Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 1:

Milý deníčku,

Jmenuju se Trix Lestrangeová a je mi 10 let. Jsem čarodějka. Za pár dní by mi měl přijít dopis z Bradavic, to je škola čar a kouzel. Za dva dny budu mít narozeniny, moc se na ně těším. Bude mi konečně jedenáct, jako Dracovi. Draco je můj bratranec, ale jsme spíš kamarádi, dobří kamarádi. Bydlíme s mamkou u něj a jeho rodičů, mojí tety Narcisy a strýce Luciuse. Tátu nemám, prý zemřel nešťastnou náhodou v nějáké kouzelnické válce, byl to hrdina. Mamka se o mě moc nestará, nemá mě ráda. Neustále na mě křičí, že mě nikdy nechtěla a že mě nesnáší, občas mě i mlátí. Je to hrůza, ale zvykla jsem si na to. Právě s tímhle mi Draco pomáhá, a taky mi hodně pomáhá moje teta. Někdy beru jako svojí matku spíš ji. Celé prázniny budeme s Dracem trávit v jejich vile, jako obvykle. Moc se na to netěším, ale občas to tu je fajn. Třeba taková schovka po celém domě, to je vážně zábava...

„Slečno Trix" vyrušil Trix milý hlas.

„Copak je Dobby?" usmála se na malého domácího skřítka. Malfoyovi sice mají hodně domácích skřítků, ale Trix má nejradši Dobbyho. Je vždy milý a usměvavý.

„Slečno, měla byste se připravit na večeři, prý přijde nějaký host." Řekl Dobby.

„Ach Dobby, kolikrát jsem ti říkala aby jsi mi neříkal Slečno. Stačí Trix, prosím." Řekla mile usmála se na něj.

„Nevíš kdopak je ten host?" zeptala se Trix Dobbyho.

„Nevím slečno Trix, ale měla byste zajít dolů za paní Narcisou, má pro vás šaty na dnešní večer." Trix protočila oči. Za prvé proto, že už jí zase řekl Slečno, a za druhé proto, že nemá ráda šaty, a nevidí důvod proč si je brát, když má přijít jen jeden host a navíc je ještě dítě. Přikývla však Dobbymu na souhlas a vyšla za ním z pokoje. Zavedl jí přímo za Narcisou. Hned jak ji Narcisa uviděla zavolala na ni.

„Trixie, drahoušku pojď si sem vyzkoušet tvé nové šaty." Přikývla a vešla za ní do její šatny. Sice už tam párkrát byla, ale pořád ji ohromovalo jak je obrovská. Prošly společně chodbičkou, která byla přecpaná skříněmi a návrhy a došly do ještě většího pokoje, uprostřed kterého byly vystavené na figuríně Trixiiny nové šaty. Nebyly to žádné plesové šaty s flitry, ale byly to šaty přesně určené na společenský večer. Narcisa vždy měla pro módu slabost, byla to její vášeň.

„Líbí?" Zeptala se Narcisa.

„Sama jsem je navrhla" pokračovala.

"Jsou krásné!" řekla Trix částečně proto, že to byla pravda, a částečně proto, aby ji umlčela. Dnes neměla náladu poslouchat, z jakého materiálu jsou a odkud se ten materiál dováží, a podobné drobnosti.

„Teto, můžu se zeptat, kdo dnes přijde?" Zeptala se Trix jak nejvíce mile dokázala.

„Ale jistě drahá. Přijde Severus. Potřebujeme s ním sice něco projednat o samotě s Luciusem, ale večeřet budeme společně." Odpověděla, a pak šaty sundala z figuríny, vložila je Trix do ruky.

„Tak se uvidíme večer, přijďte s Dracem dolů v sedm hodin." Nečekala na Teixinu odpověď a vyšla z šatny. Trix neměla Severuse moc v lásce. Vždy jí připadal chladný a nepříjemný. Dalo by se říci, že se ho i svým způsobem bála.

Když odbila šestá hodina, začala se Trix připravovat na večeři. Vzala si do ruky nové šaty, které měly vínovou barvu a byly střižené nad kolena. Na nohy si vzala černé balerínky s mašličkou, v Malfoyově vile se vždy chodilo v botách. Když byla převlečená, šla se do koupelny upravit. Nejdřív si hřebenem rozčesala své černé kudrnaté vlasy a nasadila si vínovou čelenku, která hezky ladila k šatům. Tak se to Narcise bude líbit. Podívala se do zrcadla a zhodnotila se. Nakonec se v zrcadle podívala na svůj obličej, zíraly na ni dvě velké tmavě hnědé oči, které se však zdály skoro jako černé. Jako by matce z oka vypadla. Rychle se koukla na hodiny. Za pět minut sedm. Naposled se prohlédla a zkontrolovala, že vypadá dobře a poté vyšla z pokoje. Svižným krokem došla ke schodům, které vedly do jídelny. Draco už tam na ni čekal. Když k němu došla, usmál se, a pozdravil ji. Povídali si cestou do jídelny, jakmile ale došli před dveře, oba dva rázem ztichli.

