Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 6:

Narcissa odvedla vyděšenou Trix a Draca nejdříve do jednoho ze sklepů Malfoy Manor a poté se s nimi proplétala několika podzemními chodbičkami, které dohromady tvořily jeden velký labyrint. Trix tam nikdy předtím nebyla, neměla ani tušení, že by pod Malfoy Manor byl tak ohromný komplex uliček a temných zákoutí. Působilo to na ni mrazivým dojmem. Věděla, že odsud nebude možné utéct. Nálada klesla ještě o trochu níž, i když už se to zdálo nemožné. Asi po deseti minutách bloudění dorazili do velkého sálu, který byl přeplněný  smrtijedy. Trix se začala točit hlava. Tolik lidí v maskách a pláštích pohromadě ještě neviděla. Bylo to znepokojující. Chytili se s Dracem za ruce a podívali se na sebe. Slov nebylo třeba. Teprve když se za pomoci Draca Trix trochu uklidnila, si to tam důkladně prohlédla. Uprostřed sálu byl velký stůl s občerstvením a židlemi. Na bledých stěnách visely svíce. A v čele stolu seděl samozřejmě on. Její otec. Naštěstí si jí ještě nevšiml.

„Mí drazí, začněme!" pronesl Voldemort s předstíranou radostí v hlase.

„Samozřejmě budeme probírat plány na nadcházející měsíce." Usmál se, a Trix přeběhl mráz po zádech.

„Ale ještě před tím bych vám chtěl někoho představit. Budeme mít v našem kruhu další dva oddané smrtijedy, ale to není všechno! Jedním z nich bude má vlastní dcera!" Z řad smrtijedů to zašumělo, a poté se ozval potlesk.

„Trix, Draco, pojďte ke mně." Trix pustila Dracovu ruku, ale dál stála jak přikovaná.

„Tak jdi, dělej!" sykla na ni matka nepříjemně a postrčila ji vpřed. Váhavě došli až k Voldemortovi. Draco ho slušně pozdravil, tak Trix usoudila, že by radši měla taky.

„Dobrý den, otče." Voldemort se na ni divně zadíval.

„Otče, hmm?"zašeptal. Pak se začal smát.

„Tak abychom si to ujasnili, ty, mě budeš oslovovat jedině 'pane', je ti to jasné?"

„Ne." řekla Trix bez rozmyšlení. V sále se rozlehl znepokojený šum ostatních smrtijedů. Narcisa měla ruce propletené v pevném stisku a modlila se, aby se Trix nic nestalo.

„Ne?" opakoval Voldemort nevěřícně.

„No, je vidět že jsi po mně." Začal klidně. To Trix překvapilo. Myslela si, že bude Pán Zla přísnější, ale teď to vypadalo, že z toho vyvázne. O vteřinu později však Voldemort začal křičet a Trix okamžitě vyloučila svoje šance na přežití.

„Ale jsi drzá! Drzá na mě, na svého pána, na pána celého světa a nejmocnějšího čaroděje všech dob!" Teď už radši neříkala nic. Jen se mu koukala do očí. Do očí, ve kterých žhnul rudý plamen ročilení, a které se tak děsivě moc podobaly těm jejím.

„Budeš potrestána." Zvolal tak, aby ho všichni slyšeli. Narcisa držela slzy na krajíčku, ale věděla, že Trix nemůže pomoct.

„Draco, pojď jsem!" Zavolal Voldemort na opodál stojícího blonďáka.

„Teď mi prokážeš laskavost. Určitě sis všiml, jak nevhodně se ke mně Trix zachovala. Postarej se, aby se to už nikdy nestalo, a aby si z toho odnesla ponaučení." Rozkázal Voldemort s ledovým úsměvem na tváři.

"Kletbu Cruciatus doufám znáš." Zašeptal Voldemort směrem k Dracovi a Trix polil pot.
Draco se na ni podíval. V jeho očích byl jen starch. Strach o Trix, stejně jako strach z toho, co by se stalo, kdyby Pána Zla neuposlechl.

„Tak na co čekáš?" popichoval ho Voldemort.

„Neříkej mi, že ti na ní záleží!" Ale Draco se stále nepohnul.

„Udělej to! Teď!"

„Ne." Pán zla na se na něj zadíval ještě vražedněji než před tím na Trix.

„No dobře, jak chcete. Tak to tedy půjde po zlém." Voldemort přistoupil k Dracovi a něco zašeptal. Trix si uvědomila, že už není cesty ven, není na výběr, a že tohle bude bolet. Zavřela oči a připravovala se na zatím neznámý nával bolesti. Když je znovu otevřela, spatřila Draca jak pevně svírá hůlku a míří Trix přímo na obličej. Nedělal to úmyslně, kdyby se mohl vzepřít, udělal by to.

„Udělej to, hned." A Draco se rozmáchl hůlkou.

„Crucio!" vykřikl. Pak už Trix cítila jen nekonečná muka. Svým způsobem to byla muka i pro Draca. Nejhorší na tom bylo to, že s tím nemohl nic udělat.

Když asi po půl hodině Trix upadla do bezvědomí, nechal konečně Pán Zla Draca přestat. Řekl, že mohou odejít, a že si promluví, až se Trix probere. Draco ji vzal do náruče a odnesl ji do jejího pokoje, položil na postel a přikryl dekou. Poté se otočil k odchodu. U dveří se ale zastavil, a opět se na ni podíval. Nechtěl ji tam nechat samotnou. Došel zpátky k posteli a lehl si vedle ní.

„Budeš v pořádku, slibuju." Zlomil se mu hlas.

„Prosím, promiň mi to." Zavřel oči, aby mu z nich nevyklouzly slzy. Sevřel Trix v pevném objetí a po několika probděných hodinách strachem o ni, upadl do hlubokého spánku.