Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 12:

„No, ano, asi mám. Proč?" Zeptala se zvědavě Trix.
„Napadlo mě, že bychom si mohli někam vyrazit. Jen my dva. Přece jenom máš zítra narozeniny." Řekl a provokativně na Trix pohlédl. Zčervenala jako ředkvička. Skoro se styděla za to, na co právě pomyslela. Oni dva, sami. Bylo by tak lehké zopakovat to, co se stalo před pár dny.
„Jo, to by bylo super! A kam?" Zeptala se a rychle si do obličeje přehodila vlasy, aby Draco neviděl, jak se jí po tváři rozlil nadšený úsměv. Draco se k ní naklonil natolik blízko, že cítila jeho horký dech na svém krku.
„To je tajemství." Zašeptal.
„Smrtijedi mají tenhle víkend zase sezení. Otec říkal, že nás tam nebudou potřebovat, takže máme celé dva dny volno. Zabal si do tašky nějaké oblečení a zbytek už nech na mě. Zítra ráno si pro tebe přijdu." Trix přikývla a vduchu se zaradovala. Draco vstal ze židle a namířil si to k východu z pokoje. U dveří se však otočil a došel zpátky ke křeslům.
„Dobrou noc." Ušklíbl se a políbil Trix na tvář.
„Dobrou." Zašeptala dívka po chvilce, ale to už byl Draco dávno pryč.

Ráno Trix probudilo bušení na dveře. Vstala, a zabalila se do peřiny. Jakmile otevřela, tak dovnitř vlítnul Draco s batohem přes rameno a talířem v ruce. Batoh shodil na zem a talíř s buchtami jí vtiskl do rukou. Rozespale se koukla na hodiny a vzápětí se vyděsila.
„Proč mě taháš z postele v sedm ráno?" Obořila se na Draca. Ale ten jí neodpověděl a začal se popadat za břicho.
„Kdyby ses viděla!" řekl a dusil se v záchvatu smíchu. Trix rychle došla do koupelny a podívala se do zrcadla. Vlasy jí trčely snad všude kolem hlavy. Kdyby nebyly černé, ale plavé, snadno by si ji někdo mohl splést se sluníčkem. Posadila se zpátky na postel a čekala dokud se trochu neprobere.
„Tak na co čekáš?" Popíchl ji Draco.
„Honem sněz ty buchty a jdeme!"

Když se Trix umyla a oblékla, vyrazili na cestu. Jakmile vyšli z domu, Draco jí zavázal oči.  Zezačátku protestovala, jenomže Draco si nedal říct. Trix slyšela, jak se jí pod nohama lámou drobné klacíky a ucítila vůni lesa a čerstvého vzduchu po dešti. Ale přesto se nemohla zbavit pocitu nervozity.
„A kam že to teda jdeme?" Zeptala se opatrně.
„Počkej si." Zasmál se a stiskl její ruku pevněji, aby se nebála.
„Už tam brzo budeme." I přes to, že měla zavázané oči, viděla Dracův úšklebek, musel si to opravdu užívat.
Zhruba po dvaceti minutách chůze se zastavili a Draco jí sundal šátek z očí. Trix se naskytl nádherný pohled na mýtinku na kraji lesa, s výhledem na vodopád.  Na mýtince stál docela prostorný stan a před ním gril se dvěma židlemi a malým stolečkem. Draco to tu musel stavět celou noc, pomyslela si.
„Líbí?" Zeptal se blonďák nervózně, když Trix dlouho nic neříkala
„Líbí? Je to nádhera!" užasla a usmála se.
„Ale, to jsi všechno udělal sám?"
„Sám, pro tebe." Došel k ní a vzal její tvář do dlaní.
„Všechno nejlepší k narozeninám Trix." Zašeptal a políbil ji, tentokrát na rty.