For Blue Eyes || Larry Stylinson ✓

16. kapitola

Starší muž se spokojeně pousmál a vešel celým tělem do prostor koupelny, kde za sebou tiše zavřel. Poté přešel blíže k brunetovi ve vaně a pomalu se začal svlékat. Hezky knoflíček po knoflíčku a přitom propaloval Louise svým zeleným pohledem.

Tiše se zasmál, když brunet nasucho polknul a odvrátil svůj pohled dolů na pěnu na hladině vody. „Jsi nervózní," zkonstatoval tiše pobaveným tónem a odložil košili na umyvadlovou skříňku.

„Tak to asi špatně vidíš..." dostalo se mu odpovědi od po krk ponořeného bruneta.

Harry vyklenul obočí a sklonil se, aby ze sebe stáhl až příliš úzké džíny. Poté přešel beze slova k zrcadlu a v rychlosti si na hlavě vytvořil ze svých dlouhých vlasů drdol, aby si je zbytečně nenamočil.

Tiché šplouchnutí mu dalo vědět, že mu Louis ve vaně udělal prostor a čeká už jen na něho, proto nemeškal a opatrně si nahý vlezl za něho. Dával obzvlášť velký pozor na Louiho ruku, která byla, jak si všiml, v čistém obvaze.

„Měl si říct, pomohl bych ti," pohladil opatrně štíhlou paži, když se o něho brunet opřel zády a uvolnil se.

„To sotva," odsekl mladší muž lehce dotčeným tónem hlasu a opřel se temenem hlavy o Haroldovo rameno. Jak se zdálo, stále mu nic nezapomenul a čerstvá facka tomu moc nepřidala.

Harryho na chvíli zahryzalo svědomí. Možná si tu facku Louis nezasloužil a vlastně... Ani ta slova, která mu poté vmetl do tváře, si nezasloužil. Možná by se ho měl Harry více snažit pochopit. Měl počítat, že toho chlapce Louis nezabije. Dělal to s odporem už tak a nikdy ne bezdůvodně.

Tiše si povzdechl, načež se lehce sklonil a přejel rty po brunetově šíji, které následně věnoval polibek na usmířenou. „Nezlob se," zajel pravačkou po hladinu a pohladil vnitřní stranu mladšího stehna. V cestě výše byl ale zastaven pohotovou rukou, která mu věnovala silné stisknutí v odmítavém gestu.

„Harolde," zamumlal varovně Louis a svůj stisk nepovolil ani o trošku.

Harry se zasmál do jeho kůže na krku, kterou následně lehce stiskl zuby. „Ve vaně ne?"

„A kdo řekl, že vůbec něco bude?"

„Počítal jsem s tím jako se samozřejmostí. Přece jsme to nedokončili, potřebuju tě."

„Ne, potřebuješ to."

„Ale k tomu potřebuju tebe."

Louis sevřel rty do přísné linky. „Teď ne."

Starší muž se jen pousmál a ponořil pod vodu i svou druhou ruku, kterou obejmul bruneta kolem hrudi. Po tom gestu uvolnil Louis své sevření a nechal okolo svého trupu se obmotat i druhou svalnatou paži.

„A kdy teda?" zeptal se tiše Harry.

„Jdi do prdele, Harolde," zavrčel podrážděně Louis a zavřel oči. Byl unavený, zklamaný a měl jít a podržet nadrženému třicátníkovi?

„Fajn," zamumlal nakonec smířlivě starší muž a natáhl se pro houbu. Na tu poté nalil trošku gelového mýdla a začal opatrně Louise před sebou omývat.

„Snažíš se být hodný, abych ti podržel?" cukl brunet obočím stále se zavřenýma očima, ale už s mírným úsměvem na rtech. V posledních dnech ho totiž Harry stále více a více překvapoval svým chováním. Takhle hodný nikdy nebyl, v rámci mezí.

„Když podržíš, budu jen rád, když ne, tak se zlobit taky nebudu."

„Nevím, kdo jsi ty, ale toho druhého Harolda mi nevracej..." zamručel brunet spokojeně a počkal, dokud se na něm Harry dostatečně vyřádí. „Tak děkuju," narovnal se a poté se i otočil, aby mohl opatrně vstát.

S Harryho pomocí přelezl vanu a stoupl si na kobereček před ní. „Počkám v ložnici, hm?" pousmál se a navlékl se ještě opatrně do županu. Poté se pomalu sklopil a s jednou rukou zapřenou o hranu bílé vany Harryho políbil.

„Dobře," vrátil mu pomalu starší stále ve vaně polibek a poté už jen spokojeně sledoval, jak brunet odešel pryč.

Louis se ještě cestou natáhl pro malý ručník, kterým se cestou otřel z toho nejhoršího, aby nenadělal po celém bytu nepořádek vodou. Ten poté odložil na topení v ložnici a pevně kolem sebe župan uvázal, aby mu nebyla zima. Topení nastavil na příjemnou teplotu.

Poté se opatrně položil zády na pohodlnou postel a zavřel oči. To ticho bylo jako ukolébavka. Jak tak nad tím ale přemýšlel, bylo to mnohem lepší než třeba televize nebo hudba. Prostě jen ticho, to měl nejraději od jisté doby.

Myšlenky mu samy od sebe zaběhly k muži, který ho před šesti lety unesl. Harold. Harold S nebo také prostě jen Snílek. To teď vlastně nevěděl jeho příjmení a jak si tak uvědomil, nikdy se po něm ani nepídil. Neměl důvod.

Harry jako muž... Byl krásný. Charismatický, vášnivý, sexy a to i přesto, že mu táhlo na třicet. Sex s ním bylo něco nepopsatelné úžasného. Jeho tělo samý sval, zpevněné.

Jeho povaha už ale krapet pokulhávala. Kromě těhlech záchvatů vzteku ale Louis nemohl říct, že by na něho byl Harry někdy vyloženě zlý. Naopak. Hýčkal si ho jako něco, co mu je cennější než jeho vlastní život. Nikdy mu neřekl, miluju tě a ani Louis sám jemu, protože... nikdy dřív nad tím tak moc nepřemýšlel. Vždycky to byl jen ten pevně zakořeněný vztah únosce a unesený a ne partneři ve vztahu.

Jenže teď... Teď bylo vše jinak. Louis jen hádal, že Niall si informace, které viděl, nenechá pro sebe. Jak dlouho tedy bude trvat, než Louise najdou. Jak dlouho budou s Harrym ještě spolu. Zbývá jim den nebo snad týden? Měsíc? Rok?

„Spíš?"

Pevná matrace se prohnula pod váhou dalšího těla, které se opatrně vyšplhalo po čtyřech až nad Louise. Tomu naskočila husí kůže z tichého chrapláku, který se rozlehl jinak naprosto tichou ložnicí.

„Ne," otevřel pomalu oči a zadíval se do těch Haroldových nad sebou. „Ještě ne."

„Fajn," zapřel se Harry jednou rukou po straně Louisovy hlavy a druhou obratně rozvázal uzel na županu, který následně rozhalil.

Brunet poté sám zvedl zdravou ruku, zahákl prsty za teď už rozpuštěné kudrnaté vlasy a stáhl si muže k sobě dolů pro hladový, ale pomalý, polibek. „Dneska ale pomalu," zamumlal tiše poté do protějších rtů.

Harry opatrně na menší tělo v peřinách nalehl. „Dobře."

_____________________

Zkusila jsem se upnout na něco jiného, než je Drarry a překvapivě to trošku zabralo. Já ten rozdíl tedy vidím, nevím, jak vy. :D

Hezké počtení. ;)

~Matthew~