Now and here! (1D)

35.Get away!

Věnováné @Sunny463 a julienka2000

*Ray

Probudila jsem se neschopná pohybu.Hlava mě bolela a mé tělo odmítalo poslouchat. Proč? Protože jsem byla přivázaná. Počkat! Co? Prudce jsem otevřela oči. No ty vole! Já jsem přivázaná. Chvíli jsem se snažila dostat z pout,ale to nebylo možný. Snažila jsem se zaměstnávat škubáním rukama a nohama. Je lepší cítit bolest na zápěstí a kotnících než na srdci. Ta bolest byla nesnesitelná.

"Probrala se!" houkl Niall zpět do chodby...Odvrátila jsem zrak a snažila se rozmrkat slzy,které se snažila dostat ven.

"Ray.."vydechli tak nějak společně kluci , kteří se tu objevili. Všichni až na Harryho. Znovu mě píchlo u srdce. Byl poslední člověk na této posrané planetě,kterého jsem chtěla vidět,ale i tak mě zamrzelo, že se tu neukázal.

"Proč jsem přivázaná?" nadzvedla jsem obočí.

"Včera si byla dost....nebezpečná.." Hledal vhodná slova Luke,který si promnul bolavé místo na hlavě. Jo, vlastně. Chudák to odnesl.

"Sorry.." sklopila jsem zrak.

"Už nás nechceš zabít? Bylo by to fain, protože bysme tě mohli pustit." poznamenal Liam s mírným úšklebkem.

Nezbývá mi nic jiného než hrát divadýlko. Nikdy by mě nepustili a já si nemohla všechno vybít na Harrym.

"Odpoutejte mě." usmála jsem se falešným úsměvem a doufala, že to projde. Zahlédla jsem,jak si mě Luke prohlížel.Jakoby pochyboval. 

"Dík." řekla jsem,když mě odpoutali a já si mohla sednout.

"Kde je Harry?!" zeptala jsem se celkem ostře. Přísahám ,že to pořádně schytá. 

"V posilovně. Tak trochu si byla mimo 5 dní." podíval se na mě provinile Niall.

"Cože?!" vytřeštila jsem na ně oči. To není možný. Nemohla jsem spát tak dlouho.

"Kdo mě vůbec složil? Spíš jak?" nadzvedla jsem obočí.

"No.. já a sundal jsem tě .. vázou..." šeptl provinile Niall. Musela jsem se zasmát. Na jednu stranu jsem na něj hrdá. V tomto světě je důležité ,aby vám na nikom nezáleželo. Abyste neměli slabinu.

Kluci se na mě dívali. Nesnesla jsem to a tak jsme radši šla vyřešit Harryho. Ráznými kroky jsem se dostala až k posilovně. Tlumená hudba se ozývala z místnosti. Otevřela jsem dveře a pohled mi padl na zpocené vypracované tělo kudrnáče. Uchechtla jsem se při vzpomínce na to, jak jsem ho poznala. Říkala jsem mu kudrnáč! 

Zatřepala jsem hlavou a mou mysl opět ovládl hněv. Jsou dva druhy bolesti. Bolest ,která vás zraní a ta ,která vás změní. Ve mě probudila něco,co ve mně už dávno je. Zlost,krutost, nemilosrdnost...Všechno toto se ve mně bouřilo. Cítila jsem jak se adrenalin prolévá v mých žilách. Rychle jsem udělala první krok. Ty ostatní kroky už byli v pohodě,ale ten první je vždy nejtěžší.

"Ty hajzle!!!" zakřičela jsem a s touto nadávkou mu přistála rána na pravé tváři. Chytl mi ruky a zadíval se mi do očí.

"Vyslechni mě." šeptl .

"Prosím." zasmála jsem se a rozmáchla rukama do prostoru. Byla jsem vytočenější než kdy předtím. Měla jsem sto chutí vzít zbraň a střílet po všem,co se jen hne.

"Celý týden si se chovala divně. Byl jsem naštvaný ,že si flirtovala s barmanem a tak jsem se ožral. Nějaká borka se na mě začala lepit a pak mě zatáhla tam , kde si nás našla. Celou dobu jsem se ji snažil ze sebe sundat. Jenže si došla dřív než se mi to povedlo." vysvětlil opatrně. Chtěla jsem mu věřit. Opravdu jsem chtěla. Milovala jsem ho. Jenže to nešlo. Začala jsem se smát. Byl to smích ,kterých chovává tisíce emocí.  všichni to známe. Když chceme brečet, tak se radši smějeme. Když chceme křičet, tak se radši smějeme. Je to dokonalá skrýš.