Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 7:

Další den ráno se Trix pomalu probouzela z dlouhého spánku. Ještě ani neotevřela oči, ale poznala, že leží ve své posteli v Malfoy Manor. Chvíli si myslela, že jsou normální nudné letní prázdniny a nic se neděje. Za chvíli se na ni však začala vrhat lavina vzpomínek.  Sklep Malfoy Manor. Sjezd smrtijedů. Její rozhněvaný otec. A Draco uvrhující kletbu Criciatus. S hrůzou nabytou vzpomínkou na ten otřesný zážitek radši otevřela oči a pokusila se na posteli posadit. V tu ránu však snad všechny svaly v těle zaúpěly na protest. Takže to nebyl sen. Pomyslela si černovláska smutně. Poté, co zkontrolovala, že kromě pohmožděnin a modřin není nijak více zraněná, si všimla, že vedle ní někdo leží. Podle plavé kštice vlasů, které vykukovaly z podpeřiny okamžitě poznala, o koho se jedná. A krve by se ve ní v tu chvíli nedořezal.
„A ty jsi po to všem ještě troufáš chodit mi na oči?" zakřičela rozčíleně a skopla Draca z postele. Probudil se, zasténal bolestí a chytil se za poraněný bok.
„Počkej Trix, není to tak, jak si myslíš." nenechala ho dopovědět.
„Jo aha, takže ono je to úplně jinak, že? Ty jsi mě v tom sklepě mučil omylem?"
„Ne, to jsem vážně nechtěl. Nechtěl jsem ti ublížit." Draco se snažil ospravedlnit jak jen mohl, ale Trix ho téměř nenechala doříct jediné slovo. Při pohledu na ni a její pohmoždené paže se Dracův obličej stáhl v bolestnou grimasu.
„Nechtěl? Jak jsem jen mohla být tak hloupá! Přišel si za mnou, že chceš, abychom byli opět kamarádi, a pak mě budeš mučit před zraky jiných lidí? To je Draco dost ubohý!" 
„Ano, chtěl jsem a pořád chci být tvůj kamarád! Prosím, nech mě ti to vysvětlit." Dracův úhel pohledu byl totiž úplně jiný. Začínal se trochu zlobit, že si ho Trix ani nevyslechne.
„Aha, a to jako obvykle svoje kamarády mučíš pro cizí potěšení?"
„Ne, jen když jsem pod kletbou imperius!" Zakřičel z plných plic, aby věnovala alespoň na chvíli pozornost jeho verzi příběhu. Zůstala na něj jen nevěřícně zírat. Že by ji nezradil jak se teď celou dobu domnívala?
„Poslouchej mě Trix. Když mi tam dole ve sklepě přikázal, abych tě mučil, odporoval jsem mu. Řekl jsem mu, že to neudělám, ale on mi nedal na výběr. Kdyby na mě neseslal imperius, nikdy bych ti neublížil." Trix nestačila žasnout, v duchu si nadávala, že ji tohle nenapadlo. Ale byla ráda, že Dracovi na ní záleží tak, jako jí na něm.
„Je to pravda? Můžu ti věřit?" Zeptala se přidušeným hlasem a začala litovat svého neomaleného výlevu.
„Slibuju." Řekl Draco pevně.
„Nechci tě ztratit. Už nikdy. A nikdy, Trix, nikdy bych ti dobrovolně neublížil." Teď Trix už nic neříkala a rovnou vběhla do Dracovy otevřené náruče. Stiskl ji tak pevně, jako už by ji nikdy nechtěl pustit. A přestože to nevěděla, přesně tak to bylo. A byl to nádherný pocit. Nemohla zastavit slzy. Slzy smutku a radosti dohromady.
„Promiň, že jsem na tebe tak vyjela a-a-a že jsem si ne-nenechala nic vysvětlit." Zavzlykala. Draco ji od sebe lehce odstřčil a podíval se jí do očí.
„Ty se nemáš za co omlouvat." Řekl, dal jí pusu do vlasů a ještě na pár chvil si ji přitáhl k sobě.
„Jdi si ještě lehnout. Kdyby se něco dělo, dám ti vědět." Vyrazil ke dveřím. Ale vypadalo to, že má ještě něco na srdci.
„Draco počkej!" Zavolala Trix za ním. Ohlédl se a povytáhl na ni obočí.
„Nechceš tu se mnou ještě zůstat?" Řekla Trix a poklepala dlaní na volné místo vedle ní. Draco chvíli vypadal, jako by sváděl nějaký vnitřní boj.
„Stavím se za pár hodin." Řekl, rychle se vzdálil a nechal Trix samotnou se svými myšlenkami.