Now and here! (1D)

12.I remember

*Ray
Konečne se mi podařilo pohnout a otevřít oči. Byla jsem hrozně zmatená, kde jsem, co se stalo a spoustu dalších věcí mi prolétalo myslí.
"Ray?" zašeptal Harry.
" Co to? Kde to jsem? " začala jsem na něj chrlit otázky.
" Si v nemocnici. Zavolám doktora" doširoka se usmál a na chvilku zmizel. Za pár minut tu byl i doktor.
" Dobrý den" řekl doktor v bílém plášti. Jen jsem kývla a čekala,co bude dál.
" Jak se cítíte?" zeptal se mile.
"V pohodě. Můžu domů?" zeptala jsem se okamžitě.
" Koukám, že jste bojovnice. Bohužel domů ještě nějaký čas nepůjdete. Byla jste v kómatu a váš stav ještě není stabilní " řekl. Zamračila jsem se,ale za to jsem získala káravý pohled od doktora.
Udělal ještě nějaké drobné vyšetření a odešel. Harry stál v rohu pokoje a nervózně se na mě díval.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se.
" Ehm" začal, poškrábal se na zátylku a vypadalo to, jakoby vedl vnitřní válku.
"Prostě tu jsem" řekl nakonec. Trochu mě to zklamalo, že neřekl něco jiného, ale možná je to dobře.
" Tak já asi půjdu" řekl po chvíli ticha. 'Ne, Ray to nedělej!' ozval se hlas v mé hlavě.
"Můžeš zůstat" řekla jsem i přes ten otravný hlas, který mi říkal pravý opak.
Vytřeštil na mě oči,usmál se a sedl si na židli, která byla u postele.
"Je fain tě vidět ehm ' probuzenou'" zasmál se tak, že se mu objevily ďolíčky. Pamatuju si krátké utržky jeho vyprávění. Nevěděla jsem,že si to člověk může pamatovat, ale já si to prostě pamatovala a tak nějak jsem ho přestala nenávidět,když jsem se dozvěděla něco málo z jeho života Nebudu mu zatím říkat, že si to pamatuju a pokusím se s ním normálně skamáradit. ' To nedopadne dobře ' ozve znovu ten idiotský hlas.
"Mám to zavolat klukům?" zeptal se nejistě.
" No, já myslím, že dnes ještě ne" mrkla jsem na něj a to způsobilo, že své rty roztáhl do ještě většího úsměvu.
"Myslel jsem si to" řekl
" Heleee" vyjekla jsem a u toho se zasmála.

Povídali jsme si až do večera a zjistila jsem, že není vůbec takový jaký jsem si myslela, že je. Vlastně o všech si vždy musím namluvit, že je nenávidím, protože si nemůžu dovolit mít kamarády, ale Niall, Harry, Louis a Liam si nějak probojovali cestu do mého života.
" Je mi líto, ale už musíte jít." řekla sestřička Harrymu,která právě donesla večeři. Jestli se tomu teda večeře dalo říkat.
" dobře " řekl a zvednul se.
Protáhl se a nejistě se na mě podíval.
" Co je? " zeptala jsem se zmateně.
" Můžu přijít i zítra jestli budeš chtít " navrhl.
Usmála jsem se " jasně a vem i kluky" odpověděla jsem. On se znovu usmál, mávnul rukou a já už jen pozorvala jeho mizící postavu.

*Luke
" Ne!" řekl jsem okamžitě.
" Luku, tady už to není moc fain.Začneme znovu" řekl Ash.
Mají pravdu, ale já tu Ray nenechám.
"Takže to celou dobu Bill zařizoval v Austrálii? Náš nový začátek? Prostě se odstěhujeme a všechno z tadyma tu necháme? Pomyslel někdo na to, co tomuto řekne Ray?" začal jsem být celkem naštvaný, protože toto není správné. Možná nemáme nic, ale máme tady i ty hezké vzpomínky. Ne, jen ty špatné.
" Luku,Ray bude ráda když z tadyma vypadne" řekl Cal.
"To si nemyslím" Pořád jsme si stál za svým.
"Příští týden odlétáme." oznámil Ash.
" Vy jste fakt dobří teda! " řekl jsem ironicky.
Nemohl jsem nic dělat. Billovi odporovat nemůžu. Jen už chci, aby tady byla Ray a taky k tomu něco řekla. Měl bych za ní zajet zítra podívat. Nakonec jsem šel do sprchy a unaveně se svalil na postel. Téměř okamžitě jsem usnul.

*******
*Ray
"Dobré ráno" pozdravila mě sestra ráno.
"Dobrý." odpověděla jsem rozespale.
"Já vím, že je brzo, ale musím vám odebrat krev" řekla tak trochu provinile.
" To nevadí " snažila jsem se znít mile.
Trochu se usmála a začala si připravovat všechny pomůcky.
Nakonec mi v pohodě odebrala krev a odešla.
Tak teď už neusnu. Chvíli jsem se koukala do stropu, ale bylo to nekonečné. Za chvíli mě to tak unudilo, že jsem přece jenom usnula.