Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 5:

„A co teď budeš dělat? To prostě přijedeš a budeš s ním trávit čas? Trix, vždyť zabil Cedrika a mě málem taky! Jak můžeš?"
Čtveřice studentů seděla ve vlaku a jela domů na prázdniny. Tématem celé cesty byla Trix a její nově nalezený otec, Voldemort.

„A ty si jako myslíš že mám z toho nějakou extra radost?"
Odsekla Trix Harrymu naštvaně.

„Myslíš si, že mám na výběr? Myslíš si, že to mám lehký? Myslíš si, že jsem nezkoušela promýšlet třeba útěk? Myslíš, že ho chci vidět?" Trix v návalu vzteku a zoufalství chrlila na Harryho jednu věc za druhou. Copak je tak těžké to pochopit? Cítila, že jí začínají rudnout oči. Měla zamlžený pohled. Neuvažovala jasně, tak se uklidnila, a pokračovala v rozhovoru s Harrym.

„Jenomže Harry, před ním se nemůžeš schovat! Je to nejmocnější čaroděj na zemi, jak si asi představuješ, že bych před ním měla utíkat?! Vždyť je mi čtrnáct, a on zrovna vstal z mrtvých! Myslíš, že nemám strach? Myslíš, že mi nechce ublížit? Myslíš, že bych teď nechtěla zůstat v Bradavicích? V bezpečí?" Třásla se a byla mírně udýchaná. Trix matně v pozadí slyšela Hermionu, jak se ji snaží uklidnit, ale marně. Měla před obličejem jen rudou skvrnu, ve které se ukrýval její velký strach, vztek a Harryho obviňující obličej. Chvíli jen tiše seděla a čekala než zas bude moct normálně vidět. Nevnímala ani jednoho z nich, když se ji snažili uklidnit. Neslyšela je.
Když se Trix rozkoukala, viděla, jak na ni Ron, Harry i Hermiona civí.

„Jsi v poho..." ozvala se Hermi. Trix věděla, na co se chce zeptat a okamžitě ji přerušila.

„Jdu na vzduch." Řekla Trix, popadla svůj kabát a vyrazila ven z kupé. Vylezla na střechu vlaku. Když se rozhlédla, spatřila někoho, kdo seděl asi šest metrů ode ní. Podle značkového černého kabátu a světle blonďatých vlasů, okamžitě poznala, o koho se jedná. Teď opravdu neměla chuť s ním mluvit a tak se otočila a chtěla se vrátit dovnitř.

„Počkej." Zavolal náhle Draco.

„Co chceš?" Štěkla na něj Trix.

„Nemluvili jsme spolu už od doby co..."

„Už od doby, co jsi se na mě vykašlal a vyměnil mě za ty svoje gorily, před čtyřmi roky, vzpomínáš?" zeptala se Trix jedovatě a falešně se na něj usmála.

„Euh, jo vzpomínám." Zněl skoro smutně, jako by mu to bylo líto.

„Co jsi mi teda chtěl?" neodpověděl, ale poklepal rukou vedle sebe na náznak, aby si Trix sedla vedle něj. Když si sedla, konečně promluvil.

„Ty jsi ten dopis četla, že jo?"

„Jaký dopis?" Dělala Trix blbou a doufala, že jí to Draco uvěří.

„Ten dopis, co jsi mi ho zkoušela ukradnout." Neuvěřil.

„No, vlastně jsem ti ho nechtěla ukrást, ale chtěla jsem udělat duplikát."

„A povedlo se ti to, viď?"

„Ne." Zalhala automaticky. Ale vlastně proč mu lhát? Stejně už je to jedno.
„Vlastně jo, povedlo."

„A přečetla sis ho?" Trix protočila oči.

„Potřebuješ se vůbec ptát?" Na chvíli nastalo ticho. Takové to trapné ticho.

„Bojíš se?" Zeptala se Trix upřímně.

„Čeho jako?"

„Voldemorta."

„Popravdě, bojím se i jít domů, ale jeho se bojím ještě mnohem víc."

„Tak to jsme dva." Zase ticho.

„Hele, omlouvám se, že jsem se na tebe tenkrát vykašlal." Trix vykulila oči. Draco Malfoy se jí omlouvá? Nemohla uvěřit vlastním uším. Neodpověděla mu, ale pokývala hlavou, aby věděl, že ho slyšela.

„Nemohli bychom být zase kamarádi?" Trix se rychle zvedla, aby Draco neviděl, že se jí hrnou do očí slzy.

„Promyslím si to." Zavolala Trix přes rameno a rychle zaplula do vlaku.

Před příjezdem na nádraží v Londýně se ještě vrátila do kupé k Harrymu, Ronovi a Hermioně. Všem se omluvila za její výbuch emocí a Harry se Trix omluvil za to, že na ni vyjel. Prominuli si to a na zbytek cesty už Trix z kupé nevylezla. Přemýšlela nad tím, že by to mohly být její poslední šťastné chvíle v životě. Nebo alespoň do konce léta.
Nádraží s nástupištěm 9 a ¾ se kvapem blížilo a s každou další minutou byla Trix více a více nervózní.
O chvíli později už z okénka měla výhled na Londýn. Začala v duchu panikařit. Ostatní to na ní však brzo zpozorovali.

„To bude dobrý Trix, nic se ti nestane." Uklidňoval ji Ron. Byla mu za to vděčná, ale nepomohlo to. Teď už jí stejně nic nepomůže, a Dracovi taky ne. Aby se trochu odreagovala, odvyprávěla jim, co se stalo na střeše vlaku.

„To jako myslí vážně?" Ptala se znechuceně Hermiona.

„Jo, takovej podrazák hnusnej, zase ti ublíží!" Přisadil si Ron. Harry kupodivu mlčel.

„Co mu na to mám říct?"

„Měla bys mu dát šanci."

„Cože?" Trix, Hermi i Ron zírali na Harryho, který právě vypustil z úst to, co by od něj vážně nečekali.

„Myslím to vážně Trix, nechci tě strašit, ale sama víš, že pokud máš zvládnout všechno, co ti Voldemort naloží, budeš potřebovat pomoc. A pokud s Dracem bydlíte v jednom domě, budete jeho trýznění snášet oba dva. Bude lepší, když tam budete jeden pro druhého ne?"

„Hmm..." Zamumlala Trix místo odpovědi. Takhle o tom neuvažovala, ale v podstatě měl Harry pravdu.

Zanedlouho už byli na místě. Ještě v kupé se Trix rozloučila s Harrym, Hermionou a Ronem, a vyrazila pro svoje věci. Když čekala frontu u zavazadel, uviděla tetu Narcisu a mamku, Bellatrix. Zamávala jim a obě jí zamávaly nazpět. Když jsem s kufry přišla za tetou a mamkou, Draco už u nich byl. Povzbudivě se na Trix usmál. Chtěla se taky usmát, ale to, co vytvořila, muselo vypadat spíš jako šílený škleb někoho, kdo utekl z blázince.

„Draco, oznámil jsi Trix tu velkou novinu?" Zeptala se Trixiina matka pyšně.

„No, ona se to vlastně dozvěděla sama, ale ano, ví o tom."

„Výborně!" usmála se matka a tleskla si.

„Těšíš se na svého tatínka?"

„Samozřejmě." Zalhala Trix. Nechtěla ani pomyslet na to, co by se mohlo stát, kdyby řekla, že ne. Zbytek cesty všichni mlčeli.

Když dorazili do Malfoy Manor, Bellatrix je nenechala ani vybalit.

„Nikam nechoďte, půjdem rovnou za Pánem Zla."