Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

Kapitola 29. - První zkouška

Minule jste četli :

"Běžte na třetí kurt, potřebný oděv a ostatní věci najdete v šatně. 2S a M přijdou až je budete potřebovat. Budou po ruce."
Co je to 2S a 2M? To se mi nelíbí. To se mi vůbec nelíbí.

"Dík." Utrousila Bella a hodila mu pár ošuntělých galeonů. Pak se otočila k nám.

"Tak na co čekáte?! Zajděte si do šatny a vemte co uznáte za vhodné. Sejdem se za deset minut na třetím kurtu. Čeká vás váše první zkouška."

-------------------------------------------------------

Zatáhl jsem za kovové zrezlé dveře a nahlédl do zatuchlé šatny. Mizerné blikající světlo, pár zbylých háčků na oblečení, které ještě nikdo neutrhl, rozkřáplé skříně a lavičky. Žádná sláva. Rozbitý nábytek se nemohl ani zdaleka rovnat Malfoyovskému luxusu, na který jsem byl zvyklý.
Svlékl jsem si plášť a pověsil ho na jeden z háčků. Přešel jsem k jedné ze skříní a otevřel ji. Okamžitě se mi do nosu nahrnul zápach starého špinavého sportovního oblečení, které pračku nejspíš už pěkně dlouho nevidělo. Nad policemi, na kterých se válely zmačkané chuchvalce látky, visela cedulka se stručným obsahem : 'věci na půjčení'. Díky bohu, že mi matka napsala, abych si vzal sportovní oblečení rovnou na sebe.
Dál už v šatně nic zajímavého nebylo, tak jsem se vydal na kurt číslo tři. Když jsme se na domluveném místě všichni sešli, Bellatrix nám vysvětlila pravidla zkoušky.

"Takže, abych vám to nějak stručně popsala, řeknu vám jen to nejdůležitější. Na kurtu je připravená dráha, která má otestovat jak vaše fyzické kondice, tak vaší znalost kouzel a umění řešit problémové situace. Bude se začínat zlehka, překonáváním různých překážek. A nakonec pro vás mám překvápko." Zašklebila se a mě přeběhl mráz po zádech.

"Rozumíte?" Zeptala se tónem, který se mi ani trochu nelíbil.
Dvojí přikývnutí.

"Tak v tom případě rovnou jdeme!" Zavelela Bella a vykročila směrem ke kurtu.

***

Stál jsem na bahnitém kurtu, a nohy se mi třásly. Skoro jsem měl pocit, že Bellatrix start tak protahuje, protože se jí líbí, jak jsme z toho nervoźní. Každá další vteřina mohla být zrovna ta osudová, každou chvíli se mohlo začít něco dít.

"Teď" zakřičela Bella a svět se otočil vzhůru nohama. Proměnil se mi přímo před očima. Kurt se trnitým plotem rozdělil na dvě poloviny a začal se protahovat do dáli, až by se mohlo zdát, že je nekonečný. Okolní prostředí, jako by zmizelo, neexistovalo. Ani Bella tu nebyla. Jen já a Trix.
Až po chvilce mi došlo, že zkouška vlastně už začala. Nebyl jsem si úplně jistý, co se po mě chce, a tak jsem se rozběhl dopředu po půlce mé tratě. Asi po třiceti metrech najednou ze země vyrašily zelené šlahouny. Ovázaly mi kotníky a obmotaly se mi kolem pasu. Se zděšením jsem ucítil, že mě stahují do země.
V hlavě se mi rozblikalo varovné světélko, které křičelo : mysli, mysli, mysli!
Vyprostil jsem si hůlku z boty a použil první kouzlo co mě napadlo.

"Diffindo!" Zakřičel jsem zoufale. K mému příjemnému překvapení se šlahouny přetrhly, a snadno jsem se z nich vyvlíknul.
Rychle jsem propadl dech, a běžel dál. Zdálo se mi, že uběhly pouhé sekundy od toho, co jsem unikl jedné pasti, ale hned naráz se objevila další. Jako z nebe se mi přímo před nosem ukázaly pevné železné dveře. Narazil jsem do nich a spadl na zem. Hlava mi třeštila a oči se rozostřily. Zvedl jsem se a pokusil se zaostřit. V plechu byl nádherně otisklý můj obličej. Rozhlédl jsem se po okolí. kousek za mnou byla dřevěná tyč. Na ní přitlouklý malý háček a na háčku visel klíč. Že by to bylo takhle lehký? Svraštil jsem čelo a natáhl ruku pro klíč. Jenže ten malý kousek železa byl pekelně horký.