Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 24:

V den Snapeova školního trestu měl Draco pět předmětů. Mezi nimi i Kouzelné formule, které měl společně s Hermionou. Poslal jí papírek ve snaze, aby se s ním podělila o to, na co přišla. Jestli náhodou nezjistila, kde na hradě by mohl být ukrytý recept, anebo ingredience. Ale ukázalo se, že i ona doufala, že na něco přijde Draco. Pod jeho stručnou otázku "Tak co?" Napsala "Nic. Co ty?". Takže se na sebe jen nenápadně smutně pousmáli a pokračovali ve výuce.  Odpoledne Draco prospal na bylinkářství a kouzelných runách. 
"Pane Malfoyi? Pane Malfoyi! Už se můžete vzbudit, hodina skončila." Povzdechla si profesorka Babblingová. Blonďák otevřel unavené oči. Celá třída na něj zírala a z koutů učebny se ozýval smích. Draco se beze slov zvedl, sebral svou tašku a odešel. Třída se šourala ven za ním. Jakmile terč jejich zábavy odešel, neměli už v učebně proč zůstávat.
Do Snapeova kabinetu se měl dostavit v šest hodin. Snape si samozřejmě vybral ideální dobu, a to takovou, že Draco nestihne večeři.
Jelikož mi zbývalo ještě půl hodiny, rozhodl se, že se půjde projít na astronomickou věž. Hned, co vystoupal nahoru, však svého rozhodnutí hořce litoval. Na zemi, opření zády o zábradlí tam seděli Trix a Potter, ruku v ruce. Povídali si. Tvář se Dracovi zkřivila bolestí,  jako by dostal pěstí. Ruce se mu roztřásly zlostí, smutkem a žárlivostí, až musel zatnout pěsti, aby se nesesypal. Chtěl se vypařil dřív, než si ho všimnou, ale nepovedlo se. Harry ho zaregistroval a rychle vstal.
"Co tady děláš Malfoyi?" Začal útočným tónem, což Draca naštvalo a jeho přirozená povaha mu nedovolila jinak, než Pottera konfrontovat taky.
"Chtěl jsem se sem jít projít, ale když jsem tu uviděl tebe, tak jsem si to hodně rychle rozmyslel." Odpověděl mu kousavě a otočil se na patě. Harry ho ale chytl za rameno a otočil si ho zpátky k němu.
"Hej! Co děláš?" Vyjel na něj Draco a setřásl jeho ruku. 
"Přišel jsi za Trix viď? Ty na nás prostě žárlíš!" Ignoroval Dracovu otázku.
"Ne, nepřišel jsem za Trix. Ne, nežárlím na vás. A teď, když dovolíš, bych rád šel." Řekl podrážděný blonďák co nejklidnějším tónem.
Potter se obrázil na Trix a ironicky se zasmál.
"Lžeš!" Zašklebil se a plivl Dracovi pod nohy.
V tu chvíli Dracovi ruply nervy a neměl nejmenší chuť tohle dál snášet.
"Tak dost! Teď jsi to vážně posral Pottere!" Utrhl se na něj. "Chceš slyšet pravdu? Máš ji mít!" Řekl, ve tváři výraz psychopata.  "Trix tě nemiluje, a ani nikdy nebude. Možná ti to říká, ale rozhodně to tak není. Teď momentálně totiž není sama sebou a kdybys jí aspoň trochu znal, nebo byl dobrý přítel, tak bys to poznal ty bastarde! Využil si její slabosti ve svůj vlastní prospěch!" Supěl Draco. "Je mi z tebe zle." Dodal nakonec s opovrženým výrazem.
"Cos to řekl?" Harry očividně nemohl uvěřit svým uším.
"Co jsem říkal? Říkal jsem, že jsi bastard!" I když Draco věděl, že po tomhle to s ním nejspíš nedopadne moc dobře, nemohl si pomoct. Harry k němu přistoupil rychleji, než Draco očekával a najednou mu přiletěla jeho pěst do obličeje. Upadl a skutálel se ze schodů. Zeshora zaslechl Pottera jak volá na Trix.
