*Luke
" Rozumím. Hněte sebou! " bylo poslední, co řekl než zavěsil.
" Jdeme! Zavolej Ray aby jela na letiště v centru!" vyhrkl jsem na Harryho a rozběhl se k autu.*Ray
Vběhla jsem na letiště hledajíc kluky. Nakonec jsem je uviděla jak všichni koukají směrem k kontrolní stanici (omlouvám se ale moc nelétám, takže moc nevím,jak se co jmenuje!-_-). Rozběhla jsem se za nima.
"Zdrželi jste to??" zeptala jsem se zadychaně.
"Jo,ale už to dlouho trvat nebude. Řekl jsem nějakému chlapovi ať do ní vrazí a dá ji na záda tohle." řekl Liam a ukázal na malou železnou placku.
" Co to je? " nadzvedla jsem obočí.
" Nic jen to drží na oblečení a pípá to." pokrčil rameny.
" skvělý." musela jsem uznat.
" Tady to nepůjde. Musíme to udělat buď v letadle nebo ještě než do něj nastoupí." zamyslela jsem se nahlas.
" Tak co teda? Už prošla." ukázal Harry.
Došla ji trpělivost a vysvlékla se celá. Měla sportovní podprsenku a obyčejné krajkové kalhotky.
Všichni na ni čuměli. Musela jsem se zasmát a potáhla je za rukáv.
" Jdeme. Schováme se za letadlo a tam je odpráskneme. V letadle je to na houby." řekla jsem a společně jsme se rozbehli k letadlu. Museli jsme běžet oklikou. Schovali jsme se za letadlo a čekali až přijdou.
" Je to snadné. Nebudou to čekat. Dojdou,my vylezem, postřílíme je a konec." šeptla jsem jejich směrem.
" Jde to nějak lehce." zakroutil hlavou Luke.
Měl sice pravdu, ale to jsem si nechtěla připustit.
" Už jdou." informovala jsem je. Vytáhla jsem tlumič a poprvé vystřelila. Jedna kulka dva chlapi. Neměli jít zasebou. Ostatní sebou začali otáčet do všech stran. Kývla jsem na kluky na znamení, abysme vylezli. Amy se na mě zaraženě podívala. Šla jsem s kamenou tváří. Po pravé straně šel Luke a po levé Harry. Kluci šli za náma. Zastavili jsme se, udělali řadu a čelili jim. Udělali to samé.
" Jak si mě našla? " zeptala se.
" Diváš se na nejlepší gang ve městě zlato." mrkla jsem.
" Kde si vzala ty gorily? " ukázala jsem na další čtyři může kolem 40 let.
" Neříkala si, že jdem proti Ray Mayersové " sykl jeden jejím směrem. Vpíjel se do mých očí, ale neuhla jsem. Nepříteli nikdy neuhnu. Nikdy!
" Nechceme problémy." řekl jeden muž víc nahlas naším směrem.
"Tak proč jste tady?" krikl Liam.
"Dlužili jsme jí to..." chtěl pokračovat, ale Amy ho přerušila.
" Sklapni." zavrčela, vytáhla zbraň a namířila ji na mě.
Okamžitě jsem udělal to samé, jako všichni kluci. 5 hlavní mířilo na její vygumovaný mozek.
"Už se tam nevrátím." šeptla.
"Máš pravdu, nevrátíš." řekla jsem, protože jsem věděla, že myslí sklep ve kterém měla ' perfektní pobyt'.
najednou se ozval výstřel. Naštěstí se asi netrefili, protože nikdo nebyl od krve ani nepadal. Začali jsme po sobě střílet. My byli vojáci a letiště bylo bitevní pole. Chlápci se nakonec taky zapojili a musím uznat, že měli hodně dobrý výcvik.
