Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

PROLOG:

Lord Voldemort, tehdy nejstrašnější černokněžník všech dob, přecházel ve večerních hodinách po místnosti a přemítal nad údálostmi posledních dní. Uvažoval nad tím, kdy se vydá za Potterovými. Když v tom ho někdo vyrušil zaklepáním na dveře. Zvedl se, pobouřen, a šel otevřít, připraven si vychutnat toho, kdo za dveřmi stojí. Otevřel a již otevíral ústa, v ruce pevně svírajíc hůlku. Ale rozčilení ho okamžitě přešlo, když uviděl kdo za ním přišel.

„Dobrý večer Bellatrix, je pozdě" uvítal Voldemort Bellatrix Lestrangeovou, smrtijedku, jednu z jeho nejvěrnějších stoupenců.

„Dobrý" řekla lhostejně, avšak Voldemort měl pocit, že někde uvnitř je velmi nervozní .

„Mohli bychom si prosím promluvit Tome?" Mávnul rukou ke křeslu naproti němu, a vybídl ji, aby pokračovala.

„Tome, já...." Nebyla schopna dokončit větu.

„ Mám docela na spěch, Bell" řekl Voldemort netrpělivě. 

„Buď mi to hned ted řekni, nebo vypadni. A upřímně, je mi jedno, co z toho uděláš." Bellatrix zatnula pěsti a začala mluvit.

„Dobře, řeknu ti to, ale slib mi, že mě na místě nezabiješ."

„Nic slibovat nebudu!" procedil mezi zuby. Moc dobře o sobě věděl, jak je výbušný, a líbilo se mu zabíjení, ať už kouzelníků, nebo mudlů. Jenomže zrovna Bellatrix, by nikdy ublížit nechtěl. To ale nikdo nesměl vědět. Nikdo nesměl vědět, že mu na někom záleží.

„Tome, čekám s tebou dítě." Dořekla vystresovaně, oprávněně se bojíc jeho reakce. Tohle byla asi poslední věc, kterou by Lord Voldemort čekal, a chtěl. Pár sekund tupě zíral do prázdna a pak se dostavil ten známý pocit zlosti, rozhořčení a vzteku.

„Jak se to sakra mohlo stát?" Ječel na ni. Tak moc ji v tu chvíli toužil zabít, abyse vyhnul problémům a nemusel už to nikdy řešit. Ale věděl, že by toho pak litoval. Snad poprvé v životě, a to hlavně kvůli Ní, se rozhodl uvažovat klidně. Bellatrix ještě pořád stála na místě, ztuhlá strachy. Neopovažovala už se nic říct.

„Co s tím jako mám dělat?" Zeptal se ledovým hlasem. Nikdo neodpověděl.

„Sakra, na něco sem se tě ptal!" zvýšil hlas ještě o trochu víc.

Bellatrix stále zrychleně dýchala a snažila se nezhroutit. Těžko nesla pocit, že zklamala a rozhněvala svého pána. Nakonec však roztřeseným hlasem řekla, že by si dítě chtěla ponechat. Koneckonců, pro ni to byl osobní úspěch. Pána Zla obdivovala od doby, co o něm poprvé slyšela.

„Kdy?" Zeptal se Voldemort už klidněji.

„Kdy co?" Odpověděla Bellatrix.

„Kdy se to má narodit?" upřesnil svou otázku.

„Za 4 měsíce."

Rozhodl se to ignorovat. Jediné, co se stane je, že situace s Potterovými bude muset ještě 4 měsíce počkat. Snad je Červíček do té doby neztratí z dohledu, ale i kdyby, stejně by si je bez problému znova našel, řekl si Voldemort povýšenecky.

Bellatrix se rozloučila a odešla. Dvě věci byli jisté. Zaprvé, u toho porodu rozhodně nebude, proč by také něčím takovým ztrácel svůj drahocenný čas. Zadruhé, to dítě bude bud spojenec nebo nepřítel, a opět, bylo mu srdečně jedno, co z toho bude. Nakonec s těmito myšlenkami usnul.

O čtyři měsíce později

Pán Zla seděl u sebe v obýváku a konečně se znovu zabýval svým nejmilejším koníčkem, stopováním a zabíjením lidí, likvidováním nepřátel. Ten den konkrétně Potterových. Bellatrix se předevčírem narodilo dítě. Naše dítě, pomyslel si Voldemort znechuceně. Je to holčička a Bell ji pojmenovala Trix. I přes to, že mu to bylo ukradené mu vysvětlila proč.