Now and here! (1D)

41. Interment

Vítr si pohrává s mými prameny vlasů ,které jsou navlhlé od jemného deště. Studené kapky dopadaly na mou tvář , smíchaly se spolu s slanýma slzama a tak jsem semkla pevně víčka k sobě a zhluboka se nadechla.

Stojíme na pláži a koukáme na rakev. Déšť se zesiluje,ale každému je to jedno. Nedokážu se soustředit na nic jiného než na bubnující kapky o jeho dřevěnou rakev. Edd říká klasická slova,která se na  pohřbu říkají a my tiše stojíme v černých barvách. 

"Teď je čas vaši řeč." vzhlédl k nám a my se po sobě podívali. Jako první jsem šla já. Nikdo z nás neměl čas na to si nějaou řeč nachystat a proto jsem si stoupla k jeho rakvi a spustila.

"Vím, že budu plácat páté  přes deváté,ale Niall by se tomu tiše uchechtával ,jak už bylo v jeho zvyku. My všichni jsme byla rodina a Niall na tom má největší zásluhu. Tehdy jsem se všech stranila a bála se , že někoho ohrozím. Všichni se ode mě drželi dál,protože věděli, že nejsem příjemná. Ale Niall? Vřítil se do mého života a nenechal se odehnat. Byla to ta nejlepší a zároveň nejhorší věc,co udělal. Díky němu mám vás. Díky němu jsem poznala svět s rodinou. Jsem mu hrozně vděčná, že se tehdy nenechal zastrašit.Jenže kdybych byla tvrdší, tak nemusím říkat žádnou řeč... " Zavřela jsem oči a pevně stáhla obočí k sobě. Setřela jsem slzy a podívala se přímo na rakev,kde ležel. "Byl si ten nejpozitivnější, nejvysmátější a nejhladovější človíček kterého jsem kdy znala. Hrozně mi budeš chybět a mrzí mě, že tu nemůžeš být s náma. Nialle vždy na tebe budu vzpomínat jako na někoho,díky komu mám tuto rodinu. Díky komu jsem našla cestu z úzkých. Tak moc mi budeš chybět! Tak hrozně moc.." hlas se mi lámal a já už nebyla schopná pokračovat. Déšť maskoval proud slz který mi tekl po tvářích,ale i přes to jsem cítila slanou chuť na rtech.

Vrátila jsem se mezi kluky. Postupně chodili a říkali své řeči. Nedokážu se s ním rozloučit! Já to prostě nedokážu! Byl jako můj bráška! Nemůžu ho ztratit!

" Prosím zvedni se a řekni , že to byl jen pitomej vtip! Vrať se k nám! Prosím! "Šeptal hlas v mé hlavě.

Ucítila jsem stisk na mém rameni.Škubla jsem sebou. Luke , který to nesl asi nejlíp se na mě soucítně díval a svíral mé rameno. Na nic jsem nečekala a zavrtala se mu do náručí. Kluci ho znali nejdýl,proto jsem jim dala prostor,aby byli spolu. Teplo Lukové naruče mě uklidňoval,ale zároveň jsem cítila větší bolest. Vzlyky začaly otřásat mými rameny. Nemohla jsem to v sobě už držet. 

"Ššššš. Ray, prosím nebreč. Chce to čas a bude to všechno dobrý." šeptal uklidňující slova do mých vlasů. Vím , že měl pravdu,ale já mu v této chvíli nemohla věřit. Cítila jsem těžký kámen na mém hrudníku. Obávám se , že ten jen tak nezmizí. 

"Musíme rakev pohřbít." objevil se u nás Edd ,který měl perfektně nacvičený smutný výraz na tváři. Jindy bych ho okřikla,aby na mě nehrál takové divadýlko ,ale teď jsem jen přikývla. Vymanila jsem se z Lukova objetí a přišourala se ke klukům , kteří stáli opodál .

"Kluci, musíme pohřbít rakev." šeptla jsem jejich směrem. Strhli na mě pozornost. Oči zarudlé ,úsměvy povadlé a svěšené ramena byl dokonalý popis mých nejbližších lidí. Ničilo mě je takto vidět. Přikývli a rozešli se k rakvi,kterou společně pohřbili. Edd už odjel. 

