Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

Kapitola 27.

*Minule jste četli : *

"Legiliments." Vyslala zaklínadlo a zavřela oči aby dosáhla větší soustředěnosti.
Po chvíli sklopila hůlku, ale vzápětí ji znovu zvedla.

"Obliviate!" Zamířila Snapeovi na hlavu. Opět se chvíli soustředila.

"Hotovo." Usmála se.

"Super!" Pochválil jsem ji. "A teď, padáme!"

"Souhlas." Přikývla Hermiona. Rozběhli jsme se ke dveřím.

-------------------------------------------------------

Opatrně, abysme nenadělali moc hluku, jsme zaklapli dveře od Snapeova kabinetu. Jelikož už na chodbě nikdo jiný nebyl, zdálo se nám už pouhé zavření dveří ohlušující.

"Kam teď?" Zeptal jsem se šeptem. Hermiona vykročila do prava, a za rohem zastavila.

"Šla bych spát, a zítra se můžem sejít abysme prostudovali ten lektvar." Žaseptala stejně potichu a prstem ukázala svitek, který byl bezpečně schovaný za mými kalhotami.

"Co?" Zeptal jsem se nevěřícně. "Ty snad dokážeš usnout po tom, co jsme objevili tenhle poklad? Nemáš sebemenší chuť se na něj podívat?"

"No já nevím." Mumlala Hermiona. "Nejsem si jistá jestli je to dobrý nápad. Musím se vyspat. Zítra píšu test z Věštění." Nad tím jsem se musel pousmát.

"Co je?" Zeptala se trochu podrážděně. Nejspíš si myslela, že si z ní zase chci utahovat, kvůli tomu, že je to vážně srdcem i duší veliká šprtka.

"Ty si opravdu myslíš, že to není dobrý nápad?" Zeptal jsem se ušklíbl se. "Sakra Hermiono! Před chvíli jsme se v neviditelným plášti vkradli do jednoho z profesorských kabinetů, omráčili Snapea a ukradli mu svitek s lektvarem z jeho tajný truhly pod postelí! A ty si myslíš, že jít si někam prostudovat nějaký svitek, je špatný nápad? Vážně?"
Čekal jsem vztek. Argumenty. Anebo prosté věty typu : jdi se bodnout blbečku, chce se mi spát!
Kupodivu ale nic z toho nepřišlo. Hermiona zavřela oči a zhluboka dýchala. Pak se rozesmála jak malá. Zakrývala si rukou ústa, ale ani tak se jí nedařilo přestat. S překvapením jsem zjistil, že se mi také začínají zvedat koutky. A pár minut na to už jsem se nakazil jejím veselím.
Řechtali jsme se jak pominutí. Věskerý stres opadl. Po těle se mi rozlil krásně horký pocit úlevy. Přesně to jsem potřeboval.
Když jsme se dostatečně vysmáli, nasadil jsem opět vážnou tvář.

"Takže kam půjdeme?" Zeptal jsem se v naději, že už si to Hermiona rozmyslela.

"No netuším jak ty, ale já si jdu lehnout." Prohlásila sebejistě. V očích jí pořád poskakovaly veselé jiskřičky.

"No tak Hermiono! Přece se teď nepůjdeš zašít do postele."
Neodpověděla. Otočila se o stoosmdesát stupňů a vyrazila směrem k nebelvírským ložnicím.

"Dobrou." Zavolala za mnou, ale neohlédla se.
Sakra... Tak tohle jsem prohrál. Ale na tom nezáleží, protože máme svitek. A ten už nám nikdo nesebere.
S těmito myšlenkami a úsměvem na rtech jsem se vydal bradavickými chodbami do své ložnice.

***

Ráno bylo stejné jako všechna ostatní. Vstát. Umýt se. Obléknout se. Navonět se. Sejít do Velké síně na snídani. Bohužel jsem měl smůlu a cestou potkal naši zamilovanou dvojici. Byli tak zabraní jeden do druhého, že si mě ani nevšimli. Stejně, jako pokaždé když je vidím, mě píchlo u srdce. Ale už mi to nedělalo tak těžkou hlavu. Vím, že za to Trix nemůže. A Potter, ten za to samozřejmě může, ale pokud jde o něj, jsem již několik let přesvědčený, že je to kretén.

