Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 17:

Milý deníčku,
Je to sotva pár minut, co jsem přišla domů. Celý víkend jsem byla s Dracem, který mi připravil nejlepší narozeniny, jaké jsem mohla mít, ale nakonec se přece jen pokazily.
Nechci to tady popisovat, co se přesně stalo, ale musím se o to s někým podělit. U Merlina, co jsem to provedla?
Zachovala jsem se k němu ošklivě. Nebo ne? Snad mi bude schopný odpustit. Ale v koutku duše mám pocit, že s pouze kamarádským poutem se on nesmíří.

Na popsanou stránku dopadlo několik slz, které rozpily inkoust. Černovláska si zastrčila vlasy za ucho, otřela si oči a znovu pevně uchopila brk.

Nevím, co s tím mám dělat. Vím, že k Dracovi chovám nějaké city. Ale nejsem přesně jistá, jaké. Chtěla bych mu o tom říct, ale bojím se, že tím, že jsem ho odmítla, jsem ho navždy ztratila. Kéž by tu teď se mnou mohl být Harry, Ron, nebo Hermiona. Ti by to určitě pochopili.

Trix se zacítila provinile, když si vzpoměla, že Harry měl narozeniny ve stejný den jako ona a místo toho, aby na něj vzpomínala, nebo se mu pokusila poslat blahopřání, trávila čas s Dracem. Sice bylo prakticky nemožné poslat dopis z Malfoy Manor tak, aby se to nikdo nedozvěděl, ale zanadávala si, že to aspoň nezkusila. Zaklapla deník a strčila ho pod polštář. Horká koupel by jí teď přišla vhod. Zvedla se z postele a jako tělo bez duše vyrazila do koupelny. Když zvedla hlavu, a spatřila svůj odraz v zrcadle, zděsila se. Ve tváři se jí zračil smutek, bolest, nepochopení a zášť. Rty měla nateklé a brněly jí. Oči zarudlé a opuchlé. Vlasy slepené od slaných slz. Tohle není zrovna reprezentační vzhled dcery nejmocnějšího černokněžníka všech dob, pomyslela si ironicky a ušklíbla se. Radši se od odrazu odvrátila a zalezla do vany.

Ráno ji zašimraly na tváři první sluneční paprsky a Trix procitla do brzkého rána. Hodiny zrovna odbily osm hodin. Sotva stačila provést ranní hygienu, zaklepal někdo na dveře. Vyzvala neznámého dovnitř. Do dveří vešel skřítka Leila.
"Má paní." spustila Leila a Trix protočila oči. Nesnášela, když jí skřítkové říkali paní. Celkově nesnášela jejich postavení a kouzelnický povýšenecký postoj.
"Omlouvám se, že ruším. Pán zla si vás žádá."
"Proč?" Zeptala se zmateně Trix.
"Nevím, má paní." Odpověděla skřítka a sklopila hlavičku. Trix si promnula spánky s představou zkaženého dne.
"Dobře, kdy mám přijít, a kam?"
"V devět hodin vás bude čekat v salónku ve východním křídle."
"Děkuju za zprávu." Řekla Trix, povzdechla si a pokynula Leile k odchodu.
"Nemáte zač, slečno Trix." Pronesla a vytratila se z místnosti. Trix se rychle podívala na hodiny. Třičtvrtě na devět. Nejvyšší čas vyrazit.
Natáhla na sebe černé kalhoty a šedý pletený svetr. Kartáčem zkrotila své dlouhé kudrnaté vlasy. Do boty si projistotu zastrčila hůlku, ale proti otci by jí nejspíš stejně byla málo platná. Rozestavila kolem své mysli obranné zdi nejlépe, jak dokázala, a vyrazila na cestu.
Jelikož žila v Malfoy Manor už od narození, nebylo pro ni těžké salónek najít. Ale člověk, co by tam přišel poprvé, by se velmi lehce ztratil.

