Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 19:

Byl konec srpna a tedy i prázdnin. A Draco byl zoufalý ze všeho, co se kolem něj poslední dobou dělo. Ode dne, co Trix našel v bezvědomí v salónku, uběhl skoro celý měsíc. Za tu dobu s ní nepromluvil ani slovo. A nebýt občasných rodinných večeří a tŕeninků s Bellatrix, dokonce by ji snad ani nespatřil. Chovala se zvláštně. Poslouchala, a plnila všechny příkazy co jí Voldemort zadal. Pokud to nebylo nutné, nevylézala z pokoje a nikomu neotevírala. A měla stále krvavě rudé oči. Přesně jako když má jeden ze svých záchvatů zuřivosti, ale tohle trvalo už téměř měsíc.
Draco se zvedl ze židle a nasměroval si to ke dveřím. Je čas na každodenní kontrolu. Stala se z toho taková jeho rutina. Každý den došel před Trixiin pokoj, a čekal jestli na jeho klepání zareaguje. Zatím mu nikdy neotevřela. Dokonce se ani neobtěžovala se ozvat. I prosté "jdi pryč!" by zoufalému blonďákovi stačilo. Aspoň by věděl, že je jeho Trix naživu.
Vyšel ze svého pokoje a zavřel dveře. Cesta mu netrvala nijak zvlášť dlouho. Trix má pokoj na stejném patře, dokonce i ve stejném křídle, ale v Malfoy Manor je to tak obrovské, že i projít jedno křídlo by mohl trvat dobrých pár minut. Za chvilku stanul před velkými bílými dveřmi. Klika a rám dveří byly ze stříbra. Uprostřed visel malý zmijozelský erb. Celkově dveře hodně připomínaly jeho vlastní. Zaklepal. Pár vteřin se nic nedělo. Poté však uslyšel kroky a zaplál ve něm kousek naděje. Ta se ovšem vytratila hned, co se dveře otevrěly. Neotevřela je totiž ta osoba, kterou by tak rád viděl. Otevřel je Voldemort. A nevypadal úplně rád, že Draca vidí.
"Co chceš?" Štěkl po něm Voldemort rozzlobeně.
"Mohl bych si na chvíli promluvit s Trix?" Zeptal se Draco a nervózně polkl.
"Obávám se," pronesl Pán zla ledovým hlasem, "že Trix tě teď vidět nechce Draco." Draco mezitím využil situace a rychle se rozhlédl po pokoji. Všiml si, že na stěně visí Potterova fotka přípíchnutá nožem a pocákaná krví. Krvavá stopa se táhla od stěny, přes koberec, až k posteli. Na posteli ležela do klubíčka zchoulená Trix. Jednu nohu měla vyrtčenou ven z postele. Stehno byla celé rozškrábaná do krve a někdo na ni vyryl Potterovo jméno. Pravděpodobně stejným nožem, kterým byla na stěně připevněná fotografie. Ale neudělal to Voldemort, to Trix sama. Jako by jím byla posedlá, vyděsil se Draco až do morku kostí. Co jí to proboha provedl, honilo se Dracovi hlavou. Voldemort si rychle všiml jeho zděšení a už se chystal něco říct, nebo udělat.
"Jistě, omlouvám se pane, nebudu vás rušit." Vykoktal a vysprintoval pryč od Trixiina pokoje, aby se vyhnul dalším rozhovorům s pánem zla. Srdce mu bušilo jako o závod. Vběhl do svého pokoje a přibouchl za sebou dveře. Svezl se na podlahu a složil hlavu do dlaní. Nemohl uvěřit tomu co viděl. Z Trix, do které se zamiloval a s ním byla tak veselá a šťastná se stala Trix, která se musela dočista pomátnout. Nebo jí Voldemort nějakým způsobem vymyl mozek, nebo se snad Trix silně praštila do hlavy a probudila se v ní otcovská stránka. Nebo jí snad Voldemort učí správná řešení?Spoustu otázek a žádné odpovědi. Draco se snažil si všechny tyto myšlenky srovnat. Potter je její nejlepší kamarád, nikdy by mu neublížila. Tedy alespoň ne dobrovolně. Dobrovolně. Převracel to slovo v hlavě. Přemýšlel na plné obrátky. A pak najednou mu to došlo. Šroubky v mozku zapadly do sebe.
"Imperius." Zašeptal do prázdna. Jediné logické vysvětlení, co ho napadlo. Voldemort očaroval Trix kletbou Imperius. Chvíli to vstřebával. Pak se ke němu dostavila vlna znechucení. Vždyť je to jeho dcera! Jak se mohl celou dobu dívat na to, co Draco sám dnes spatřil? Jak mohl své dítě zaklít kletbou, která se nepromíjí? Draco byl vzteky bez sebe. Nemohl tomu uvěřit, a hlavně nevěděl, jak Trix pomoct.