"sbohem" šeptli jsme poslední slůvko a odešli.Spodní ret se mi třepal. Nebyla jsem jediná. Nikdo nebyl schopný řídit a tak jsem to došli pěšky. Netrvalo to dlouho,ale cesta byla tichá. Každý se topil ve svých vzpomínkách na kluka s nádhernýma modrýma kukadlama a blond kšticí. 

Doma se každý rozešel do svého pokoje a nikdo neměl náladu se nějak bavit. Každý chtěl být sám. Šla jsem kouknout na kameru ,která hlídala Amy a pak šla rovnou do postele.  Spát jsem nemohla. Pořád jsem musela přemýšlet. Bylo něco kolem 3 hodiny ráno a teprve v tuto ranní hodinu se mi povedlo usnout.

*******

Probudila jsem se,ale vyspaná jsem rozhodně nebyla. Cítila jsem každou kost v mém těle. Zvedla jsem se, šla vykonat ranní hygienu, navlékla na sebe tepláky s obyčejným černým trikem a šla dolů. 

Zaslechla jsem hlasy. Zakázala jsem si myslet na Nialla. Už vidím , jak by mi nadával , že se trápím. Vím ,že by nechtěl,aby se kdokoliv z nás trápil.

"Ahoj" řekla jsem. 

"Dobré ráno." pozdravili mě. Bylo vidět, že taky nejsou moc vyspaní,ale snažili se udržet pozitivní za což jsem byla ráda. 

Sedla jsem si k nim a začala se ládovat výborným toustům s jahodovou marmeládou.

"Měli bysme ,co nejdřív vyřídit Amy." pronesl Luke s plnou pusou jako by nic. Všichni zvedli své pohledy na mě. Super. Povzdechla jsem si a postavila se. 

"Jdu za ní. " řekla jsem a rozešla se ke schodišti ,které vedlo přímo dolů.

"Vstávej!" zakřičela jsem na ni. Ona může za jeho smrt. Ona může za vše a teď za to krutě zaplatí.

"Ty si po ránu teda milá." zašklebí se.

Rychlými kroky k ní doslova přiskočím a vrazím jí jednu ránu přímo do nosu. Zasměje se ,popotáhne a vyplivne krev.

"Něco k smíchu?" nadzvednu obočí  s kamennou tváří.

"Stejně mě zabiješ, tak co..." řekl lhostejně,ale stejně jsem věděla, že má strach.

"Řekla jsem hned na začátku, že pokud někdo zkřiví jediný vlásek na tom , na kom mi záleží, tak není nic na světě, co by mě zastavilo před pomstou. Pro ně jsem schopná udělat cokoliv. Takže bejt tebou nejsem tak vysmátá!!" zavrčím jí přímo do tváře. Její tvář se zkřiví do úšklebku. 

"A jo, já zapomněla. To ten blonďáček že ? No jo, měla si to být ty,ale né ten idiot se netrefil." odfrkla si. 

"Jak se opovažuješ!!" křikla jsem na ni.

"Jak , že se to jmenoval?... Hmmm.. Myslím Niall to byl , že? Oh byl vážně sladký. Je ho škoda." vyšpulila spodní ret a to byla poslední kapka. Krev ve mně začala vřít a já věděla , že teď už udělám vše pro to,aby trpěla. Hodně trpěla! O to se postarám ať se děje cokoliv!

Ahojky, omlouvám se , že mi to zas tak dlouho trvalo :( Nevím , jak vy,ale já jsem si pobrečela klávesnici,když jsem to psala. Snad se vám díl líbil :-) Zanechte komentář a hvezdičku prosím :)) Jinak jste opravdu úžasní i když odezva je pouze od některých,ale i tak moc děkuju že to čtete :) Ještě jsou před náma 2 díly + epilog a tato story končí :(  Doufám , že s ní budete spokojení :)

Pac a pusu :-*

-Lenus