Now and here! (1D)

23.Musíme zpět

*Ray
Dny ubíhají jako voda. Už je to pět dní od doby, kdy mi Harry poprvé řekl, že mě miluje. Od té doby se to mezi námi nějak zlomilo. Měla jsem pocit, že jsme sice pár,ale já pořád měla nějaké zábrany. Když mi to řekl, tak se vše změnilo. Je to blbost?  Možná, ale prostě mi to tak přijde.
Právě sedím u stolu a přehrabuju se v cereáliích.
" Kluci?" zvednu hlavu.
" Co? "
" Dnes už musíme zpět do NY" řekla jsem smutně.
" V kolik? " zeptal se Louis.
" Za 4 hodiny nás bude čekat letadlo."
Byla jsem trochu nesvá. Nechci z tadyma. Je tu klid a nikomu se nemá co stát.

******
" Ray?" ozve se ten jeho dokonalý hlas.
"Jop?" otočím se čelem k němu.
"Jak to bude až dojedem domů?"  zeptá se.
" Harry, já to teď  nechci řešit. Budeme muset vybavit celý dům.  Tím začneme a pak se vymyslí plán, jak zničit Amy." řekla jsem trochu nevrle.
" Dobře " rekl
Vzala jsem si kufry a začala balit.  Stejně tak jako všichni ostatní jsem nadávala, že to tam nemám šanci narvat. Ale nakonec se to povedlo.

" Můžeme? " zeptal se Luke dole u dveří.
Smutně jsem se rozhlédla a přikývla. Všichni vypadali smutně, že z tadyma musíme už pryč, ale hold se nedá svítit. Čím dřív to v NY bude vyřízené tím líp. Všichni už jsou na tom s výcvikem dobře což mě trochu uklidnilo, ale ne natolik, abych se o ně přestala bát.

" Ray? Jdeš ?" houkl od auta Harry.

 "Jo, jen jsem se zamyslela." zatřepala jsem hlavou a vydala se k autu, do kterého jsem nastoupila a naposledy se koukla na dům.

"Vrátíme se sem. " řekl Luke 

Podívala jsem se na něj a jeho odraz v předním zrcátku ukazoval stejné emoce ,jaké teď cítím já. 

Cesta uběhla v pohodě a teď už sedíme v letadle a míříme tam , kde nás čeká válka.

******************

"Jak to vidíte na dnešek?" zeptala jsem se hned, jak jsme dojeli domů.

" Nevím, jak vy ,ale já jsem mrtvej" fňukl Niall.

"Jo , já bych taky dneska dal oraz a zítra začneme." přidal se Luke. Nadzvedla jsem obočí a vyvalila na něj oči. Zrovna od Luka bych nečekala, že bude chtít něco odkládat.

" Tak dobře. Dneska bych to viděla na teoretický den." zasmála jsem se. 

Vzala jsem si věci a šla do pokoje. Kluci udělali to samé a každý zmizel ve vlastním pokoji. Otevřela jsem své dveře a cítila se nějak divně. Měla jsem nádherný pokoj a celkově to tu bylo skvělé,ale chyběl mi tu Harry. Ten měsíc jsem bez něj byla maximálně na záchodě. Zakroutila jsem nad sebou hlavou a chtěla začít vybalovat, jenže mi to prostě nedalo. Na patě jsem se otočila a zamířila si to přímo k němu. 

"Co se děj...?" nestihl to ani doříct , protože jsem se mu přilepila na rty. Po chvíli nám oběma došel dech a tak jsme se od sebe odtáhli.

"Chyběl si mi" šeptla jsem a opřela si čelo o to jeho. Chytl mě za boky  a jemně se usmál. 

"Jo , bylo to dlouho. Celých 5 minut." zasmál se a dal mi malou pusu . 

"Já jen, že tam jsme spolu byli pořád a teď když jsem stála v tom pokoji ...Prostě to bylo divný." 

" Stěhuješ se ty ke mně nebo já k tobě?" zeptal se.

" Já k tobě" vypískla jsem, chytla ho za tričko a táhla ho k sobě.

"Co to?" začal protestovat.

"Pomůžeš mi. " oznámila jsem mu a mrkla na něj.

"Hádám, že nemám na výběr. " zasmál se.