Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 25:

Draco utíkal jako o život, nejdřív ven ze sklepení a poté do Velké síně. Kupodivu, Hermiona tam nebyla. Nejspíš už šla do společenky, nebo spát. Znovu zatočil do prava a vyběhl pár schodišť. Když vybíhal čtvrté schody, konečně uviděl Buclatou dámu. Začal zběsile bušit na rám jejího obrazu.
"Hermiono! Hermiono! Sakra Hermiono!" Zpoza obrazu stále nikdo nevylézal. Blonďák ignoroval Buclatou dámu, která na něj ječela aby ji nechal na pokoji.
"No tak Grangerová! Vylez z postele."
Bez odpovědi. Po chvíli, co neustále klepal, zaslechl kroky ze společenky. Obraz se otevřel a na chodbu vykoukla zjevně podrážděná Hermiona.
"Malfoyi! U Merlina, proč v devět hodin večer rozbíjíš vchod do naší společenské místnosti? A co taky vůbec děláš? Neměl si mít školní trest u Snapea?" Zakřičela naštvaně.
"Proboha to už jste všichni v potsteli? S nebelvírama fakt není žádná zábava." Ušklíbl se Draco. "Trest už mi skončil. Snape mě pustil docela brzo."
"Škoda." Procedila Hermiona přes zaťaté zuby.
"A proč si mě teda hledal?" Zeptala se unaveně.
"No, myslel jsem že by tě mohlo zajímat, že jsem přišel na to, kde hledat náš recept." Řekl Draco naoko nezúčastněně. Hermiona chvíli kulila oči překvapením a nemohla pochopit, že jí jde Draco Malfoy opravdu o něčem poučit.
"N0, tak když o to nestojíš. Dobrou." Otočil se na patě a pomaličku kráčel dál a dál od Nebelvírské společenky.
"Počkej! Počkej! Jak si to zjistil?" Hermiona ho zastavila chytnutím za rameno. Jasně, ne že by ji zajímalo kde to je, pochopitelně se zajímala dřív o to, jak na to mohl Malfoy přijít dřív než ona, pomyslel si Draco a pousmál se.
"Přivedl mě na to Snape. Nevědomky. Prostě mi to najednou připadalo jasný."
"No, dobrá práce Draco." Řekla Hermiona a Draco naprosto jasně slyšel v jejím hlase, jak se přemáhá aby nedodala: "zvláštní, že na to přišel takový polomozek, jako ty."
"Takže je to jasné. Musí to být u Snapea. Když jsem šel k němu na ten trest, poprvé mě vzal do své laborky, kterou má mimochodem propojenou s ložnicí. A takhle pečlivě zamčené a očarované dveře tam určitě nemá jen tak pro nic za nic." Pokračoval Draco.
"Ale jak by ses chtěl asi vloupat ke Snapeovi? To je šílenství! Sebevražda."
"Jenže něco zkusit musíme! A nic jinýho nám nezbývá."
"Ne! To je pitomost! Chytí nás ještě dřív než se dostanem dovnitř." Hermiona nabrala výraz, který vypovídal o tom, že Draco je totální blbec a šílenec.
"Prosím, Hermiono! Cítím, že tam se nám poštěstí. Vím, že tam něco důležitýho je! Určitě to bude ono!" Žadonil Draco. Těžko se to popisuje, ale prostě byl zarytě přesvědcěný, že Snapeův kabinet je to správné místo.
Hermiona se na něj podívala. A nejspíš zvažovala situaci a jeho přesvědčení.
"Tak dobře." Povzdechla si. "Ale k tomu potřebujeme nějaký plán. Nemůžeš přece doufat že se ty dveře samy od sebe otevřou, nebo že se nám zázračně podaří zjistit správná zaklínadla."
"Tak to máme štěstí, že já ten plán mám." Ušklíbl se samolibě zmijozelský princ. "Ty dveře totiž vůbec nebudem muset otevírat."
Zmatený pohled a zdvižené obočí.
"Jak to myslíš Draco?"
"Asi takhle." Odkašlal si a připravil se na dlouhý monolog...

Druhý den večer už Draco s Hermionou tiše stepovali vedle Snapeova kabinetu. Schovaní pod neviditelným pláštěm.
"To je totální šíleství!" Zasyčela vyděšeně Hermiona. "To nám přece nemůže vyjít!"
"Prosimtě. Jenom si naštvaná žes to nevymyslela sama." Ušklíbl se.
