Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 2:

Trix právě s Dracem a jeho rodiči stála na nástupišti 9 a třičtvrtě. Nemohla uvěřit, že už konečně tady, i když ji trochu mrzelo, že matka se s ní nepřišla rozloučit a navíc jí stále v hlavě vrtala ta věc, co jí matka měla říct, ale neřekla. Už bylo skoro jedenáct, takže se rozloučili s Malfoyovými a nastoupili do vlaku. Trix si myslela, že budu sedět v kupé s Dracem, on měl však jiné plány. Odcházel asi s třemi dalšími kluky pryč.

„Draco!" zavolala na něj zoufale. Draco se otočil, a pak i ti další tři kluci.

„Co je to za holku?" Zeptal se ten jeden.

„Nezahazuj se s ní Draco, pojď radši s náma!" Řekl ten druhý. Dracovi se mihl po tváři provinilý výraz.

„Promiň Trix, u nás už je plno, najdi si jiné kupé." Řekl Trix její jediný kamarád, kterého tady měla. Pak se otočil a vydal se za nimi. Trix měla na krajíčku. Její jediný přítel, se kterým se kamarádka přes deset let, teď odcházel pryč a nechal tam samotnou.
Rozhlédla se po jiných okolních kupé, a nakonec si vybrala jedno, kde seděli jen dva kluci a vypadali mile. Zaťukala a otevřela dveře kupéčka.

„Můžu si k vám sednou?" Zeptala se přátelsky a s tím nejlepším úsměvem na tváři, jaký v této situaci dokázala.

„No jasně, že váháš!" Řekl ten, co seděl napravo, a usmál se na ni. Měl tmavě hnědé až černé vlasy a kulaté brýle. Ten druhý měl zrzavé vlasy, ale pouze se usmíval a nemluvil, protože měl zrovna plnou pusu domácího sendviče.

"Já jsem Harry, Harry Potter." Řekl ten černovlasý. Harry Potter? Jakože vážně on?

„Páni," řekla Trix udiveně. Stačilo, aby ji opustil její nejlepší kamarád a hned našla slavného Harryho Pottera.

„Já jsem Trix." Dodala, a podala mu ruku.

„Já jsem Ron." Ozval se ten zrzavý, když dojedl svou svačinu.

„Těší mě!" řekla Trix oběma a sedla si vedle Rona.

Asi po dvou hodinách, kdy si Trix vesele povídala s novými kamarády, do kupé přišla dívka, hezká, ale tvářila se trochu namyšleně.

„Kluci, měli byste se převléct, brzy budeme na místě!" řekla kapku rozkazovačně. Kluci se tvářili naštvaně, a tak Trix radši řekla:

„Děkujeme." A usmála se.

„Já jsem Trix." Napřáhla k ní ruku. Dívka trochu pookřála a úsměv opětovala.

„Jmenuju se Hermiona." Poté se představili i Ron a Harry. Hermiona si k nim přisedla, a všichni čtyři zapředli hovor o svých koníčcích, rodičích, a samozřejmě o tom, jak se těší do Bradavic.

Když vystoupili z vlaku, pluli na člunech do hradu. V hradu se dělo zařazování do kolejí. Trix sledovala Harryho, Rona i Hermionu, jak je všechny moudrý klobouk poslal do Nebelvíru. Mezitím, co přemýšlela, do jaké koleje moudrý klobouk pošle ji, ji vyvolali.

„Trix Lestrangeová." Trix polil pot a sevřel se jí žaludek. Pomalu a rozvážně přešla ke stoličce, na podiu, na kterou se posadila tak, jak jí ukázali. Byla nervózní. Ještě nikdy na ni neupíralo pohled tolik kouzelníků, kteří by jí s napětím věnovali tolik pozornosti. Profesorka Mcgonagallová Trix nasadila na hlavu moudrý klobouk.

„Velmi chytrá, vynalézavá i odvážná, zároveň ale i lstivá a trochu zbrklá. Myslím, žě vím co s tebou... Zmijozel!" Zaburácel moudrý klobouk a zmijozelští začali tleskat. Trix se rozběhla ke své nové koleji, cestou se však smutně ohlédla na Hermionu, Rona a Harryho, kteří se na ni i přes to povzbudivě usmáli. Po chvíli si na rozřazení zavolali Draca. Hned co se ho moudrý klobouk dotkl, vykřikl:

„Zmijozel!" a Draco se vydal si sednout ke svým novým kamarádům. A tak začal Trixiin první vysněný rok v Bradavicích. Bez Draca, a s novými přáteli z úplně odlišné koleje. Byla z toho zmatená a doufala, že vše dobře dopadne.

Milý deníčku,

Už se rychle blíží vysvědčení a s ním i letní prázdniny. Měla bych mít samé vynikající a k tomu jednu nad očekávání z kouzelných tvorů. Ale například na lektvary a obranu proti černé magii jsem jedna z nejlepších. Někteří učitelé tvrdí, že jsem prý dokonce lepší než někteří studenti z druhých ročníků.

Jinak se tu mám dobře. Harry, Ron a Hermiona jsou moji nejlepší přátelé, Draco na mě pořád kašle a mě už to začíná být jedno. Dostala jsem do famfrpálového družstva! Jsem střelkyně, a prý dokonce jedna z nejlepších. Mrzí mě, že musíme hrát s Harrym proti sobě, ale je to zábava. Tenhle rok toho naše čtveřice hodně zažila. Objevili jsme kámen mudrců, ale stálo nás to hodně. Doufám, že Voldemort už nic zkoušet nebude. Mám z něj veliký strach, ale na rozdíl od ostatních k němu cítím takový zvláštní respekt, cítím se kvůli tomu vážně podivně. Ale o tom už dost! Povím ti radši o mém problému s očima a s pocity, když se rozčílím. Mám dojem že se to zhoršuje, sice pomalu, ale jistě. Myslím si to proto, že začínám být naštvaná stále více a do normálu se přesouvám pomaleji a pomaleji. Myslím si, že Harry, Ron a Hermi o tom začínají něco tušit. Zvláště Hermiona. Je velmi chytrá a bystrá. Dřív, nebo později jí to stejně dojde. Ale bojím se dne, kdy se to stane. Nechtěla jsem se s tím nikomu svěřovat. Je to zvláštní a možná i nebezpečné. Doufala jsem, že to přejde, ale teď se bojím, že by se mohlo stát něco moc zlého. Měla bych se zkusit o prázdninách nějak odreagovat, ale to as imoc nepůjde když trávím prázdniny s Dracem... Docela se bojím, abych po prázdninách neměla rudé oči už napořád.

Jednou mi sem do Bradavic napsala matka. Psala, že si prý o prázdninách musíme vážně promluvit. Což je zvláštní, my dvě spolu skoro nemluvíme, a už vůbec ne vážně. A když už mluvím o prázdninách, tak Ron mě, Hermionu a Harryho pozval k nim do doupěte. Já samozřejmě nemůžu, naše rodiny se prakticky nenávidí. Nechápu proč, Ron je moc fajn. Narozdíl od Draca, opravdový přítel. A o ostatních zatím nevím. Ale hrozně se těším na další rok, že je znovu uvidím. A domluvili jsme se, že si budeme tajně psát, na to se taky těším.