Posadil jsem se vedle Crabba a naproti Goylovi. Oba se ládovali čokoládovými dortíky. To je jedna z mála činností, která jim jde vskutku na výbornou. Sám jsem si nabídl palačinku a namazal jí jahodovým džemem.

Na druhé straně Velké síně, seděla u nebelvírského stolu Hermiona. Povídala si s Ronaldem a k tomu přikusovala croissant. Pohledem jsem se vrátil zpátky ke svému talíři. Probleskla mnou kapka žárlivosti. Hermiona si s Ronaldem tak dobře rozumí. Jsou tu jeden pro druhého. Ani jeden z nich není očarovaný kouzlem Imperius. Nemusí se nedobrovolně přidávat k Voldemortovi. Netyranizuje je jechich vlastní rodina. Když pominu různé drobnosti, mohli by spolu tihle dva strávit vcelku normální a šťastný život. Ale já a Trix... Rychle jsem se v duchu okřikl, abych zahnal špatné myšlenky. Máme přece svitek! Brzy dáme všechno do pořádku.

Koutkem oka jsem postřehl, jak někdo vchází do Velké síně. Profesor Snape mířil klidným, avšak rázným krokem k učitelskému stolu. Skoro jsem se zadusil palačinkou. Málem bych zapoměl, co jsem mu včera provedl. Snape lhostejně odpovídal na pozdravy studentů z nižších ročníků. Ti z něj povětšinou mají hrůzu a myslí si, že když ho budou na chodbách zdravit, tak je možná nesežere. Dnes na něj ale mluvili s úsměvem na tváři. Někteří z nich se dokonce začali smát nahlas.

Snape už byl skoro u hlavního stolu.

"Ááá, Severusi. Dobré ráno." Protáhl Brumbál. "Dneska jsme se.. euh.. pořádně vymódili, že?" I on se očividně dobře bavil. Profesorka McGonagallová si vedle ředitele zakrývala rukou ústa. Hagrid se dusil čajem.
Střelil jsem očima po Hermioně, která se na mě taky zrovna dívala. Naznačila ústy něco jako : "Dobrá práce." A pak se pohledem vrátila zase k zábavné podívané.

Snape to nejspíš nepobral, takže jen nechápavě zavrtěl hlavou a sedl si ke stolu. 
Už jsem se chystal odejít, když v tom do Velké síně přilétl hnědý puštík. Zakroužil kolem zmijozelského stolu, a pak mi do klína upustil dopis. V rychlosti jsem se ujistil zda je dopis opravdu určen mně. A hned jsem poznal pečeť naší rodiny. Odtrhl jsem ji a otevřel obálku. Vevnitř byl složený pergamen, který nesl stručný obsah.

Dnes, v osm hodin večer, čekej v Prasinkách. Obleč si teplé sportovní oblečení a vezmi si s sebou hůlku.

Narcissa

Pro jistotu jsem obrátil list pergamenu, jestli na něm nebudou další informace. Ale zdálo se, že tohle je opravdu všechno.
Prudce jsem se zvedl od stolu a mířil ven z Velké síně. Cestou jsem nakoukl Trix přes rameno. A opravdu, nemýlil jsem se, když jsem si myslel, že i ona dostala dopis stejného znění.

Tak to vypadá, že Voldemort se rozhodl, že
nás bude dusit i přesto, že jsme zrovna ve škole. S pocitem úzkosti z toho, co mě dnes večer čeká, jsem vyrazil na první hodinu.

Ahoj :) omlouvám se krátkou kapitolu, která je prakticky o ničem, ale moje mozkové závity poslední dobou nechtějí spolupracovat 😃
Příští kapitola snad bude zajímavější :)
Terka ❤️