Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 15:

Draco vešel do svého pokoje a třískl za sebou dveřmi. Chvíli stál na místě jak přikovaný a myslel, že už se uklidnil, ale náhle přišel další nával vzteku, který byl smíchaný se smutkem a touhou. Udeřil pěstmi do stolu. Dřevěná deska se pod ranou propadla a zřítila na zem. Blonďák se naštval ještě víc, a do desky kopl. Jak moc by si teď přál, aby spolu mohli být. Jen on a Trix. Přemýšlel nad tím, že přece není možné tolik cítit k člověku, který s ním je krevně spjatý. Věřil se musí existovat pravda o které neví, která by vše vysvětlila. Přece by to tímto způsobem nepřitahovala jeho vlastní krev.
Rozhodl se, že se pokusí najít nějaké knihy o rodinné historii s podloženými dokumenty, doufajíc, že to k něčemu bude. Naděje umírá jako poslední.
Převlékl se a vydal se do obrovské knihovny, kterou většinou nikdo z Malfoy Manor nenavštěvuje. Byla jen nepotřebnou místností v domě, která není k ničemu užitečná, ale přesto ji tu Narcissa chtěla mít. Draco musel zapálit všechny malé lucerničky, co našel, poněvadž knihovna neměla okna, takže tam nepronikalo žádné denní světlo. Výsledkem bylo nepříliš příjemné šero, ale muselo stačit. Blonďák se rozhlédl po knihovně v celé její délce. Byla obrovská. Police byly vyrobeny z jalovcového dřeva a o některé byly opřeny žebříky, aby si člověk mohl vylézt i tam, kam nedosáhl. Skříňky, které byly postaveny na druhé straně místnosti, byly také jalovcové, ale místy s černým lakem a zlatými zdobenými úchyty pro otevírání. Podlaha byla potáhnuta rudým kobercem se zlatými třásněmi. Víc knih pohromadě byste našli snad už jen v Bradavicích. Bude težké v takovém výběru najít právě to správné. Namátkou projížděl rukama po knihách a vždy se jen letmo podíval na název. Dějiny černé magie III., Kouzelní tvorové, Záhadné obraceče času, Vývoj a použití kouzelných rostlin. Takovými knihami se knihovna jen hemžila. Ale ani po dvou hodinách hledání Draco nebyl schopný najít nějakou zmínku o historii rodiny Malfoyových. Nakonec ho napadlo ze zoufalství použít hůlku.
„Accio rodokmen rodiny Malfoyových!" Bohužel, bez odezvy. Při přivolávacím kouzle musel být čaroděj velmi konkrétní, aby si přičaroval přesně to, co chtěl.
„Accio kniha o historii rodiny Malfoyových!" Napadlo blonďáka později. Bohužel zase nic.
Zkoušel snad všechny možné názvy knih, které by mohly obsahovat nějaké informace o rodině Malfoyových či Blackových, ale marně. Sedl si na zem a složil hlavu do dlaní.
„Sakra, proč se mi nic nedaří?!" řekl nešťastně do prázdna. Cítil horké slzy, jak mu stékají po tváři a dopadají na kalhoty. Z toho rozhořčení ho začala hrozně bolet hlava. Už to chtěl vzdát a odejít, ale vtom zahlédl jednu knihu. Na úplně opačném konci než se nacházel teď. A přesto si jí všiml. Byla vázaná v černé lesklé kůži, kterou i přes nános prachu, nebylo možné přehlédnout. Rozběhl se za ní, tahle musela být ta pravá!
"Proč jsem si jí nevšiml dříve?" Zasmál se blonďák, doběhl ke knize a vytáhl ji z police. Název byl vrytý do kůže. Kvůli špatnému osvětlení ho nedokázal přečíst, ale poznal jsem písmena podle hmatu. Prsty zkoumal rytiny a četl nahlas.
„Arbre de família Malfoy." Srdce mu poskočilo radostí, přece jen něco našel. Rychle přešel k lucerničce a posvítil si na knihu, aby se ujistil, že název knihy odvodil správně. Poté otočil vazbu a list, na první stránce stálo:

Arbre de família Malfoy (Rodokmen a historie rodiny Malfoyových)

Leanne Malfoy

To jméno Draco znal, dokonce moc dobře. Leanne Malfoy je jeho zesnulá prababička. Matka mu o ní často vyprávěla. Pokud byla autorkou tohoto spisu, měla by v ní být zmínka o Dracovi i Trix, jelikož zemřela až pár let po jeho narození. Draco se v rychlosti podíval na datum sepsání. Byl to rok 1982, rok, kdy Dracovi byly dva roky. Zaklapl knihu a pevně ji popadl, sfoukl všechny svíčky z luceren a uklidil knihy, které při hledání roztahal. Najednou měl v těle jakýsi náboj, který ho neustále podporoval. Skoro slyšel, jak k němu hovoří, aby to nevzdal a našel to, co hledá. Vyšel z knihovny a zavřel její tmavě modré mohutné dveře. Rychlostí šípu vyrazil do pokoje. Po chodbách běžel a schody bral po třech. To se mu ale nevyplatilo a na schodišti upadl a vymkl si kotník. Kniha mu vypadla z ruky. Nebylo to nic strašného, ale stejně to zabolelo. Za chvilku se opět vyškrábal na nohy, sebral ze země knihu a tentokrát radši pomaleji došel do pokoje.
První, na co mu v jeho pokoji padl zrak, byly hodiny. S překvapením zjistil, že je už půl desáté večer. Sice mu připadalo, že byl v knihovně celou věčnost, ale nenapadlo by ho, že tam strávil celé tři hodiny. Položil „Arbre de família Malfoy" na stůl a sám si sedl do křesla. Teprve když se pohodlně usadil, na něj dolehla únava. Vzápětí mu i zakručelo v břiše. Nechal si od domácích skřítků uvařit a přinést lívance s jogurtem a marmeládou a teplé kakao. Pustil si hudbu a v klidu se navečeřel.
Tak nějak mu došlo, že dnes už nebude mít sílu na to, aby vstřebával další informace z knížky, takže se rozhodl nechat to na další den. Zalehl do postele a knihu schoval pod polštář. Nechtěl riskovat, že by se mu mohla ztratit. V tuto chvíli je to pro něj snad nejvzácnější kniha na světě. Může zachránit jeho vztah s Trix. A to bylo to, o co mu šlo nejvíce.