"Pojď jdeme. Neboj zlato, ten ubožák už tě teď nebude dál otravovat." A pak už jen slyšel jejich kroky na schodišti. Díky bohu, šli druhou stranou. Draco se pokusil protáhnout. Tělo ho bolelo. Otřel si rukou nos a zaklel. Tekla mu krev. I když to nerad přiznával, Potterova rána byla dobře mířená, a k tomu ten pád ze schodů způsobil, že se Draco krom rozbitého obličeje cítil, jako by měl zlomená všechna žebra. S námahou se po chvíli postavil a zasykl při tom několik nepěkných nadávek. Dobelhal se na záchod. Hlavu naklonil do umyvadla a pozorovat jak mu z nosu kape krev.
"Mírně předkloň hlavu a kapesníkem si stistkni kořen nosu, jak nejsilněji dokážeš. Za chvíli by to mělo přestat." Ozval se Dracem milý neznámý hlas. Otočil se. Stál tam nějaký malý kluk, odhadem prvák, nebo druhák. Na tváři měl nejistý úsměv a podával Dracovi namočený  látkový kapesník.
"Díky." Zamumlal Draco překvapeně a udělal, co mu řekl.
"Jak se jmenuješ?" Zeptal se napůl jen ze zvědavosti a napůl ze slušnosti, aby řeč nestála.
"Elijah. Elijah Longbottom." Draco samým překvapením vykulil oči.
"Nevěděl jsem, že Neville má nějaké sourozence." Vykoktal.
"Já nejsem Nevillův brácha. Jsem jeho bratranec." Usmál se Elijah a jeho hnědé oči, které perfektně ladily s vlasy, se mírně zaleskly.
Na hábitu měl žluto černý erb uprostřed s jezevcem. Mrzimor. Ale i přesto se Draco divil, že je tak milý i na někoho, jako je on.
Krvácení ustalo. Kupodivu Elijah tu s ním celou dobu zůstal.
"Funguje to." Řekl Draco potěšeně a poděkoval mu. Kývnul a usmál se. Draco se v rychlosti podíval na hodinky a zděsil se. Bylo sedmnáct padesát sedm.
"Promiň Elijahu, už musím jít. Rád jsem tě poznal." Usmál se Draco a vylítl ze záchodů dřív, než mu stihl nový přítel odpovědět. Sprintoval do Snapeova kabinetu. V sedmnáct padesát devět udýchaný doběhl před jeho dveře a zaklepal.
"Ale, pan Malfoy." Protáhl Snape jízlivě.
"Potřebuju, abyste mi dnes pomohl s jedním lektvarem."
"A co to je za lektvar?" Zeptal se Draco s nepředstíranou zvědavostí.
"To není na vaše věc." Řekl Snape, a očividně si to užíval. Draco zklamaně svěsil hlavu a následoval ho do laboratoře. V hlavě pořád dokola přemýšlel nad lektvarem, jehož recept teď musí s Hermionou najít.
Když došli před laboratoř, Snape vytáhl hůlku a začal šeptat všelijaká kouzla. Ve dveřích to různě praskalo a hrkalo. Nakonec cvakl zámek a dveře se otevřely. Ve Snapeově laboratoři Draco snad ještě nikdy nebyl. A musel uznat, že to tam vypadalo vážně úchvatně. Uprostřed místnosti stál velký ocelový stůl. V pravém rohu stolu bylo namontované něco, co připomínalo mudlovský sporák. Vedle sporáku se rýsoval dřez na kterém stál nějaký mycí prostředek, a dvě plastově lahvičky. Na jedné bylo napsáno 'zásada' a na druhé 'kyselina'.  Pravděpodobně na neutralizaci a první pomoc při poleptání ingrediencemi do lektvarů. Na druhém konci stolu stály nějaké kotlíky a lahvičky, nebo zkumavky. V rohu místnosti byl věšák a na něm několik bílých plášťů. U stěny bylo připevněných spustu velikánských polic, na kterých byly seřazeny lektvary různých barev a další zkumavky a mísy s přísadami.  Vedle polic stály šuplíky a skříň. V pravé stěně byly vsazené vysoké černé dveře.
"Pane profesore, kam vedou ty dveře?" Zeptal se Draco opatrně.
"Dveře od mojí ložnice. Nebuďte věčně tak zvědavý Malfoyi, začínáte mi připomínat slečnu Grangerovou." Povzdechl si Snape.