„Cheš jít první ty, nebo já?" Zašeptal Draco.

„Já nevím, mě je to jedno." Odpověděla Trix, také šeptem.

„Tak společně?" Draco kývl na souhlas. Společně otevřeli dveře a vešli do jídelny. Narcisa, Lucius a Snape už tam byli. Byla tam dokonce i Trixina matka, což často nestává, Bellatrix nerada chodívala do společnosti své rodiny. S Dracem všechny slušně pozdravili a šli se najíst.

Večeře proběhla bez problémů. Rodiče je pak ale vyhnali, že si prý potřebují promluvit o samotě. Tak se vydali s Dracem do jeho pokoje. Když už  seděli u něj, tak Trix najednou vyhrkla:

„Hele, pojď šmírovat, chtěla bych vědět, co tam dole říkají." Dracovi vzrušeně zasvítilo v očích, ale jeho odpověď ji zklamala.

„Mě to taky zajímá Trix, ale je to moc nebezpečné, skřítci to na nás poví. A dokážeš si představit ten malér."

„Hm..." na to Trix nepomyslela.

„Ale Dobby je tady jeden z hlavních a hodně se se mnou kamarádí, možná bych to dokázala zařídit" řekla nadějně.

„Prosím Draco!" žadonila.

„Bude sranda, a navíc jsem si skoro jistá že budou mluvit o mně, když je tu i moje mamka." Hodila na Draca psí oči v naději, že to schválí.

„No tak dobře." Zasmál se.

Potichu se proplížili do kuchyně.

„Dobby?" Zavolala Trix opatrně.

„Dobby?"  Po chvilce Dobby vlezl do kuchyně a zeptal se, co potřebujeme.

„Dobby, chtěla bych se dozvědět co si tam dospělí povídají, ale bojím se, že by to na nás ostatní skřítci řekli. Nemohl bys zařídit, aby nikdo nikomu nic neprásknul?" Malý skřítek se zatvářil pochybovačně. Nepochybně mu bylo jasné, že by z toho mohl mít problémy, kdyby se to jeho páni dozvěděli.

„Prosím!" řekla Trix stejně naléhavě, jako Dracovi a hodila po něm stejný psí pohled.

„Tak dobře, slečno Trix, doufám, že z toho nebudu mít potíže." Zamumlal Dobby.

„Děkuju moc, neboj, kdyby ti chtěli něco udělat, zastanu se tě!" usmála se. Úsměv jí Dobby oplatil, a šel to ohlásit ostatním domácím skřítkům.

Draco a Trix došli opět k jídelně a přilepili se na zeď vedle dveří. Bylo slyšet Severuse.

„Bell, měla by se to dozvědět, měli byste jí to říct!"

„Nikdo jí nic říkat nebude!" Zaječela Trixiina matka.

„Bell, uklidni se." Řekl vyrovnaně a klidně Lucius.

„Severusi," ozvala se Narcisa vlídně.

„Nebylo by lepší, aby jí to řekl náš pán sám? Až to půjde samozřejmě."

„Na to nemáme čas." Odporoval Severus.

„Jestli se to nedozví před tím, než vstoupí do Bradavic, nebude vědět, co se s ní děje, až objeví, že má víc schopností než ostatní žáci, a možná bude i nebezpečná!"  Cože? To mluví o mě, nebo o kom? Ale ano, je to o mě, určitě! Pomyslela si Trix. Začínalo ji štvát že neví o čem tam přesně mluví. Už zase cítila ty pocity. Zlost, zvědavost a vztek. Už se to zase děje. Zmizela rychle pryč než Draco, nebo kdokoli jiný uvidí, co se Trix právě děje.

„Euh, promiň Draco, už se mi chce spát, půjdu k sobě, dobrou!" Zašeptala a rozběhla se nahoru k sobě do pokoje. Jakmile tam byla, zabouchla a zamkla za sebou dveře. Vlítla do koupelny k zrcadlu přesně včas, aby viděla jak jí rudnou oči a začíná ztrácet vědomí, už zase. Tohle se jí stávalo vždy, když měla vztek.

„Uklidni se, zhluboka dýchej!" šeptala si sama pro sebe, a zavřela oči. Když se cítila dostatečně uklidněná, opět je otevřela. Oddechla si, už byly opět tmavě hnědé. Vždycky, když se jí to stane se bojím že už to tak zůstane, že se někdy naštve tak, že se dostane do nějakého tranzu a spáchá hrozné věci. Neumí to ovládat, a nesnáší se za to.

Chvilku pak ještě jen tak postávala a přemýšlela. Pak se převlékla do pyžama, zapsala si do deníku ten podivný rozhovor, co dole slyšela, a šla  spát.

Ráno Teix probudilo ťukání na okno. Vstala, aby se podívala, co se děje. Za oknem stála sova, a v ruce držela dopis. Rychle si od ní dopis převzala a vzápětí ho otevřela.

"No to snad není možný! Konečně mi přišel dopis z Bradavic!"