Salónek byl zařízen v moderním stylu. Stěny, netřené bílou barvou s zelenými vzory, ladily s křesly a závěsy. Celá místnost působila příjemným dojmem. Ideální místo na posezení či partičku karet nad šálkem kávy. Dovnitř pronikalo denní světlo z dvou velkých oken. Z rozímání Trix vyrušil hluboký hlas.
"Dobré ráno, Trix." Otočila se ke dveřím a spatřila Voldemorta. Jízlivě se na ni šklebil, jako by měl něco v plánu.
"Dobré ráno, pane." Sevřela pěsti a zaryla si nehty až do masa. Voldemort se přesunul ke křeslu, které bylo potažené bílou kůží a sedl si. Poté pokynul i dceři.
"Posaď se, děvče." Posadila se naproti němu, a sklopila oči k zemi. Chvíli mlčeli. Zanedlouho už to napínavé ticho nemohla vydržet, a tak ho sama přerušila.
"O čem jste se mnou chtěl mluvit?" Zeptala se přiškrceným hlasem.
"Potřeboval bych od tebe takovou menší službičku."
"A jakou?" Zeptala se.
"Mezi zmijozelskými se povídá, že se kamarádíš s Harry Pottrem." Trix polil studený pot.
"To jsou jen hloupé pomluvy." Zalhala, avšak nejistě. Náhle pocítila takový zvláštní tlak, uvnitř svého vědomí. Jakoby se jí někdo snažil dostat do hlavy. Za chvíli tlak polevil a Voldemort znovu promluvil.
"No, ať už mi říkáš pravdu, nebo ne, teď se s ním kamarádit začneš! Potřebuju, aby ses s ním sblížila, a vytáhla z něj co nejvíc informací, které mi pak předáš!" To Trix velmi pobouřilo.
"Cože?" vyjela na Voldemorta "Ne, to ho teda nebudu špehovat!" Bránila se rozhořčeně černovláska.
"A proč ne?" Zeptal se Voldemort s ledově klidnou tváří.
"Proč bys nemohla? Jestli mi nelžeš, tak se s ním nebavíš, nesnášíš ho. Jsi zmijozelka a on nebelvír. Nezáleží ti na něm! Nebo snad ano?" Dívka nervózně polkla. Zatlačil ji do kouta. Byl mnohem lepší a zkušenější hráč než ona. Mlčela jako zařezaná. Nevěděla, co na to říct, aby ho uspokojila a zároveň neublížila svým přátelům.
"Tak co je Trix? V čem je problém?"  Stále nic neříkala. Voldemort se zvedl ze židle a stoupl si nad ní. Znovu v hlavě pocítila ten nepříjemný tlak na její podvědomí. Ale tentokrát byl mnohem silnější. Voldemort se jí snažil dostat do hlavy. Cítila, jak se její obrané stěny bortí. Sykla bolestí. Voldemortovi už stačila jen chvilka. Trix věděla, že už dlouho nevydrží.
"Lhářko!" Zařval Voldemort o pár vteřin později. Vlepil Trix facku tak silnou, že spadla z křesla na zem. Rychle se vzpamatovala a vyškrábala se na nohy.
"Nejsem lhářka!" Zakřičela na něj v sebeobraně. Tvář ji od facky pálila. Přestávala normálně vnímat. Zrak se mlžil a barvil do červena.
"Ale ano, jsi! Jenže na tom teď nesejde. Říkám ti, že pojedeš do Bradavic, a budeš tam pro mě Pottera špehovat ať chceš, nebo nechceš!"
"Ne, nebudu!" Z očí jí vytryskly slzy, dnes už podruhé. Hlava jí třeštila, nic neviděla, tušila, že brzy přijde konec.
Zaslechla otce jak na ni uvrhuje kletbu.
"Imperio!" Zaklel Voldemort.
"Né!" Vykřikla černovláska z posledních sil. Ale nebylo to nic platné. Kletba ji zasáhla přímo do prsou dříve, než si stihla vytáhnout hůlku. Zhroutila se na zem. Začínala ztrácet vědomí. To je konec, pomyslela si, a pak už byla jen tma.