Zrovna jsem byla sražená k zemi jedním z těch Shreků. Snažila jsem se ho ze sebe sundat, ale byl příliš těžký. Přišpendlil mě k zemi jen jednou rukou. Nechápala jsem, kde bral takovou sílu. Druhou rukou mě mlátil až jsem musela odflusnout ktev z úst. Zkřivila jsem obličej do bolestné grimasy a podívala se na okolní dění. Byli v přesile. Jediná Amy stála a dívala se. Liam sedel na jednom chlapovi. Mlátil do něj,ale pak ho druhý chlap odtrhl a tak se to otočilo. Harry ještě stál,ale zakrvácený obličej napovídal, že už dlouho nevydrží. Louis na tom byl stejně, jako já. Luke se pral se třema chlapama, ale pomalu klesal k zemi. Dva ho drželi,aby se nenomhl ani hnout. Třetí vytáhl zbraň a namířil ji na něj. V ten moment jsem přestala dýchat. Čas se zastavil. Nepřijdu o další člověka. Nepřijdu o Luka. Povedlo se mi uvolnit koleno a tak jsem ho prastila do kulí. Uvolnila si ruku a vytáhla nůž z boty. Bodla jsem ho. Spadl ze mě, ale pro jistotu jsem ho vší silou kopla do hlavy. Sebrala jsem ze země zbraň a vystřelila. Zasáhla jsem chlapa, který mířil na Luka do ruky, takže mu vypadla zbraň. Rozběhla jsem se a skočila na něj. Udělala jsem chvat, který mu zlomí vaz. Znovu jsem vystřelila a zasáhla dalšího, který držel Luka, to mu pomohlo se vyprostit a vyřídit je. Zastřelil jednoho z těch, co seděli na Liamovi.
Chtěla jsem pomoct Louisovi,ale znovu jsem ucítila tvrdý náraz na na beton. Byla jsem znovu přišpendlená k zemi, ale nic se nedělo. Bylo tu tolik lidí, že jsem ztrácela přehled.
Ale i ta masa lidí nepomohla abych neviděla, jak jde se zbraní ke mě. Začala jsem sebou mlátit,ale nepomohlo to.
"Vždy vyhraju." ušklíbla se.
Podívala jsem se na osobu, kterou jsem chtěla vidět jako poslední. LUKA! Až teď jsem si uvědomila, že tu pro mě vždy byl,ne jako kamarád,ale jako přítel,jeho city jsem přehlížela, ale to, že umřu mi otevřelo oči. Ostatní bojovali o život a já jim nemohla pomoct. Harry měl co dělat, aby ty dva co po něm šli zvládl a tak si ničeho nevšiml. Chtěla jsem naposledy vidět jeho smaragdové oči. Chtěla jsem vidět Liamův zářivý úsměv a chtěla jsem slyšet blbý vtípek od Louise. Ale to už se mi nesplní. Byla jsem v pasti, nikoho jsem nemohla zachránit, nikoho! Ani sebe." Nebudu tě prosit." zavrčela jsem. Snažila jsem se vyprostit ze sevření, ale stejně to nešlo.
"Ještě tě nezabiju. Chci aby si trpěla. Koho mám zabít? Luka nebo Harryho? Který ti zlomí srdce víc? " udělal smutný kukuč.
" Ty svině!" zakřičela jsem se slzama v očích.
Letmo jsem se podívala na Luka. Potom na Harryho. Nebudu volit. Nebudu!
" Nebo snad oba? " nadzvedla obočí.
" Zabij mě! Nechej je na pokoji! " rozkázala jsem.
" Ty si ublížila mně, já zase tobě. Oko za oko zub za zub." řekla.
Škubla jsem nohou a vymanila ji, podkopla jí nohy, ale hned jsem byla zase nehybná. Amy se znovu postavila s nasupeným výrazem.
" To si dělat neměla." zavrčela a namířila na mě zbraň.
Viděla jsem Luka, který se na mě podíval. Strach v jeho tváři mě ničil.
"Miluju tě." naznačila jsem ústy.
" Tak na co čekáš?! " vyprskla jsem. Nemohla jsem se dál dívat, jak ostatní trpí.
" Ray! Ray!" křičel. Chtěla jsem, aby jeho modré oči byly to poslední,co uvidím.ahojky, tak dneska tu máte už druhý díl, abych vám nahradila moji neaktivitu. Snad se vám to líbilo.
Pac a pusu :-*
- Lenus
ČTEŠ
Now and here! (1D)
FanfictionŽít okamžikem a být sama bylo to jediné,co mě drželo při životě. Drželo mě to do té doby, dokud nepřišli oni.