a jestli nás najdou, tak ty půjdeš se mnou! Rozumíš?!" Ani nečekal na odpověď a opět se postavil na nohy, aby mohl vzít vibrující telefon v pravé zadní kapse. „Slyším, Zayne..." otočil se k brunetovi na zemi zády a odešel z obýváku.

Louis se sám se zatnutými zuby zvedl a odšoural se jako spráskaný pes do koupelny, kde vytáhl lékárničku a začal si ošetřovat krvácející ránu sedíc u toho na hraně vany.

Až v tu chvíli si uvědomil, jakou udělal hovadinu, že toho portýra nechal žít. Mělo mu být jasné, že až to Harold zjistí, klidný rozhodně nebude.

Rychle zamrkal a popotáhl nosem, aby si slzy z očí nenašly cestu ven. Nebyl přece slaboch a tahle období už měl dávno za sebou. Měl by se umět udržet. Ano, měl by.

Na ránu si nastříkal desinfekci a zároveň s tím se natáhl ke kohoutku. Pustil vodu, přidal trochu mýdla, a zatímco se vana pomalu plnila, neohrabaně si sám začal ruku opět obvazovat čistým obvazem.

Poté ze sebe jednou rukou stáhl úzké džíny společně se spodním prádlem a opatrně si vlezl do skoro vrchovaté vany se štědrou dávkou pěny. Nohou zastavil tekoucí vodu a bolavou ruku si opřel tak, aby ji měl na suchu a nenamočil si nově převázanou ránu.

Uvolnil se. Temenem se opřel o hranu za sebou a zavřel oči.

Tiché zavrzání dveří ale donutilo jeho tělo opět strnout. Oči ale nechal zavřené. Nehodlal Harrymu stále jen ustupovat, na to nebyl zvyklí a ani si zvykat nechtěl. Mlčky čekal, dokud se starší sám neozve.

A dočkal se. Stačilo pár promlčených vteřin.

„Můžu k tobě?"

Louis zatnul čelist, ale nakonec oči neochotně otevřel a natočil hlavu na bok, aby na muže ve dveřích viděl. Několik dlouhých chvil si ho měřil pohledem. A poté pomalu beze slova přikývl.

____________________

Konečně jsem se dostala i k tomuhle příběhu. Vím, co s ním chci udělat, ale nemám čas a někdy ani chuť spát, proto mám delší odmlky. :)

Snad se líbilo a nezlobíte se. 

~Matthew~