Z hlubokého rozjímaní ho vyrušilo ťukání na okno. Zvedl hlavu a viděl jak za oknem netrpělivě přešlapoval hnědobílý puštík, který měl na noze přivázaný dopis. Dopis byl zapečetěn Dracovi dobře známou pečetí. Byl na ní natisknutý erb, který byl rozdělený do čtyř políček. Nahoře vlevo trůnil lev, vpravo had. Dole vlevo jezevec, vpravo orlice. Čas vrátit se do Bradavic.

Dalšího dne kráčel Draco s Trix bok po boku po Příčné ulici a hledali správné učebnice a jiné potřebné věci do nového ročníku. Trix na sobě měla společenský černý hábit, na kterém byl vyšitý malý zmijozelský erb. Pod pláštem měla černé triko s dlouhými rukávy a černé džíny, které se v místě pravého stehna zdály být zdánlivě tlustší. Nejspíš místo pro obvaz, pomyslel si Draco. V očích měla tmavěhnědé čočky, aby překryla rudě červenou barvu duhovky.
"Tak co, těšíš se do školy?" Pokusil se blonďák zoufale navázat konverzaci.
"Hm." Zamumlala a odvrátila ode něj obličej ještě o trochu víc.
"A bojíš se NKÚ?" Další zoufalý pokus.
"Ne." Odpověděla s ledovou jistotou. Tak tady to nemá cenu. V tomhle stavu z ní víc nedostanu, myslel si. Už to skoro chtěl vzdát, když v tom se v jejím výrazu něco změnilo. Trix se k Dracovi obrátila a usmála se.
"Jo, do školy se těším. Aspoň konečně vypadnem ze sídla smrtijedů a uvidíme znova svoje kamarády." Draco se samým překvapením zastavil a zůstal stát uprostřed přeplněné ulice. 
"Euh, jo, to je super!" Vykoktal omámeně. Poprvé za těch několik dní se ním normálně promluvila. Musím s ní udržet kontakt, problesklo Dracovi hlavou. Třeba je silnější, než si myslel a dokáže s kletbou bojovat. Nejspíš se krčí někde v tmavém rohu své mysli, ale nevzdává se a plně se nepodvoluje Voldemortovým příkazům. Jestli to Draco pochopil správně, tak zrovna v této chvíli se Trix podařilo ujmout vlády nad svým tělem. Ale proč zrovna teď? Třeba je spouštěčem právě to, že má kontakt s někým, komu důvěřuje.
"Teda, dneska je vážně hezky co?" Na nic lepšího se Draco nezmohl a nejradši by se za to praštil do obličeje, ale věděl, že ji teď hlavně nesmí ztratit.
"Jo, to jo." Opět se rozešli a nasadili tempo davu. Draco se zrovna chystal, že se podělí s Trix o své zajímavé znalosti lektvarů, když v tom na něj odněkud někdo zahulákal.
"Hej, Draco! Tady! Ahooj!" Otočil se a našel zdroj hluku. Goyle Gregory.
"Trix počkáš tady na mě chvilku? Jenom doběhnu pozdravit Goyla."
Povzdechl si Draco a rychlostí blesku doběhl za Goylem, prohodil s ním pár slov a vrátil se zpátky k Trix.
"Tak co, o čem že jsme se to bavili?" Zeptal se udýchaně.
"O ničem." Nasadila opět ledový tón. Oči jí pohasly, jako by se z nich vytratil život. Rty se zkřivily do podivného úšklebku. Ztratila kontrolu nad svým tělem a byla z ní zase jen lidská skořápka bez duše.
"Prosím, Trix, bojuj." Zašeptal téměř neslyšně.