"Tss." Zasyčel zmijozelský princ podrážděně. Snape to nechal být, přešel ke stolu a přitáhl si k sobě jeden z kotlíků.
"Podej mi plášť. A jeden si vem i na sebe." Přikázal Snape. Draco přešel k věšáku. Ani jeden plášť mu nebyl dobře. Všechny byly velké, takže když si ho oblékl, vypadal jako nemocniční pacient.
"Dáme se do toho. Nalej do tohohle kotlíku dvěstě mililitrů vody a dej ji vařit." Podal Snape Dracovi nádobku střední velikosti a sám si šel pro něco do šuplíku. Draco udělal, co po se po něm chtělo. Snape vytáhl pipetu a nabral do ní trochu fialové tekutiny, která byla v lahvičce nadepsána jako 'šťáva z pijavic'. Přešel ke kotlíku a kápl šťávu dovnitř.
"Až se voda začne vařit, zamíchej ji. Čtyřikrát do leva. Jednou do prava. Třikrát do leva a dvakrát do prava. Potom nech lektvar třicet sekund vařit a pak přidáme šest nastrouhaných kořenů sedmikrásky."  Draco přikývl na souhlas a soustředil se na odvar v kotlíku. Snape se chopil struhadla a pustil se do sedmikrásek. Lektvar zanedlouho začal vřít. Čtyřikrát do leva. Jednou do prava. Třikřát do leva. Dvakrát do prava. Jednadvacet. Dvaadvacet. Třiadvacet.
"Pane profesore, za pět sekund to bude půl minuty." Upozornil Draco Snapea. Ten k němu přešel, v ruce držel mističku se sedmikráskami.
"Teď." Řekl Draco a Snape vyspal obsah mističky do kotlíku. 
"Pětkrát do prava i do leva." Přikázal Snape.
"A teď mi předejte vařečku." Uposlechl a podal Snapeovi kus dřeva. Ten přešel ke kotlíku a začal v něm vařečkou různě míchat, jako by do odvaru vykresloval nějaké obrazce. 
"Přineste mi krysí slezinu. A odstraňte z ní tukový obal." přikázal mu opět Snape. Po pár minutách, kdy Draco pobíhal všude možně po místnosti, protočil profesor oči a poradil mu. "Levý šuplík, předposlední od zhora, zelená krabička." Vyznal se tu opravdu skvěle. To Draco se nebyl schopen orientovat ani ve vlastním pokoji.
O tři minuty později Snapeovi přihodil do kotlíku jednu krysí slezinu.
"Teď necháme odvar odstát. Dvě hodiny. Pak už se s ním jen provádí drobné úpravy, k tomu už vás nebudu potřebovat, můžete jít, pane Malfoyi." Ušklíbl se Snape.
"Pane profesore, a co to tedy je za lektvar?"
"Ach, vy zvědavá mládež." Povzdechl si Snape. Ale odpověděl.
"Tohle bude Zvětšovací Dryák. Stačí pár kapek, a objek na který kápnete se trojnásobně zvětší. Ale na co ho poťrebuji, vám samozřejmě nepovím." Draco se ušklíbl a otočil se k odchodu. Pak se ale zarazil a otočil se zpět.
"Pane profesore, kolik receptů na různé lektvary vlastně máte?" Začal Draco vyhýbavě a doufal, že se třeba něco dozví o lektvaru, který s Hermionou potřebují.
"Děláte si legraci pane Malfoyi? Myslíte, že se můžete takhle vyptávat? Zeptal se Snape trochu podrážděně.
"Samozřejmě, že v mé pracovně je nepřeberné množství lektvarů a receptů, které se mohou hodit na všechno možné. To vás ale nemusí zajímat, a teď už běžte." Jestli lze někde najít recept na lektvar ke zrušení kletby Imperius, bude určitě tady, pomyslel si Draco nadšeně.
"Děkuju pane profesore! Moc vám děkuju!" Řekl vzrušeně a vyběhl ze Snapeova kabinetu.
Hermiona nebude nadšená, že jsem na to přišel  dřív, usmál se pro sebe Draco. Nejvyšší čas se s ní o tom podělit.