*Ray
Zamručela jsem a začala se zvedat. Chyba! Zaskučela jsem bolestí a zase si lehla na studenou podlahu.Smrdělo to tu plísní a jediným zdrojem světla bylo zamřížované okno. Rozhlédla jsem se a snažila si dát dohromady,co se vlastně stalo.
"Šípková růženka se nám probudila!" křikl hluboký hlas. Vysoká postava stála mezi dveřma a dívala se na mě. Vystoupila z šera a já viděla kluka v černém oblečení, s krátkým sestřihem a mohutnou postavou.
"Jdi do prdele." zamumlala jsem a za to schytala kop do žeber.Zaskučela jsem a zasmála se. Vážně se právě směju?! Už mi fakt jebe.
"Asi ti toho dali víc než měli. Nějak ses nám ty dva dny neprobouzela." zasmál se ten kluk.
"Co si křičel?" doběhl tam kluk menší postavy a asi v mém věku.
"Už je vzhůru." odpověděl mu s úšklebkem.
" Páni. Si celkem kočička." olízl si ret a přitom si mnul ruce. Udělal pár krok ke mně a začal mi přejíždět po kůži.
"Už nikdy na mě nešahej! " zavrčela jsem a s posledních sil vyskočila na nohy a jednu mu natáhla. Bolelo mě to jako čert.Měla jsem pocit jakoby to nebylo moje tělo. Každý pohyb bolel,ale jeho rány bolely daleko víc. Zase jsem skončila na podlaze.
"Tak drsňačka jo?" zasmál se a ještě jednou mě praštil. Odplivla jsem krev a utřela si nos.
" To by stačilo." Ozval se hlas,který jsem znala tak dobře. Amy vstoupila do místnosti se zlomyslným úsměvem na tváři. Sklopila jsem hlavu k zemi,protože jsem ji rozhodně nechtěla koukat do očí.
"Vstávej. Půjdeš do malinko lepších podmínek." křikla a ti dva kluci mě chytli pod pažema a táhli kamsi pryč.
Nic jsem neříkala. Nemělo to cenu. Ocitla jsem se ve světlejší místnosti,kde v rohu byla matrace o kousek dál malý stolek a na druhé straně záchod s umyvadlem. Fakt super Amy....
Vrazili do mě a já spadla opět na podlahu. Ach bože, už zase. Protočila jsem oči a po zvuku zavírajících dveří jsem si lehla na matraci. Pak už bylo ticho. Venku se stmívalo to znamená, že tu už budu 3 dny. Nechápu proč mě rovnou nezabili,ale něco mi říká,že to zítra zjistím. Byla jsem slabá a proto jsem za chvíli usnula.
***************
" Vstávej!"zakřičela Amy.
Otevřela jsem oči a v pokoji přibyla židle a vedle ní byly na podlaze provazy. "Proč to jsou vždy provazy?" zaskučela jsem v duchu a čekala,co bude dál. Amy došla až ke mě, chytla mě za paži a chtěla dotáhnout k té židli. Byla jsem odpočinutá a už jsem měla víc síly. Paráda. Zapřela jsem se a při první příležitosti jí podkopla nohy. Sedla jsem si na ni obkročmo a začala zasypávat její obličej jednou ranou za druhou.
"Slez z ní!" křikl hlas kluka ,který se tu objevil a odtrhával od ní. Chytl mě zezadu a toho jsem využila. Chytla jsem jeho ruku ,kterou jsem přetočila a tím získala vedení. Otočila jsem se a dala mu kolenem přímo do obličeje. Páka na ruku je nejlepší. Bohužel se tu objevili i další a na ty už jsem neměla. Bylo jich moc. Připoutali mě k židli a vítězně se usmáli.
"Jasně zasmějte se." protočila jsem oči a pak ještě dodala.
" Myslím, že si můžete zatleskat. To chce koule jít v 6 na jednu holku." řekla jsem ironicky.
" Ty malá děvko!" křikl ten nejvyšší a praštil mě do obličeje. Bolelo to,ale teď je čas na to mít kamennou tvář a všechno vydržet.
"Vypadněte!" křikla Amy a já nadzvedla obočí.
ČTEŠ
Now and here! (1D)
FanfictionŽít okamžikem a být sama bylo to jediné,co mě drželo při životě. Drželo mě to do té doby, dokud nepřišli oni.