"Jo to určitě. Takovou blbost bych já nikdy nevymyslela." Odfrkla si Hermiona.
"Nechápu, co se ti na tom nelíbí. Vždyť je to geniální plán. Prostě se vplížíme dovnitř až Snape otevře, počkáme až usne, a pak akorát najdem kořist. Jednoduchý. Účinný. Lehký jak facka." Uvnitř však tak sebevědomý nebyl. Opravdu ten plán měl jisté nedostatky.
"Co když ještě před spaním bude chtít pracovat? Budeme tam muset hodiny stát a ani nedutat. Myslíš že to dokážem? Co když nás uslyší? Budeme hodně vystresovaní a Snape je mistr nitrozpytu! Určitě nás odhalí!" Hermiona byla stále na pochybách.
"No jo, škoda že už z toho nejde couvnout." Při posledních slovech Draco ještě více ztišil hlas a ukázal na Snapea, který se chodbou řítil k nim. Přesněji ke dveřím od jeho kabinetu. Hermiona si položila ruku přes ústa a sledovala každý jeho pohyb. Dveře do kabinetu otevřel obyčejným klíčem. Opatrně, aby do Snapea nevrazili, se námáčkli co nejvíc za něj a vklouzli do dveří. Dále ho následovali přes menší místnost, které by se dalo říkat předsíň, před dveře od laboratoře. Stejně jako když tam byl na školní trest, Snape vytáhl hůlku a začal odříkávat taková zaklínadla, o kterých ani jeden z nich nikdy neslyšel, ani nečetl. Draco tázavě pohlédl na Hermionu a zvedl obočí. Ale ona zakroutila hlavou. Tak pokud takovéhle zaklínadla nezná ani Hermiona, tak už snad neexistuje nikdo, kdo by to vyřešil. Za chvíli už stáli v laboratoři. Draco s Hermionou se postavili ke stěně, vedle poliček s lektvary a přísadami. Snape obešel kovový stůl, chopil se kotlíku a zamířil s ním ke dřezu. Stál tak zády k nim. Potní žlázy jim pracovaly na sto deset procent. Ruce se jim třásly. Draco se modlil, aby Snape neslyšel tlukot jeho srdce, který se najednou zdál ohlušující. Nervózně přešlapoval z jedné nohy na druhou.
Poté, co Snape domyl kotlík, uklidil ho někam pod stůl a otřel si ruce utěrkou. Pak se rozhlédl po místnosti, zhasl, a vydal se směrem k ložnici. V tu ránu při dalším došlapu ucítil pod svojí nohou ještě nějakou další.
"Au! Šlápls mi na nohu." Hermiona uskočila a schodila přitom z poličky skleněnou lahvičku s modrou tekutinou. Ta dopadla na zem a roztříštila se. Draco ucítil lehký zápach vycházející právě z téhle tekutiny. Něco jako staré ponožky smíchané s dračími výkaly. Snape se okamžitě otočil a vytáhl hůlku.
"Kdo je tam?" Zeptal se vyrovnaným hlasem. "Ukažte se! Hned!"
Hermiona a Draco ani nedutali. Snape pohlédl jejich směrem a pomalu, krok za krokem, se k nim blížil. Botou odstrčil střepy z lahvinky na stranu a mírně nakrčil nos, když se k němu donesl ten puch.
"Co budeme dělat?" Zasykla Hermiona vyděšeně.
"Co já vím! Ty jsi Grangerová! Něco vymysli a dělej, jinak jsme oba vyloučený." Zašeptal stejně vystrašeně.
Snape už od nich byl daleko tak na dva kroky. Srdce vynechalo pár úderů. Hermiona na poslední chvíli vytáhla hůlku.
"Mdloby na tebe!" Zašeptala a zamířila na Snapea. Ten v mžiku ztuhl, protočil panenkami a jako balvan dopadl na zem. Hermiona na něj chvíli koukala jak na mrtvolu.
"Co si to provedla?!" Vyčetl jí Draco zoufale a zíral na Snapea. Hermiona se svezla na podlahu a nevěřícně zírala na omráčeného učitele. Draco jí pomohl zpátky na nohy.
"Vím, že jsi z toho zděšená, ale co se stalo, stalo se. Teď hlavně musíme najít ten recept! Jinak by tohle všechno přišlo v niveč!" Kývla hlavou.
"Máš pravdu. Jdeme na to."